ROZHOVOR | Kde se schází Nazareth, Nohavica nebo No Name? Rozhovor s majitelem jednoho z nejslavnějších českých klubů

Otázky jsme se sestavili dle názvů některých interpretů a kapel, které zde vystoupily.

Dech noci: Když se otvírala Malá scéna v roce 2003, zahrála zde kapela Dech noci. Co vy, máte ještě na všechno dech? Zažíváte bezesné noci, kdy si říkáte „Bůhví , jak to dopadne“?

Kapela Dech noci je krnovská alternativní scéna, která má také své místo v našem klubu. Samozřejmě, že síly časem jakoby opadají, to je logické, ale pokud to člověka nebaví, tak to nemá smysl dělat, tak jako spoustu jiných prací. Člověk má za těch 25 let v oboru z toho takovou rutinu, že už ví, co dělá, ale nemohu říci, že bych neměl žádné obavy, ty tam pořád podprahově jsou. Vždy přichází nejistota, jak akce dopadne.Když použiji příměr - je to taková loterie, vsadit na jeden koncert, jako sazka, s tím rozdílem, že je tam méně čísel. Takže se snažím nepřipouštět si tolik právě tyto obavy.

Kryštof: Teď přejdeme ke kapele Kryštof, která zde vlastně začínala a stala se kultovním hostem klubu. Jak z textu písničky vznikl název této kapely všichni víme, ale já jsem na to šla z jiného pohledu- vlastní jméno Kryštof vzniklo ze dvou slov „Christos“ a „ferain“ a symbolicky se to překládá jako nosit Krista v srdci. Jakou muziku nosíte ve svém srdci vy?

Těch mých osobních žánrů je spousta, nejsem nějak vyhraněný. Obklopuji všechny všemi žánry, ale rád si poslechnu Stinga, Red Hot Chilli Peppers, těch interpretů a skupin je spousta, z českých kapel jsou mými favority Priessnitz, ale samozřejmě i Kryštof, který vyrostl z úplně neznámé kapely ve stadiónovou kapelu. Takže jak říkám, toho, co si rád poslechnu, je opravdu spousta.

Buty, Kryštof, Tomáš Klus: Slovo buty znamená ostravsky boty. Kdyby vy jste měl sedmimílové boty a mohl se někam vydat, kam by to bylo a přivezl byste někoho „tou cestou, tím směrem“ zpátky?

Já tedy cestovatelský typ nejsem, ale kdybych tak obrazně takové boty měl, byl by to např. Sting, kterého jsem již zmínil. To je ještě takový můj skoro sen. Vím, že i s různými zahraničními kapelami se dá jednat o jejich vystoupení u nás.Vše záleží na tom, jak jsou schopni a ochotni se přizpůsobit našim podmínkám a samozřejmě i honoráři.

Já pořád zdůrazňuji, že ten klub byl postaven, aby mohla krnovská a regionální hudební scéna kde hrát. Nikdo vůbec nepřemýšlel o tom, že by tady měla někdy hrát nějaká super mega profesionální česká kapela, natož zahraniční, navíc světová špička. A takových legendárních kapel se tady vystřídalo aspoň pět! Právě proto se začalo spekulovat, jestli by se nemohla dostat na scénu klubu ještě „větší špička“.

Jméno Stinga tam samozřejmě také zaznělo, dokonce jednou padl i konkrétní návrh. Byl to v době, kdy měl tento umělec přejíždět z Polska do Česka… nakonec ale skončil v ČEZ Aréně v Ostravě?!

Ono to všechno záleží na kontaktech a samozřejmě také na lidech, kteří interprety zastupují. Pokud je kapela ochotná zahrát na malém podiu, soukromé akci. Ono to všechno jde - existuje video, kde Sting zpívá jednu písničku u příležitosti soukromé akce na jednom zámku,. Dokonce ještě na reprobedny, které já používám při svých produkcích a na diskotéku(smích). Všechno je to jenom o štěstí a kontaktech.

