17. listopad 1939: Jak Nacisté utáhli oprátku Čechům?

V době mezi 10. a 26. říjnem 1939 se po Praze začaly objevovat letáky, které obyvatelstvo vyzývaly k oslavám výročí vzniku nezávislého Československa. Na oblečení si Pražané měli připnout stužky v národních barvách, okolo 18 hodiny dorazit na Václavské náměstí a tam posléze držet dvě minuty ticha.   

Jak napsal Ivan Pfaff ve svém článku pro zeit.de, celý 28. říjen probíhal v Praze vzrušeně. Již kolem 12 hodiny se na Staroměstském náměstí shromáždilo 1500 lidí, kteří uráželi přítomné Němce, a v Jungmannově ulici bylo možné slyšet první výstřely. Nějaký člověk s českou trikolorou postřelil tři německé civilisty. Na policejní stanici se později ukázalo, že šlo o německého provokatéra Waltera Pöhlze, člena Gestapo. 

Protesty gradovaly v odpoledních a večerních hodinách nedaleko Václavského náměstí. Asi v 18:30 tam bylo postřeleno 12 lidí. Václav Sedláček, mladý pekařský učeň, na místě umírá. Jan Opletal, 24letý student medicíny, byl zasažen do břicha. Očití svědci Vladislav Bubeník a Marie Poctová za pachatele shodně označili skupinku čtyř německých civilistů a několik mužů v uniformě.

Ať žije Československo!

Dne 11. listopadu v Praze Jan Opletal podlehl svému zranění. Ačkoliv měl být pohřben v Nákle, v jeho rodné obci na Moravě, jeho spolužáci v Praze trvali na uskutečnění smutečního průvodu. Představitelé Svazu českých lékařů a studentské koleje, kde Opletal žil, přislíbili klidný průběh této tiché manifestace odporu. Od počátku ale bylo jasné, že se pražský průvod neobejde bez vlasteneckých projevů. Proč ho tedy německé úřady vůbec povolily? Jak Gestapo, tak i další německé orgány si zřejmě přály konání dalších demonstrací, které by oprávnily tvrdý postup vůči Čechům.

15. listopadu v 8:30 se otevřela kaple Institutu patologie Univerzity Karlovy. Kolem rakve s Janem Opletalem se shromáždilo asi 3500 studentů. V 9:15 rakev uložili do pohřebního vozu a začali zpívat českou národní hymnu. Potom, co rakev s Opletalem vyjela směrem k nádraží, obsadili studenti budovu ČVUT na Karlově náměstí za provolávání hesel jako „ať žije svoboda“ či „ať žije Československo“.    

Nepokoje z 15. listopadu byly oproti 28. říjnu velmi malé. Přesto je Němci interpretovali jako nový důkaz o nepřátelství českých studentů. Následujícího dne v Berlíně podávali hlášení o pražských demonstracích vrcholní němečtí úředníci z Protektorátu, tj. říšský protektor Konstantin von Neurath, jeho tajemník Karl Hermann Frank a generál Erich Friderici. Hlášení se bohužel nedochovalo v písemné formě a jeho obsah byl rekonstruován na základě Frankových poválečných výpovědích.  

Frank nechal popravit devět vůdců 

Rozhodnutí nakonec učinil Adolf Hitler, který přikázal obsadit všechny české univerzity a na tři roky je uzavřít. 17. listopadu okolo šesté hodiny ranní nechal Karl Hermann Frank v ruzyňských dělostřeleckých kasárnách zastřelit devět univerzitních a studentských vůdců. Nacistickému teroru tehdy padli za oběť doc. Josef Matoušek, dr. Jaroslav Klíma, dr. František Skorkovský, Jan Weinert, Josef Adámek, Bedřich Koula, Jan Šafránek, Jan Černý a Marek Frauwirt.     

Stejného dne brzy ráno mezi 3:30 a 7:30 obklíčilo čtyři sta příslušníků německé policie pět největších pražských studentských kolejí. Nejdříve začali střílet do oken, následně vtrhli dovnitř, vytáhli studenty ven a za neustálého bití je naložili do autobusů. 1850 studentů dopravili do Ruzyně, kde propustili všechny cizince a osoby mladší 20 let. Ke zbylým 1250 osobám ještě přidali 75 zatčených vysokoškoláků z Brna a 15 z Příbrami.   

Těchto 1340 studentů deportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen. 32 z nich se na svobodu dostalo po měsíci a velká většina z těch zbývajících byla propuštěna mezi lety 1942 a 1943. Několik desítek vězňů Sachsenhausen opustilo až v dubnu 1945 a 26 studentů se nevrátilo nikdy. 

„Policie ráno 17. listopadu 1939 obsadila a uzavřela dvě univerzity, dvě technické vysoké školy, pět dalších vysokých škol, všechny lékařské instituty, a dokonce i nemocnici na Karlově náměstí,“ uvedl Ivan Pfaff. „Lhůtu tří let nacisté nedodrželi. Všechny školy byly znovu otevřeny až po skončení války.“