PŮVODNÍ ZPRÁVA | Sovětská vojska zahájila před 35 lety odsun z Afghánistánu. Gorbačovovy cíle naplněny nebyly

Před 35 lety, 15. května 1988, zahájila sovětská armáda odsun z Afghánistánu, kde téměř celé desetiletí vojensky podporovala a u moci udržovala promoskevský, autoritářský levicový režim. Odchod sovětských vojáků sice zemi mír a stabilitu nepřinesl, přispěl však k ukončení jiného dlouhodobého konfliktu – studené války.

Sovětská vojenská intervence v Afghánistánu zahájená v prosinci 1979 měla významné dopady nejen na zemi pod Hindúkušem. Vedle souběžně probíhající krize okolo dislokace raket středního dosahu v Evropě se stala hlavním spouštěčem obnovy studenoválečné konfrontace mezi Východem a Západem, momentem, který definitivně ukončil předchozí éru détente, neboli uvolnění bipolárního napětí.

Především na americké straně mělo détente ve druhé polovině 70. let množství kritiků, kteří hlasitě tvrdili, že Sovětský svaz mu nikdy své jednání na mezinárodní scéně skutečně nepřizpůsobil. I s odkazem na sílící sovětskou aktivitu ve Třetím světě varovali, že Moskva se nadále snaží šířit silou komunistickou ideologii a využívá k tomu mezinárodního oslabení Spojených států po vietnamském fiasku. Sovětský vojenský vpád do Afghánistánu tento výklad dále podpořil a stal se vítanou záminkou ke změně dosavadní politiky vůči studenoválečnému rivalovi.

První polovina 80. let se tak nesla ve znamení takzvané druhé studené války. Přinesla ochlazení vztahů mezi Východem a Západem, eskalaci závodů ve zbrojení a celkový nárůst mezinárodního napětí. Kremelská vládnoucí gerontokracie sice nebyla s takovým vývojem spokojená, ale nedokázala účinně reagovat. 

Především poté, co ve Spojených státech nastoupila administrativa prezidenta Ronalda Reagana se z konfliktu mezi afghánským levicovým režimem vojensky zaštítěným Moskvou a Washingtonem a dalšími regionálními aktéry podporovanými místními islamistickými povstalci stal jeden z často opakovaných argumentů, proč není možné vyhrocené vztahy se Sovětským svazem zlepšit. Reagan a jeho tým učinili z Afghánistánu pomyslný indikátor ochoty Kremlu změnit svou dosavadní politiku.  

Doporučené články

Válka v Afghánistánu – a především sovětské vojenské angažmá v ní – tak představovala jednu z klíčových mezinárodních otázek i poté, co se do čela sovětských komunistů postavil reformista Michail Gorbačov. Dialog, který s Reaganem zahájil, se ostatně týkal i četných regionálních ohnisek napětí, Afghánistán nevyjímaje. Šéf Bílého domu sice trval na odchodu sovětských jednotek ze zemí Třetího světa, příznačně ale odmítal diskuzi o americké vojenské přítomnosti ve střední Americe, kterou naopak kritizovala Moskva a její spojenci.

Minimálně část Reaganovy administrativy ve skutečnosti nechtěla odchod sovětských jednotek z Afghánistánu jakkoliv usnadnit, ale naopak nechat je v konfliktu pomyslně vykrvácet. Nešlo jen o ekonomický a vojenský faktor. Intervence v Afghánistánu, stavěná na roveň předchozích vojenských zásahů v Maďarsku a Československu, usnadňovala prezentovat světové veřejnosti Sovětský svaz jako agresivní militaristickou mocnost. 

Gorbačov hodlal tento negativní obraz své země rozbít. Navíc si uvědomoval, že pokračující afghánský konflikt bránil zahájit vnitřní proměnu Sovětského svazu, neboť ta se do značné míry odvíjela od snížení vojenského rozpočtu země, který zase závisel na zlepšení vztahů Moskvy s Washingtonem. Jednalo se o uzavřený kruh. S ohledem na nadále probíhající soupeření obou supervelmocí však Gorbačov zpočátku odmítal podniknout ohledně Afghánistánu jakoukoliv jednostrannou akci, která by mohla být vnímána jako úlitba Spojeným státům. Místo toho prosazoval vyřešení tamního konfliktu po etapách.