Jak tedy probíhá nebo jak je složité někoho sem pozvat?

Velké kapely jsou přímo nabízeny agenturou. Mají svého agenta, který má zkušenosti, kontakty a je schopen všechno zařídit- luxusní autobus, nástroje… Například právě třeba skupina Nazareth k nám přijela jen se svými kytarami! Všechny „ostatní nástroje“ jim byly zapůjčeny z Prahy. Jenomže taková kapela má většinou značné finanční nároky a také požadavky na kapacitu, kterou u nás prostě nemáme. Existují prostě kapely za statisíce, ale také kapely za dvacet, třicet milionů.

Katapult! Tato otázka možná ještě souvisí s tou první. Nemáte chuť se, když je toho moc, jakoby se katapultovat pryč? A nebo z jiného úhlu: klub, vzniklý z kina, nekatapultoval se tak náhodou do úplně jiných výšin, za těch 25 let ?A nebo to byl pozvolný vývoj?

Určitě to byl pozvolný vývoj. Jak už jsem říkal, nikdo do toho nešel s nějakými ambicemi. Vše, co jsme tenkrát dělali, mělo být pro místní kapely. A díky tomu, že jsme sami muzikanti, bylo nám známo, co je ke koncertům třeba - od výbavy až po podmínky a přístup ke kapelám.Tohle nám v mnohém nesmírně pomohlo.

Postupně se počet interpretů začal zvyšovat, přijeli Monkey Busines, Pražský výběr v původní sestavě, prostě začaly k nám jezdit mety české hudební scény. Často se stávalo, že se kapelám, které u nás vystoupily natolik líbilo, že si náš klub potom vzájemně doporučily.

A začaly se dokonce ozývat samy. Poté jsme se osmělili oslovit tzv. druhou ligu zahraničních kapel a po této zkušenosti se nám podařilo dostat k nám i tzv ligu první. Musím však přiznat, že některé interprety jsem přemlouval třeba i deset let, například Richarda Müllera nebo Jarka Nohavicu, který si vybírá, kde bude hrát, a vidíte, přijeli!

Já jsem vyrůstal v muzikantské rodině, hrál jsem v kapele, dělal jsem školu hubeních nástrojů…Prostě pořád jsem se tak nějak motal v té muzice, dělal jsem DJ na různých akcích, pohyboval jsem se neustále mezi lidmi a bylo mi jasné, že nemohu zvát jenom to, co se líbí mně, ale že je dobré posuzovat interprety i z pohledu jiných lidí .

Monkey Business. Kdyby nebyl klub Kofola a vy byste si mohl otevřít jiný „business“, obchod, opravdu s čímkoliv, ve stylu opičárny, co by to bylo?

Těžko říct, já jsem i na záskok pracoval v hudebninách tady na náměstí v Krnově. Spíš než obchod, tak zase klub, třeba jiného typu nebo hudební kavárničku, nějaké místo, kde bych si mohl vytvořit pohodu, ale obchod nebo business, to ne.

V rámci kapely J.A.R. což znamená Jednotka Akademického Rapu mě napadl takový spíše soukromý dotaz - sloužil jste na vojně?

Ano, půl roku jsem byl v Kežmaroku, kde jsem dělal poddůstojnickou školu, kterou jsem ale ze zdravotních důvodů nemohl dokončit, a pak mne na rok a půl přesunuli na chirurgický sál do Českých Budějovic jako zřízence.

Chinaski. To je také jméno hlavního hrdiny Bukowského románů, jeho „alter ego“. Co vy a knížky? Máte vůbec čas na literaturu?

Když už čtu, tak většinou životopisy a to opět hlavně z hudební oblasti, ale i časopisy a sleduji a poslouchám média spojená s hudbou.

A jména jako Michal Pavlíček, Bára Basiková a navíc v původní kapele Stromboli. I vy jste někdy jako sopka?

