BERLINALE: Benedict Cumberbatch bojuje s truchlením a opeřenou příšerou

Speciálního uvedení se v Berlíně dostalo britskému filmu The Thing With Feathers, který minulý měsíc odpremiéroval v Sundance. Čerpá z oceňované novely Maxe Portera Žal je to s křídly. Útlá předloha originálně variuje tvorbu Edgara Allana Poea a formálně se pohybuje napříč několika literárními útvary, prim však hraje poezie. Střídá vyprávěcí perspektivy a zaostřuje na příběh otce, který se po smrti ženy musí popasovat s truchlením a výchovou dvou synů.

Filmová adaptace na poli hraného filmu debutujícího režiséra Dylana Southerna, jenž dosud tvořil především videoklipy a reklamy, zachovává nejen výchozí premisu, ale i narativní strukturu. Nápisy oddělenými kapitolami zprostředkovává čtyři odlišné pohledy. Otec se živí jako kreslíř, přičemž jeho tvorba se po smrti manželky stává stále temnější. Jeho bolestí zkreslená percepce reality se intenzivně přetváří v noční můru, kterou jej bez zeptání provází obří vrána.

Opeřenec otce týrá, symbolizuje neuniknutelnou tíhu našich chmurných myšlenek. Jeho přítomnost postupně nabírá dvojsečných rozměrů. Není to pouze zhmotněný tyran vycházející z lidského nitra, ale také nositel poznání. Ztělesňuje nutnost změny. Film s ornamentálními prvky pracuje podmanivě, jakkoliv je někdy možná až příliš návodný. Celkové ladění spoléhá na temně lyrizující atmosféru. Tříští jednotu místa, času a děje. Těkavě přeskakuje a útočí sílou paranoidních obrazů.

Do střihové skladby se propisuje takřka schizofrenní vedení naší pozornosti. Styčným emočním bodem je truchlení. Tvůrci důmyslně ukazují, jak tenká je hranice propasti vedoucí k sebelítostí a zapšklostí, kterou máme posléze tendenci přenášet i na naše nejbližší. Expresivním stylem trefně zachycují rozklad rodinných jistot a psychický stav hraničící s manickou depresí. Výplody zatemněné mysli pomalu přebírají kontrolu nad uvažováním a tělem. Zároveň ale nabízí i cestu ven, jež pramení právě z konfrontace a nutnosti přijetí těchto osobních démonů.

Estetika těží z akademického ořezu, vytváří klaustrofobní podmínky. Kompozice vychází z detailního snímání tváří, rámování postavy nemilosrdně dusilo. Snímání je však stejnou měrou křehké a světelně měkké. V ostré opozici pak stojí fantasmagorické pasáže plné kontrastů a stínů. Dvě stylisticky odlišné cesty postupně splývají v jednu. Vizuální identita je rozmanitá a slouží jako jeden z nejsilnějších motorů filmu.

Druhým pomyslným tahounem je Benedict Cumberbatch ztvárňující ústřední postavu otce. V herecky vděčné úloze, poté, co trochu ustrnul v jednotvárném marvelovském universu (vyjma výborné Síly psa), dostává bohatý prostor k demonstrací svých schopností. A to především fyzických. I když zde pronáší s charakteristickým akcentem utrápené repliky, těžiště spočívá v tvárnosti mimických svalů a expresivních pohybů celého těla. Jeho bezejmenné postavě dodává potřebnou pudovost.

Na papíře zní opravdu všechno skvěle. Jako celek je The Thing With Feathers ale spíše filmem silných momentů. Trpí nevyrovnaností. Je jasné, že portrétovaná situace zákonitě vede k určitému tápáním nekonečným kruhem. S tímto repetitivním konceptem však snímku velmi záhy dochází dech. Škála problematizovaných emocí není dostatečně široká. Daří se zachytit podoby truchlení a jejich proměny, množství dalších motivů zůstává nedotažených.

Například střídání vyprávěcích perspektiv je v závěru nevyužité. Jednotlivé segmenty a jejich narace spolu nekomunikují a kontrastují jen na bazální úrovni, v zásadě se od sebe neliší. Stejně tak paralely mezi tvůrčím a osobním životem otce zůstávají netvárně ležet, ačkoliv nabízí podnětný materiál k dalšímu vrstvení. Rozštěpenost se zrcadlí i v intimních chvílích otce se syny, jež jednu chvílí dokáží emocionálně zasáhnout, druhou zase působí lacině a vyumělkovaně.

Nekonzistentnost ke kýženému efektu v závěru sedí. Film diváky nemilosrdně trápí a dusí, zatímco potutelně směřuje k očistné a smířlivé katarzi. Rozhodně jde o neotřelé a o verbálně nezprostředkovatelné možnosti filmové řeči opírající se dílo, které dokáže navodit nepříjemné fyzično, zatímco mu pod rukama pomalu vyprchává emocionální pnutí. Zdárně přenáší zranitelnost protagonisty, stejnou měrou ale vyobrazuje i to, jak zraňuje ostatní. Jakkoliv nám tvůrci nedovolují se ve filmu oddaně ztratit, chvílemi je skutečně podnětné v něm alespoň bloudit.

Hodnocení: 60%

Režie: Dylan Southern

Scénář: Dylan Southern

Hrají: Benedict Cumberbatch, Richard Boxall, Henry Boxall, David Thewlis, Jessie Cave, Sam Spruell, Leo Bill, Vinette Robinson, Adam Basil, Tim Plester, Joakim Skarli

Evropská premiéra: Mezinárodní filmový festival Berlinale (13. až 23. února 2025)