Válku v Afghánistánu Gorbačov na jednu stranu označoval za „krvácející ránu“, zároveň však kapitulaci sovětských vojsk a afghánského režimu považoval za nepřijatelnou. Afghánistán se sice po jeho nástupu k moci stal předmět zpětného hodnocení v sovětském nevyšším vedení, které nově začalo klást verbální důraz kladen na politické řešení konfliktu, přesto sovětský kontingent v letech 1985 a 1986 zintenzivnil operace proti povstalcům. Kremelský vůdce obecně uznával, že vojska je třeba stáhnout a vydal příkaz takovou možnost analyzovat, nicméně dlouho o ní nemluvil veřejně. Odkládaný odchod z Afghánistánu díky tomu nadále představoval jeden k hlavních problémů, kterým Sovětský svaz na mezinárodní scéně čelil.  

Na interních jednáních Gorbačov prohlašoval, že nežádá Afghánistán prosovětský, ale odmítá Afghánistán proamerický. Tato podmínka komplikovala hledání způsobu, jak sovětské vojáky rychle přivést domů. Gorbačov navíc chtěl zamezit tomu, že v Afghánistánu následně vypukne krvavá občanská válka a země se stane jeho slovy „nástupištěm imperialismu“ a „islámské reakce“. I proto návrh dokumentu s konkrétními termíny stahování sovětských jednotek, který vznikl na důvěrných jednáních mezi afghánskými zástupci a představiteli OSN v Kábulu, odchod podmiňoval absencí zásahů do vnitřních afghánských záležitostí ze strany Spojených států a jejich regionálního spojence Pákistánu.

Odsun nakonec započal 15. května 1988 a trval devět měsíců. V létě následujícího roku Gorbačov na zasedání Varšavské smlouvy označil utlumení afghánského konfliktu za jeden z hlavních mezinárodních úspěchů, hned vedle kroků k omezení jaderných zbraní a posílení důvěry mezi Východem a Západem. Připomněl, že za dané situace hovořili i západní pravicoví lídři jako britská premiérka Margareth Thatcherová a Reaganův nástupce George Bush o konci studené války. 

S odstupem času víme, že ve Washingtonu panoval o poznání střízlivější pohled. Mnozí klíčoví Bushovi spolupracovníci, především ministr obrany Richard Cheney, prezidentův poradce pro otázky národní bezpečnosti Brent Scowcroft a jeho zástupce Robert Gates, Gorbačovově politice nadále příliš nedůvěřovali a ani sovětský odchod z Afghánistánu, kdysi prezentovaný jako „lakmusový papírek“ postupu Moskvy na mezinárodní scéně, jejich postoj nezměnil. Americká a potažmo západní politika vůči Sovětskému svazu a Východu totiž nevycházela ze vznešených idejí, mesiášství a osobní náklonnosti, ale z geopolitických, hospodářských a vojenských zájmů. V tomto ostře kontrastovala s přístupem Gorbačova. 

Odchod sovětských jednotek z Afghánistánu měl v Gorbačovově pojetí nejen ukončit válku, která si vyžádala stovky tisíc životů, ale také napomoci zlepšit mezinárodní situaci a umožnit stabilizaci vnitřní krizí zmítaného Sovětského svazu. V mnoha směrech šlo o racionální rozhodnutí, jelikož v Afghánistánu patrně nešlo vojensky zvítězit (o čemž se ostatně v 21. století přesvědčil i Západ). Cíle, které si Gorbačov vytýčil však naplněny nebyly. Afghánistán zabředl na počátku 90. let do nové občanské války, v níž se zrodila islamistická vláda hnutí Tálibán. Konec studené války pak nevedl k záchraně Sovětského svazu, ale přispěl k jeho kolapsu a rozpadu.  

Související

Kim Čong-un se setkal s Vladimirem Putinem na kosmodromu Vostočnyj Komentář

Není spojenec jako spojenec. Máme věřit přátelství mezi Putinovým Ruskem a Kimovou KLDR?

