Filmy a seriály týdne: Navrátivší Beetlejuice, přestříhaný Napoleon a mafiánské zákulisí

Beetlejuice Beetlejuice

(v kinech od 5. září)

Roku 1988 odpremiéroval zběsile laděný komediální horor Beetlejuice, jenž udělal hvězdu nejen z hlavního představitele Michaela Keatona, ale i režiséra Tima Burtona, jehož jméno je s expresionistickým výtvarnem a citem pro grotesknost dodnes spojené, ačkoli jeho poslední tvorba už dřívější imaginaci postrádá. Oba muži se teď vrací ke kořenům a po slavnostní premiéře na festivalu v Benátkách se pokračování Beetlejuice Beetlejuice dostává do globální distribuce. Burton se tentokrát soustředí na tři generace jedné rodiny. Původní protagonistku Lydii (Winona Ryder) stále pronásledují roztodivná stvoření ze záhrobí, což ještě umocní její rebelantní dcera Astrid (Jenna Ortega), která otevře portál do posmrtného světa. Opět se tak dočkáme nápadité hrůzy a absurdna a neodolatelně potrhlého strašáka. Snímek se i přes současné zasazení údajně veze na vlnách retra. Uvidíme, zda půjde o nostalgický pastiš, nebo se dočkáme svěžího pokračování s duchem původní poetiky. 

Světýlka

(v kinech od 5. září)

Režisérka Beata Parkanová se vyznačuje silně stylizovanou poetikou, melodramatickým pojetím mezilidských a především rodinných vztahů i křehkými obrazy a psychologizací postav. Na festivalu v Karlových Varech uvedla Chvilky (2018) o peripetiích milostného života, drama o rodině a jejich morálních hodnotách na pozadí roku 1968 Slovo (2022) a letos zde představila svůj nejnovější snímek Světýlka. Něžně vyprávěný i nasnímaný titul se soustředí na malou Amálku (Mia Bankó), kterou sleduje během jednoho horkého letního dne s rodinou. Skrze situace vnímané pouze dětskou perspektivou postupně zjišťujeme, že rodina se rozpadá. Uprostřed babiččiných nároků na matku a neustálých hádek jsme odkázání k imaginativnímu světu, který neví, co si s danou situací počít. Parkanová nás vybízí, abychom si do dětské protagonistky projektovali vlastní emoce a zkušenosti z dětství, jež už dávno zahalil oblak nostalgie. Světýlka jsme v rámci karlovarského festivalu recenzovali zde.

Napoleon: Režisérská verze

(Apple TV+)

Když loni v listopadu do kin vtrhlo Scottovo převyprávění osudů Napoleona Bonaparte v podání Joaquina Phoenixe, vysloužil si spíše rozpačité reakce. Mnohým chyběla větší velkolepost, někdo se nepřenesl přes ztvárnění Napoleona jako kňourajícího incela. Tak jako tak, Napoleon představuje podnětný příspěvek do diskuse o tom, jakým způsobem se dají na film zachytit velikáni světových dějin. Scott zvolil až výsměšnou perspektivu a k válečnému géniovi zaujímá jasné stanovisko. Vykresluje jej jako zakomplexovaného tyrana. Od premiéry v kinech bylo avizováno, že na streamu vydá i prodlouženou režisérskou verzi, kterými je ostatně proslulý. Zmínit můžeme několikrát přestříhaného Blade Runnera a především Království nebeské, jehož delší verze je diskutabilně mnohem lepší a podnětnější, než ta původní. Paradoxně bez jakýchkoliv marketingových fanfár teď na Apple TV+ naleznete o 48 minut delší verzi Napoleona, kde se dočkáme většího rozkreslení třaskavého vztahu zarputilého císaře a jeho celoživotní lásky Josefine –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ kterou si nikdy nedokázal plně získat.

Wise Guy: David Chase and the Sopranos

(Max)

HBO se skrze dvoudílný dokumentární portrét Wise Guy: David Chase and the Sopranos navrací ke svému formativnímu seriálu Rodina Sopránů, který byl jedním z těch, jenž na přelomu milénia udával směr a úroveň takzvané “quality TV”, jež stírala tehdy propastnou kvalitativní hranici mezi filmem a televizí. Dokument je důkladným ponorem do nitra tvůrce legendárního mafiánského seriálu Davida Chaseho. Režisér Alex Gibney skrze archivní materiály a rozhovory odtajňuje kreativní mapu prolomového showrunnera a scenáristy. Nahlíží do zákulisí náročné produkce díla a neopakovatelné konstelace, jež ke vzniku vedla. Dokument není jen nostalgickým “behind the scenes” kusem, ale plnotučným dílem, jež ukazuje houževnatost a komplikované machinace televizního průmyslu. Nade vším ční nezpochybnitelné a lehce tajemné charisma portrétovaného, který si tvrdost ulic skutečně zažil a ambivalentní emoce dokázal v Sopranových otisknout. Kompletní seriál můžete stejně jako nový dokument zhlédnout na Maxu.

Manželství po italsku

(na ČT2 v sobotu 7. září od 20:00, posléze na iVysílání)

Jedna z nejproslulejších italských hořkých komedií letos slaví 60 let od premiéry. Výbušné výkony Sophie Loren a Marcella Mastroianniho v kombinace s režií vycepovaného neorealisty Vittoria De Sica i po letech zprostředkovávají elektrizující zážitek, v jehož centru stojí italský malost a silně kousavý satirický tón. Nejdříve k popukání působící roztržky manželského páru se postupně mění v hluboký a odstrašující manuál k toxickému vztahu. Filmový svůdník Mastroianni ztělesňuje egoistického macha, Loren zase poznáváme jako zesláblou a suicidální prostitutku. Pro oba herce šlo o určité vychýlení dosavadně budovaného obrazu. Snímek rámuje univerzální příběh špatné zabezpečených lidí, kteří se snaží uživit a přežít navzdory katastrofálním vnějším okolnostem, ačkoli si jsou kolikrát největšími nepřáteli právě oni samotní. Klasickou a živelnou slovní přestřelku si můžete užít v sobotu od osmi večer na ČT2, následujících několik dní pak bude dostupná na iVysílání.