ROZHOVOR | Landu na Hrad? Spíše Landu nahrát, směje se zpěvák

Daniel Landa (4. 11. 1968) je českým rockovým zpěvákem, příležitostným hercem a rallye závodníkem. Je autorem velmi oceňovaných hudebních desek a také několika oblíbených muzikálů. Poslední deska s názvem Žito vyšla v roce 2014 a od té doby byla Landova hudební činnost upozaděna.

Dlouho o vás nebylo moc slyšet, poslední CD jste vydal před dvěma lety. Čemu se věnujete nyní?

Poslední deskou byl vlastně Žito v roce 2014. Žito má v sobě obsažené veškeré poselství, které jsem chtěl sdělit. A myslím si, že je stále velmi aktuální, a nechtěl jsem to hned přebíjet další deskou. Tvůrčí potenciál ale nespí. Nedávno jsem dokončil novou písničku, kterou jsem dával na YouTube. Jmenuje se Ukolébavka. Tu bych chtěl natočit se symfonickým orchestrem a dětským sborem Na cestě je další písnička s pracovním názvem Minové pole. Obě písničky bych chtěl do konce roku natočit. K Minovému poli bude videoklip, možná i k Ukolébavce.

Důležitější ale je, že jsme 6 let žili intenzivní příběh, který nyní potřebujeme převyprávět. Proto vznikne muzikál Gryf, na kterém budu pracovat asi rok. Pak vznikne dokumentární film, který půjde do kin. Je o celé té cestě od hypnoterapie přes kohouta až do hor Afghánistánu a písků Íránu. A nakonec bychom chtěli natočit hraný film o tom všem. Chceme zúročit ty roky, kdy jsme potřebovali prožít intenzivní příběh, abychom ho mohli vyprávět. Takže Žito je odžito.

Kdy se na to budou fanoušci moci těšit?

Nejdříve bude ten muzikál, který je o principech. Dokument, který má pracovní název Mág, by se do kin mohl dostat v roce 2019. Dokument začne studiem hypnoterapie a mentálního tréninku v roce 2008. Lidi budou velmi překvapení. To, co považují za bláznovství, bude najednou pravdou. Je to husitský druh zábavy. Chceme propagovat společné lidství.

Stále platí, že plánujete koncert na vaše padesáté narozeniny?

Plánuju šest velkých koncertů. Bude to můj dárek k mým narozeninám. Pár roků zpátky jsem chtěl prodloužit Žito Tour. Jenomže jsme od relevantních složek dostali varování, ať to neděláme. Bylo to ohledně cest do Afghánistánu. To bylo důležité vzít vážně. Teď nic takového nehrozí, takže to pořád v plánu je.

V posledních CD jste se odklonil od předchozí tvorby a více ji směřoval k historii, magii a mystice. Co vás k tomu vedlo?

Já si myslím, že současná krize hodnot hodně pramení právě z toho, že nejsme navázáni na svou krajinu a nejsme spojení se svými kořeny, protože je neznáme. A hudba, báseň je podle mě nejlepší forma, jak na mýtus, naše kořeny a historii upozornit. Dnes je pro básníka důležitější na tohle upozornit, nejen bavit lidi příběhy. Já se necítím jako zpěvák, ale jako básník, sportovec a osobnost.

Je mi bližší nedělat věci pro masy, spíše dělat něco, co v lidech probouzí zájem o historii a mýtus, legendy a naše kořeny. Je třeba vědět, z čeho pocházíme my a náš rod.

Zajímavá je i vaše muzikálová tvorba. Nejznámější je Krysař, ačkoliv Tajemství si diváky taky našlo. Plánujete další muzikály?

V plánu je právě ten Gryf. Jinak mám tři muzikály, které považuju ryze za své. To jsou Krysař, Tajemství a Klíč králů. A Krysař je o střetu dvou skupin, které si nechtějí rozumět a nechtějí si naslouchat. Dojde mezi nimi ke střetu a určitému výbuchu. A Tajemství je o víře. Tato dvě díla se snažím žít a naplňovat svými dalšími aktivitami.

Poprvé byl Krysař v Kalichu v roce 1994, je to pořád aktuální téma?

Myslím si, že Krysař je nyní ještě aktuálnější, než byl v době svého vzniku. Tenkrát nebyla žádná masová stěhování. Žádné střety, ke kterým dnes dochází v evropských ulicích, nebyly. Nedocházelo k přeskupování sil… Nyní se tohle děje a Krysař je proto aktuálnější než kdy dříve.