Severní Korea během posledního roku poskytla Rusku značnou vojenskou pomoc – vojáky, balistické rakety a miliony kusů munice. Na oplátku získala moderní ruské zbraně a technologie. Tato skutečnost dokazuje, že autoritářské režimy sice spolupracují proti Západu, jejich spojenectví ale zůstává křehké a postavené na pragmatických zájmech, nikoli na hlubší důvěře. Historie již v řadě případů ukázala, že podobná partnerství často končí rozpadem a konfliktem.
Summit NATO 2024 ve Washingtonu Komentář

NATO nesmí přijmout Putinův návrh. Je to past a pro Rusko další cár papíru

Ruský požadavek na zastavení rozšiřování NATO a zrušení sankcí představuje přímou výzvu západní bezpečnostní architektuře. Ústupek by znamenal kapitulaci před logikou síly, legitimizaci agrese vůči Ukrajině a ohrožení stability celé Evropy. Aliance musí trvat na principech, které ji definují.

Více souvisejících

komentář Sovětská armáda Sovětský svaz Afghanistán Michail Gorbačov historie USA (Spojené státy americké) Ronald Reagan studená válka

Aktuálně se děje

Aktualizováno před 3 hodinami

Aktualizováno před 3 hodinami

Karol Nawrocki

OBRAT: Prezidentské volby v Polsku vyhrál Karol Nawrocki. Radost Rafała Trzaskowského byla předčasná

V druhém kole prezidentských voleb v Polsku podle zpřesněného exit pollu agentury Ipsos těsně zvítězil opoziční kandidát Karol Nawrocki z Práva a spravedlnosti. Získal 50,7 procenta hlasů, zatímco jeho protikandidát Rafał Trzaskowski z vládní Občanské koalice obdržel 49,3 procenta. Rozdíl mezi nimi se však pohybuje v rámci statistické chyby. Účast byla rekordní – k urnám přišlo téměř 72 procent voličů.

včera

včera

Aktualizováno včera

včera

včera

Pavel Novotný (ODS) na 29. kongresu strany

Pavel Novotný měl nehodu na dálnici u Prahy

Končící starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný měl v neděli odpoledne nehodu na dálnici D4. Informoval o tom web novinky.cz. Údajně se mu převrátil na bok přívěs. Na místě zasahovali policisté a hasiči. 

včera

včera

Kim Čong-un se setkal s Vladimirem Putinem na kosmodromu Vostočnyj

Není spojenec jako spojenec. Máme věřit přátelství mezi Putinovým Ruskem a Kimovou KLDR?

Severní Korea během posledního roku poskytla Rusku značnou vojenskou pomoc – vojáky, balistické rakety a miliony kusů munice. Na oplátku získala moderní ruské zbraně a technologie. Tato skutečnost dokazuje, že autoritářské režimy sice spolupracují proti Západu, jejich spojenectví ale zůstává křehké a postavené na pragmatických zájmech, nikoli na hlubší důvěře. Historie již v řadě případů ukázala, že podobná partnerství často končí rozpadem a konfliktem.

včera

včera

včera

včera

včera

Brambory za sebou mají bohatou historii

Brambory mají svůj mezinárodní den. Co z nich vařili naši předci?

Věděli jste, že obyčejné brambory mají svůj mezinárodní den? Ten připadá každoročně na 30. května. Brambory v našich zemích tvořily od 18. století základní součást jídelníčku všech společenských vrstev a dokonce mnohokrát zabránily hladomorům či epidemiím. Brambory se nejedly pouze jako příloha, ale vařily se z nich i speciální pokrmy. 

včera

včera

včera

včera

31. května 2025 21:55

31. května 2025 21:02

Bude mít fotbalová Sparta brzy nového trenéra? Spekuluje se o Belgičanu Clementovi

Již v nejbližších dnech se fanoušci fotbalové pražské Sparty mohou dozvědět jméno nového hlavního trenéra. Opět by se mělo jednat o zahraniční jméno, nemělo by se však v tomto případě jednat o dánskou cestu. Podle nejnovějších zákulisních informací, citovaných serverem Ruik.cz, je na cestě do české metropole belgický stratég Philipp Clement, jenž v minulosti prošel Monakem, Clubem Bruggy nebo Genkem.

Zdroj: David Holub

Další zprávy