RECENZE: Jak vznikalo jediné živé LP The Beatles? Vychází nově jako podpora filmu

Kolem LP The Beatles At The Hollywood Bowl panovaly vždy určité dohady. Někteří fanoušci Beatles ho dokonce odmítali přijmout jako oficiální s prostým odůvodněním, že nebylo nikdy zařazeno do žádného nového souborného vydání, další část příznivců Fab Four ho prostě vnímala jako další pirátské album, kterých se objevovalo vždy víc než dost (vznikl dokonce samostatný label Yellow Dog, který se zabýval pouze vydáváním pirátských nahrávek). Navíc je třeba si uvědomit, že Beatles odehráli svůj poslední koncert 29. srpna 1966 a v té době ještě nahrávací technika nebyla na takové výši, aby dokázala kvalitně sejmout živé vystoupení rockové skupiny. Ostatně Capitol pojal už v roce 1964 nápad vydat první koncert The Beatles na americké půdě v Carnegie Hall, ale záznam se vůbec nepovedl a byl k ničemu.

Zbavme se mýtů

Důvody realizace této desky jsou často nepřesně interpretovány. Dokonce se uvádí, že impulsem k vydání hollywoodských záznamů bylo chystané dvojalbum The Beatles Live! At The Star Club in Hamurg, Germany, 1962. Těžko říci, zda by mizerný záznam z magnetofonového pásku Teda "Kingsize" Taylora (šéfa jedné z konkurenčních kapel Beatles v Liverpoolu), který je zajímavý snad jen z hlediska tehdejší nevybroušenosti Beatles, navíc ihned právně napadený, protože vydavatelství Bellaphon nemělo svolení k prezentaci písní, ovlivnil mocnou fimu Capitol k překotné přípravě desky.

Mezi oficiálními deskami záznam koncertu z Hollywood Bowl nenajdete, stejně jako dvojalbum s Hamburku (zdroj: R. Pavelka, EuroZprávy.cz)

Daleko pravděpodobnější byla chystaná reedice všech LP, plánovaná na rok 1976 a rovněž blížící se desáté výroční posledního koncertu The Beatles v sanfranciském Candlestic Parku. Proto tehdejší prezident společnosti Bhaskar Menon oslovil bývalého producenta Beatles George Martina (1926-2016) a poskytl mu původní třístopé záznamy, které s ohledem na jejich kvalitu neměly být nikdy vydány. Doba však pokročila a bylo nadějné, že se podaří vydolovat další zlatou hřivnu.

Martin a jeho kolega, zvukař Geoff Emmerick, dostali záznamy tří koncertů z pódia Hollywood Bowl - z 23. 8. 1964, 29. 8. 1965 a 30. 8. 1965. Z prvního záznamu Capitol alespoň vydal fragment z písně Twist And Shout o délce 48 vteřin na americké LP The Beatles' Story (listopad 1964). Prvním problémem bylo vůbec najít zařízení, na kterém by šly třístopé pásky přehrát, protože podobná technologie už se několik let nepoužívala. Když se konečně podařilo vyhrabat muzeální magnetofon, hrozilo zase nebezpečí, že pásky poničí, protože se velice rychle zahříval nad únosnou mez. Martin společně s Emmerickem proto zhotovili speciální chladicí zařízení, jehož součástí byl i obyčejný vysavač, a díky němu se jim podařilo přepsat skladby na tehdejší moderní šestnáctistopý pás. Martin nakonec sáhl pro písničky z 23. 8. 1964 (použil šest z dvanácti) a 30. 8. 1965 (sedm z dvanácti). A pokud vás zajímá, co ta legrace stála, tak Capitol sáhl do pokladny pro téměř 250 000 dolarů (což bylo mimochodem dvakrát tolik, než investovala firma Bellaphon ve spolupráci s americkou Lingasong do dvojalba z Hamburku).

Deska vyšla nejdřív v USA - 4. května 1977 ji dala na trh pobočka Columbie, o dva dny později byla k mání i ve Velké Británii na labelu Parlophone. Pochopitelně vyšlo obrovské množství licenčních variant, díky jugoslávskému Jugotonu bylo toto živé LP Beatles poměrně dobře dostupné i u nás. A kdo náhodou neměl strýčka nebo sestřenici v "Jugošce", mohl sehnat tento unikát na některé z tehdy velice populárních gramofonových burz (pokud se zrovna nestala středobodem zájmu Veřejné Bezpečnosti).

George Martin a Beatles při studiové práci (zdroj: Itafilm)

Digi s bonusem, tím největším je ale provedení

Nejedná se o vylepšené hodinky, nýbrž o digitalizovanou verzi, na níž se podílel další z rodu Martinu, tentokrát Gilles Martin. Pracoval s původními pásky vlastněnými Capitolem, kterým dal přednost před kopiemi, které byly vytvořeny v roce 1977. Díky podstatně vyspělejší technologii si mohl dovolit sáhnout i do zbylých jedenácti písní z obou koncertů a čtyři z nich připojit i na nově vzniklý disk. Rovněž se rozhodl neskákat mezi oběma daty a skladby seřadit chronologicky, aby posluchače nemátlo zavádějící ohlašování písní, ačkoliv na vinylovém kotouči byly údaje uvedeny přímo na etiketě a rovněž na dvoudílném obalu. 

Ti, kteří LP The Beatles At The Hollywood Bowl znají, se mohou opravdu těšit jen na onu "přidanou hodnotu". Samotný záznam, jak před čtyřiceti lety oznámil Martin, je na hranici použitelnosti, ale přináší jednu zvláštnost. Beatles sami bagatelizovali své koncertní umění a Lennon ho dokonce nazval výprodejem. Harrison zase jednou (možná spíš žertem) prohlásil, že kolikrát kvůli řevu fanoušků neslyší vlastního slova, proto jen otevírají ústa. Že to tak docela nebyla pravda, dokazuje právě záznam z Hollywood Bowl. Když se totiž Martinovi s Emmerickem podařilo eliminovat jekot ze 17 000 hlasivek diváků, s překvapením zjistili, že své nezvyklé a náročné intervaly Beatles zpívají prakticky stejně čistě jako ve studiu, snad jenom po rytmické stránce to občas zakolísá. Musíme si uvědomit, že v té době neexistovaly odposlechové reproduktory, které se v 70. letech staly pro každý koncert nezbytností. Proto lze dodatečně smeknout před tím, co Beatles dokázali, skutečně to nebyla žádná vata nebo jenom nablýskaný povrch.

Záznam z koncertů vyšel pod hlavičkou Apple Corps. a Universal Music Group v pátek 9. září - obsahuje 17 písní: osm z koncertu 23. 8. 1964, dvě z 29. 8. 1965 (nahradily původní z představení o den později) a zbytek byl použit s vystoupení 30. 8. 1965. Ony čtyři nevydané písně jsou You Can't Do That a I Want To Hold Your Hand (z roku 1964) a Everyboy's Trying To Be My Baby plus Baby's In Black z 30. 8. 1965.

LP vychází jako součást celosvětové filmové premiéry snímku Rona Howarda The Beatles: Eight Days A Week - The Touring Years, mapující právě koncertní činnost Beatles. Proto jejich fanoušci dostávají jako malý dárek záležitost víceméně známou a oceněnou, v novém hávu a poněkud rozšířenou. Tedy něco, co potěší, ale už rozhodně nepřekvapí.

Recenzi filmu přinesou EuroZprávy.cz v nejkratší době