Když už o tom mluvíme, v Kalichu má Krysař být zase od září. Podílíte se na jeho přípravě?

Ne, to ne. Určitě se půjdu podívat. Ale je dobré, aby měl muzikál pod rukou jeden člověk, aby to byla ucelen vize. A nejsem zrovna „uťáplá“ osobnost. Je mě všude slyšet a vidět, když tam jsem. A je lepší nechat na tom pracovat jednoho. V režii to má moje žena a já jí věřím, není potřeba tam okounět a dělat chytrého.

Od koncertování jste se přesunul spíše k besedám se svými fanoušky. V čem se liší od koncertů?

Není to úplně přesun. Napsal jsem knížku, která vysvětluje moje pohnutky a jejich pozadí. Ujasňuje ty věci, které lidi za mými záhadně zmatenými vystoupeními nemohli vidět. Chtěl jsem lidem přiblížit tu knížku, těm, kteří mou tvorbu sledují. Vzal jsem tedy promítačku, pouštěl jsem jim záběry, které dokumentují, že to, o čem mluvíme, jsou skutečnost.

Ti, kteří Všeník nečetli, měli možnost vidět, že Žito je hluboký a dlouze tažený příběh. Přes samotná média to nejde vysvětlit.

Chcete v tomto pokračovat?

Myslím si, že ano. Dopisuju ještě jednu knížku, která je z Nového Zélandu. Všeník je inspirován Bali. Až tu novou knihu vydám, tak se s ní, se Všeníkem a s kytarou zase vydám za fanoušky. Nepůjde o hudbu, spíše jen o pár písniček a několik témat.

Díky tomu můžete vysvětlit lidem mnohem lépe, co děláte, proč to děláte. Když pracujete takhle v horizontu let, nemůže to pochopit a vysvětlit nikdo, kdo vás opravdu pečlivě nesleduje. Takže chci vysvětlit, co se dělo, těm, kteří o to mají zájem a zaslouží si to.

Někteří z nich to chápali. Ze signálů a nápověd v písničkách či projevech pochopili, že to je hra a že se ve skutečnosti něco děje. Ale i tak je lepší vysvětlit.

Někteří fanoušci říkají „Landu na hrad!“, co si o tom myslíte?

To jste se určitě přeslechli. Určitě říkali „Landu nahrát“ (směje se). Vědí, že bych tam zkysnul. Potřebuji svou svobodu, svoje křídla. Jsem bard, básník. Navíc bydlím na Vyšehradě…což je výše Hradu, samozřejmě. Sedíte na dechu českého národa, české krajiny. Vzlíná tam ta tradice. Je tam pohřbený první český král.

Co má vlastně společného český král s árijci?

No, to píšu ve Všeníku. Skoro nikdo to neví. Bez toho, aby se prohlásil za pra-pra-potomka velkého árijského krále Bouga, by se na trůn vůbec nedostal. Prokazoval, že „tento přemyslovec je opravdu krví tohoto velkého rodu“. Ale to už bychom šli hodně do historie.

V poslední době nosíte tento náhrdelník téměř všude. Jedná se o keltský šperk, nebo se mýlím?

Ano, je to keltský torques. Což u nás leží na kdejakém hradišti. Zatím jsme po tom jen šlapali, ovšem nyní se objevují skupinky, které tuto tradici začínají oživovat a to, co se válí v zemi, si opět dávají na krk. Je to kousek keltský kultury vyzdvižený z naší země.

Věříte, že se dostanete i k mladším fanouškům?

Složení skupin, které chodí na koncerty, ale i na posezení a besedy je ohromně rozličné. Chodí tam starší, ale také mladí. Někdy i náctiletí.

Myslíte, že budou vaše dcery pokračovat s vaším odkazem v hudbě?

Nevypadá to tak. Jezdily motokáry, ale hudbou se asi živit nebudou. Na druhou stranu nikdy nevíte, kdy některá vezme do rukou kytaru. Ale i s motokárami to bylo zajímavé. Když dcera měla závodit, chtěl jsem ji poučit, pomoct jí. A dcera na mě: „Prosím tě tati, neříkej mi nic“. Byla prostě nervózní.

Co máte v plánu v nejbližší době?

Udělám si aktivní dovolenou. Pojedu na rallye do Íránu. Vytvoříme česko-afghánskou posádku a budeme sportem oživovat staré tradice.

Druhou část rozhovoru vám přineseme v neděli 13. srpna.