ROZHOVOR | Tragické útoky autem? Následky činu Olgy Hepnarové vidíme dodnes, říká herec Neškudla

V těchto dnech se pomalu chýlí ke konci natáčení filmu Narušitel. Režisér tohoto pozoruhodného snímku vás označil jako velmi talentovaného a nadějného herce. Jakým způsobem Vás pan režisér David Balda oslovil?

Moje první spolupráce s Davidem byla při natáčení traileru pro inscenaci Unisex v Klicperově divadle v Hradci Králové. Tam jsme se sice nestihli ani seznámit, ale už jsme o sobě aspoň věděli. David potom viděl pár představení, ve kterých hraji nebo jsem hrál a přišel na to, že bych mu mohl zapadnout do představy o jedné z jeho postav. Dále už se věci vyvíjely celkem běžným způsobem – první schůzka, rozprava nad scénářem až po první natáčecí den.

Co vás nejvíce zaujalo na scénáři a příběhu režisérova dědečka, pana Vladislava Baldy -  bývalého vojenského pilota, podplukovníka, který spolu s přáteli zachránil už vyřazené letadlo?

Hlavně téma lásky k létání, to pro mě při čtení byl hlavní bod, stále je a myslím, že i zůstane. A taky to, s jakým zápalem na první schůzce David mluvil o tom, jaká je jeho představa o natáčení celého filmu. Kdybych do toho býval nešel – udělal bych velkou chybu.

Jaký Vy sám máte vztah k letadlům, pilotování? Změnil se po natáčení?

Vždycky jsem měl rád létání. Rád cestuji a letadlo k tomu pro mě neodmyslitelně patří. Potom taky mám rád adrenalin, který při různých vývrtkách, které jsem během natáčení zažil, rozhodně stoupá.

Jestli se po natáčení změnil vztah..? Není to tak dlouho, co jsem byl na letišti VH v Praze – měl jsem tam pocit, jako bych byl neprůstřelný..

Souhlasíte s tvrzením režiséra Davida Baldy, že letadla mají duši?

Po dobu natáčení - pohybování se na letištích mezi piloty, přípravy v podobě získávání informací k tématu jako např. četba různých příběhů psaných vojenskými piloty jsem přesvědčen, že duši mají, ale k tomu jí poznat je potřeba, myslím, daleko více času s nimi stráveného, než jsem měl já. Zážitkem jsou ale ohromným.

Jaká byla spolupráce s přece jen začínajícím, mladým režisérem? Lze podrobněji popsat atmosféru „na place“, práci s ostatními herci…?

Práce to byla skvělá – se vším úskalím a krásou. David má velkou moc člověka uhranout a chuť o scénách diskutovat. S většinou herců jsem se znal již z nějakých předešlých spoluprácí někde jinde a všichni dohromady, společně s těmi, se kterými jsem se seznámil až při natáčení jsme, myslím, tvořili celkem flexibilní skupinu.

Hrál jste ve filmu Já, Olga Hepnarová. Zde je vyobrazen osud ženy, jejíž osud vlivem doby, okolností směřuje k tragickému konci. Čím vás naopak tento příběh zaujal?

Je samozřejmě na debatě, co si kdo pod vlivem doby a okolností představuje, ale jakožto část historie je to faktum. Čin bohužel přenosný až do současnosti.

V roce 2015 jste si zahrál v dokumentárním filmu Pavla Křemena LSD made i ČSSR. Jak vzpomínáte na tuto zkušenost?

Vzpomínám hlavně na to prostředí Psychiatrické nemocnice v Bohnicích. Naskytl se mi tam jeden obraz, který nebyl nijak špatný nebo pro někoho či něco hanlivý, ale utkvěl mi v hlavě a asi ho nezapomenu. Bohužel je nepřenosný.

Letos v říjnu jste získal Cenu ředitele Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni za mimořádný umělecký výkon v kategorii pro umělce do 30 let a to za hlavní roli ve hře Talentovaný pan Ripley. Nyní v divadle  hostujete ve hře C.Goldoniho Sluha dvou pánů. Můžete podrobněji pohovořit o těchto jistě zajímavých rolích a zmiňovaném ocenění?

Mám zatím štěstí, ale ještě jsem se, co se hraní týká, nesetkal s ničím, co by bylo nezajímavé. Pohovořit podrobněji o těchto rolích by bylo na několik stránek. Zkusím to tedy ve velké zkratce. Např. inscenace pan Ripley mě dovedla na cestu do Říma a je to v současné době nejnáročnější představení, které mám. Postava Florinda ve Sluhovi dvou pánů mi zase nabízí velkou možnost se bouřit. A obě tyto inscenace jsou zpracovány kvalitní režií Natálie Deákové.

Z ocenění mám samozřejmě velkou radost. Dle mého soudu je zkoušení a potažmo představení takovým motýlím efektem, a proto jsem naprosto přesvědčen, že nepatří pouze mně, ale všem, kdo se na inscenaci podílí.

V Divadle v Dlouhé zase záříte ve hře Racek jako Konstantin Treplev. Ve hře, která je charakterizovaná ta, kde se mluví o něčem jiném, o něčem jiném se žije a o něčem jiném je život. Co na to Konstantin?

Konstantin by to rád srovnal.

Co dalšího vás ještě na divadelních prknech čeká? Učinkujete hned v několika hrách…Chystáte se zkoušet něco nového?

Když to omezím na tuto sezónu, tak mě čeká zkoušení v Divadle v Dlouhé a dále projekt s režisérkou Lindou Duškovou o člověku, co se mění v prase.

Zaujalo mě, že jste nejdříve absolvoval uměleckoprůmyslovou školu. A herectví jste poté vystudoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU. Realizujete se někdy i v jiném než divadelním umění?

Není to tak dlouho, co jsem se začal učit na kontrabas. Snažím se tento nástroj poctivě studovat, ale jsem pořád dost na začátku.

Závěr roku nabízí jakési bilancování. Co si tedy řekne Pavel Neškudla 31. prosince 2017? Jaký ten rok pro něj byl?

Roční hodnocení si nedělám. Spíše se snažím bilancovat jednotlivé činnosti, což se mi nabízí každý den.

Pavel Neškudla Narodil se v roce 1989 v Hradci Králové, kde se vyučil truhlářem. Úspěšně dále dokončil studium na uměleckoprůmyslové škole, obor nábytkářství. Herectví vystudoval na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU (absolvoval 2015), kde byli jeho pedagogy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. S nimi pak spolupracoval např. na inscenacích Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti) či Vojcek (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň). Byl členem Divadla Lampion na Kladně, kde působil i jako host v činohře Městského divadla, později přijal angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla. V současnosti je členem Divadla v Dlouhé, ale spolupracuje i s řadou dalších souborů (např. Klicperovo divadlo Hradec Králové, Divadlo X10 ve Strašnicích, Depresivní děti touží po penězích, Tygr v tísni). Hrál ve filmu Já, Olga Hepnarová a ztvárnil několik epizodních rolí v různých seriálech. V Divadle v Dlouhé se představil rolemi Konstantina Trepleva v Rackovi či Orestése  v Elektře. 9. ledna 2018 měla premiéru francouzská hra ze současnosti Ghost Protocol, kde ztvárnil Sama.