GLOSA | Události Petra Nutila: Vyhasínající Rajchl a ústavní Orel v hnízdě

Vystoupili stejné lidé, řekli na pódiu stejné věci, lidé si zamávali vlajkami a šlo se domů. Až na to, že přišlo méně lidí než minule. A přestože se tahle partička usilovně na svém webu tváří, že jich bylo 100 tisíc, tak sorryjako, nebylo. Těch lidí přišlo asi tak pětkrát míň, ale to je jedno. Nakonec jak slabou účast, tak vkrádající se nudu a stále stejné řeči konstatovali na sítích někteří nespokojení demonstranti, jimž ještě zbyly záblesky racionality.

No, takže došlo na klasiku, protestování proti vládě, nadávání na ošklivé Ukrajince, chcimírování, vyhlašování odporu vůči LGBT, diktátu z Bruselu, cizím vojskům, České televizi, Istanbulské úmluvě, liberálům a tak. Nemá smysl tohle pořvávání dál komentovat. Diváci se dost nudili, hlavní klaun si mastil ego nad svým vůdcovstvím, další řečníci plácali co je zrovna napadlo. 

Pojďme si to shrnout. Jediné, co tuhle partičku spojuje, je prostě odpor vůči všemu, co se jim zrovna nelíbí, plus odpor ke všemu, o čem jim jejich vůdce řekne, že mají odmítat. Jinak jsou úplně marní. Shoda naopak mezi těmihle partičkami není skoro na ničem, co by alespoň vzdáleně naplňovalo definici národních zájmů, nepočítáme-li národní zájmy Ruska. Rajchl je obyčejný egomaniak a narcis, co se rád poslouchá, k tomu je zoufale špatný prognostik, co predikoval benzín za stovku, pád vlády, rozpad ODS a tak. Hm. 

Já jako chápu, že každá část téhle společnosti potřebuje mít své politiky a představitele, co budou mluvit jejich jazykem. To je ok, i když se to týká dezolátů. Jen mám ale dojem, že cílovka je v téhle zemi o dost menší, než si tihle malí Führerové myslí, navíc když ve stejném akvárku už dávno plavou profilháři se zázemím Babiš s Okamurou. Nakonec, žalostné výsledky páně Rajchla ve volebních průzkumech hovoří za vše.

Důvod k optimismu to ale není. Průzkumy volebních modelů taky ukazují, že příště třeba můžeme mít vládu Babiše, Okamury a socanů. 

Tak pojďme k užitečnějším zprávám. 

Rostou houby a máme hezké slunečné září. 

Prezident navrhl dalšího kandidáta na ústavní soudce, a opět se objevily mnohé pochybnosti. Čerstvě teď s Pavlem Simonem. Tento odmítl coby soudce odškodnit signatáře Charty 77 Petra Hanzlíka za nucené vystěhování z Československa v rámci akce Asanace. Kromě toho si z něj v novinách utahují, protože působí ve spolku Orel v hnízdě, který klientům například radí, aby po čtyřicítce méně ejakulovali, neboť tím ztrácí zbytečné množství energie. Ale to vem čert, to se chodu soudu ani kvality jeho profesního rozhodování netýká.

Je logické, že pokud někdo kandiduje na funkci ústavního soudce, padají otázky na celý jeho život a profesní rozhodnutí. S tím se tak nějak musí počítat. Nicméně nalijme si čistého vína. Polistopadová demokracie existuje 34 let a za tu dobu, co si budeme nalhávat, bylo prakticky nemožné získat dostatečnou soudcovskou zkušenost bez angažmá v komunistické justici. Každý, kdo soudil před listopadem 89, je nutně pošpiněn tehdejší legislativou a případy, jaké tomu kterému soudci chodily na stůl. Tvářit se, že hledáme nového soudce Ústavního soudu mezi nepošpiněnými anděly, je v naší historické situaci nemožné.

Tak si položme otázku, jestli je to pro nás problém a případně jak velký. Hledáme někoho ideálního, nebo někoho, kdo svým životem a profesním působení po listopadu prokázal, že je kvalitní profesionál? Chtít, aby to by byl léty protřelý profík s desetiletými zkušenostmi, a zároveň se alibisticky tvářit, že cokoli, co je spojeno s komunismem, je vzhledem k našemu historickému kontextu téměř nemožné. Nebo není?

Naopak tvářit se, že někomu po předchozí nominaci doporučíme, aby se nominace vzdal, protože mediální tlak, je prasárna a alibismus, a člověk, který se stal prezidentem, přestože se o jeho komunistické minulosti vědělo a dokonce se měl stát rozvědčíkem, by o tom měl vědět nejlíp. 

Jestli ustupuje Petr Pavel mediálnímu tlaku kvůli něčemu, o čem musel od svých poradců vědět, pak jeho jednání hodnotit jako srabáctví a falešný alibismus. Jestli navrhuje prezident lidi s vědomím jejich minulosti a historického kontextu jejich kariér, pak by to mě vzít jako chlap a necouvat, když se ta minulost objeví. 

Zdůrazňovat jejich profesní polistopadové kvality, například. Hrát tuhle chytrou horákyni na obě strany, přestože mám sám máslo na hlavě, je s Cimrmanem řečeno „poněkud nemužné“. 

A to je asi tak všechno, co se k tomu dá říct. Tak pojďme dál. V Ostravě proběhly Dny NATO, které navštívily reálné statisíce návštěvníků. Polsko se rozhodlo, že už do své země nebude pouštět auta s ruskými SPZ. 

A samozřejmě nemůžeme opominout zásadní zprávy z kultury. TV Prima stahuje svůj super-propagovaný průšvih Elišku a Damiána ze sobotního prime timu. Není to, vzhledem ke kvalitě tohoto dílka, jemuž jsme se už věnovali, zcela překvapivé. Tuhle krásu totiž porážely ve sledovanosti prakticky všechny ostatní pořady na všech ostatních televizích. S jistou dávkou pravděpodobnosti se dá tedy předpokládat, že tento národ ještě není zcela ztracen.

Máme však naději na nové zásadní dílo! Totiž vzniká film o Karlosovi, známém to bojovníkovi, který kromě svých úspěchů a proher proslul láskou k silikonem vycpaným dámám, přátelstvím s Ivo Ritigem a mimořádným nevkusem. A já osobně se na ten film fakt těším.