ROZHOVOR | Film Narušitel? EuroZprávy.cz vyzpovídaly režiséra, prozradil řadu zajímavostí

Váš první celovečerní film Narušitel bude mít 24. ledna premiéru. Jaké jsou vaše pocit teď, kdy už jsou téměř veškeré práce u konce?

Já mám pocity v podstatě stejně, jako celou dobu. Je to trochu očekávání a nejistoty, ale zároveň se velmi těším, až film na plátnech uvidím. Především z toho důvodu, že je to příběh, který by měl být publiku sdělen. Nejen samotná linka příběhu, ale i to, co je za ním – touha po svobodě a láska k létání.

Poslední klapka padla v prosinci minulého roku a poté jste se přesunul do střižny, kde jste snímku dával finální podobu. Jak náročné je natočit takový film? Pro laika se to často jeví jako snadná záležitost.

Je pravda, že málokdo z běžných diváků ví, jak vypadá celý proces výroby filmu – že se dělají barevné korekce obrazu, natáčejí se ruchy atd. Avšak každá z těchto částí má něco do sebe. Výroba filmu je sice zdlouhavá, ale o to zajímavější. Poznáváte nové lidi, kteří rozumí svému oboru a svou prací film zlepšují.

Inspirací ke vzniku filmu je příběh vašeho dědečka Vladislava Baldy– bývalého vojenského pilota, podplukovníka. Jak se vůbec zrodila myšlenka natočit film o letectví za Československa?

Já jsem totiž už o dědovi natočil, asi ve čtrnácti, takový krátký dokument. Létali jsme spolu po letištích, kde sloužil, nebo kde létal jako instruktor a celé mě to fascinovalo. Po nějaké době se ve mně zrodila myšlenka natočit film z leteckého prostředí a začal jsem se dědy více vyptávat. Ponořil jsem se více do životních příběhů jak dědy, tak jeho kamarádů a zjistil jsem, jak dobrá látka je to pro film a jak důležité sdělení se tím dá říct.

Z čeho jste čerpali se scenáristou Petrem Kultem ke vzniku scénáře? Kromě inspirace dědečkovým příběhem.

Ten příběh není věrnou kopií dědova života, je to jím pouze inspirované. Některé motivy jsme do příběhu zasadili ze svědectví dalších pilotů, kteří se s dědou znali.

Film se natáčel na malém letišti v Hořicích, na letišti v Hradčanech, nedaleko Mimoně nebo Hradci Králové. Jak dlouho celé natáčení trvalo?

Natáčení trvalo asi 36 dní. Začali jsme v polovině srpna 2017 a poslední klapka padla předposlední den roku 2017, od té doby je film v postprodukci.

Ve vašem filmu se objeví řada známých tváří jako Jiří Dvořák, Stanislav Zindulka nebo Veronika Arichteva. Jaká s nimi byla spolupráce? Jak k vám jako k mladému režisérovi přistupovali?

Spolupráce byla skvělá. Myslím, že se na tomto filmu sešla výborná parta herců a každý přinesl své obohacení nejen svou známou tváří, ale především svými kvalitami a přístupem. Velmi si všech vážím a jsem přesvědčen, že jsem vybral správně. Udržujeme kontakty i po natáčení a je to velmi příjemné.

Nedílnou součástí filmu je i hudba. Před několika dny vyšel videoklip k filmu s názvem „Nad světem“ od muzikanta Michala Hrůzy. Jak se vám s ním pracovalo?

Michal si film pustil a ihned ho pochopil a cítil v podstatě stejně jako já, což mě velmi potěšilo. To se určitě odrazilo i v písničce „Nad světem“, do které Michal vložil veškeré emoce, které jsem se snažil do filmu dát. S Jirkou Janouchem potom začali dělat i scénickou hudbu a myslím, že výsledek film hodně posunul.

Jaké je v tomto historickém filmu sdělení pro diváka? Co si může kromě lásky k létání odnést?

Je to film o útěku za svobodou, o težkém kontrastu mezi službou v armádě, chráněním vlasti a lásce k létání, které svobodu vlastně přináší. Film by měl nejen vzpomenout zločiny minulé doby, ale ukázat na piloty, kteří to neměli v této komplikované době jednoduché. Avšak nedůležitějším posláním filmu je dovést diváka k zamyšlení nad tím, co svoboda doopravdy je a jak bychom si jí měli vážit.