Tak to jo! No někdy se to stane, ale většinou je to dáno tím tlakem kolem koncertů. Ony totiž někdy požadavky, přístup, ale i arogance některých vystupujících překročí určité meze. Není to moc často, někdy se to týká přístupu techniků nebo managementu, který postrádá jakoukoliv logiku.To pak už člověk opravdu vybouchne. I to se stane.

Když jste se setkal s takovou spoustou interpretů, platí to, že někdy takový ti opravdu velikáni mají v sobě obrovskou dávku pokory?

Naprosto, řekněme tak z  90% to platí. Zvláště když si vzpomenu na zpěváka kapely Nazareth: odcházel ze šatny, následně šel poděkovat zvukaři, že to bylo opravdu fajn… To poté ,když strávíte kolem koncertu spoustu času, občas za směšnou odměnu, spíše jenom z čistého nadšení, potěší jakákoliv vděčnost a poděkování. Musím bohužel zmínit, že u českých kapel takový přístup často nevidíte.

Nyní kapela Olympic. Kdyby jste mohl na pomyslný Olymp posadit 10 nebo 5 muzikantů, kteří by to byli?

To je těžké, někoho jsem vyjmenoval, ale ono i v té amatérské scéně se pohybuje tolik úžasných hudebníků, kterým bych přál, aby se prosadili. Nevím, nerad bych na někoho zapomněl. Některé kapely jsou u nás hrozně nedoceněné, například právě Priessnitz. Jejich hudba je neuvěřitelně hitová, ale oni se nechtějí moc medializovat, což je škoda. Všichni určitě znají píseň Půlnoční, kterou napsali pro Václava Neckáře, ale přímo jejich vlastní skladby se v žádných mainstreamových rádiích nehrají. To co tam slyšíte, se neustále opakuje. Ten český rybníček je opravdu malý.

A chtěl byste posunout klub někam dál?

Abych se přiznal, už na to opravdu nemám moc sil. Začal jsem právě v bývalém Rocker clubu (nynější Kofole), poté chvíli v klubu Las Vegas,a pak jsem se stal provozovatelem klubu, který jsme nazvali Kofola a ten jsem znovu dával celý dohromady. A když jste napůl údržbář, organizátor a nevím co všechno, tak to je náročné. Jednou jsem pro rozhovor vyjmenovával, co všechno dělám-zvukaře, DJ, technika a když nepřijde šatnářka, ta i za tu zaskočím. Přes týden pracuji za barem a o víkendu se věnuji naplno koncertům.

Ale možná právě díky tomu má klub takové zázemí!

Ano, to je pravda, když si všechno projdete, máte tak jedinečnou možnost zjistit, o čem ta všechna práce je. Je to opravdu náročná práce, jako bych pomalu byl kastelánem na zámku (smích). Nedávno jsem viděl pohlednici, jak vypadala budova klubu, je to historická stavba, která se různě měnila, původně měla úplně rovnou střechu, poté se část přistavěla. Díky této dlouhé historii má i svého zvláštního ducha a atmosféru, o které potom mluví spousta hudebníků.

Mandrage. Dle vzniku názvu absolutně náhodné slovo. To mě inspirovalo k otázce: Sehrála svoji roli někdy opravdu náhoda při domlouvání koncertů?

Určitě, hodně často to bylo právě již zmíněné doporučení. Navíc za ta léta v oboru jsme si vydobyli určité jméno. Když to úplně otočím, někdy se právě takto snažím kontaktovat jiné interprety, kapely. Poprosím například Richarda (Krajča) nebo Igora (Timka) z No Name, ať se na základě svých zkušeností, náš klub doporučí. Ale ne vždy se to podaří. Příkladem je kapela Team, kterou se už dlouho snažím do Kofoly dostat.

Závěrem: Máte toto 25-leté dítě, které jste dobře vychoval a dovedl tam, kde je, co byste mu nyní popřál?

Aby ještě chvíli vydrželo a aby se udržela i ta laťka, které dosáhlo a ať Kofolu jednou převezme někdo, kdo všechnu tu práci bude mít rád stejně jako já.