ROZHOVOR | Jak prorazit v hudebním byznysu? Rozhovor s populární kapelou Poetika nejen o poetice

Následujícími otázkami bych se pokusila vrátit v čase. I když jak říká váš oblíbený Seneca: „Život měříme skutky a ne časem.” Nyní jen do časů nedávno minulých. Mám na mysli vaše turné s kapelou Mirai. Uběhla sice jen krátká doba. Přesto teď, když opadla euforie, shon, na chvíli jste se zastavili, jste doma, jak turné zpětně hodnotíte? 

Ondra: Pro mě to byl zatím nejlepší hudební zážitek. Když se na něco těším, tak mám většinou nějakou představu o tom, jaké to bude. Jakožto naivní člověk si to představuji v tom nejlepším světle a pak jsem zklamaný, ale co se týče této tour, tak ta mé představy dokonce překonala. Jsem moc rád za to, že jsme ji naplánovali právě s kapelou Mirai, protože jsme si skvěle sedli a kromě zážitků máme z této hudební cesty i skvělé kamarády.

Dan: Celkově bych ho zhodnotil jako naše zatím nejlepší koncerty a nasbírání hromady cenných zkušeností a nových kamarádů.

Eda: Sen...

Výše zmiňované turné je v médiích hodnoceno velmi pozitivně, obzvláště vaše pojetí hudby a části koncertu.  Podobně i album Trinity. Jak vznikalo? Co vy na něm hodnotíte pozitivně?

O: Já jsem rád za to, že se nám na něm podařilo udržet hudební pestrost a tudíž to není deset variací na jeden hit.

D: Vznikalo přirozeně a plynule. Jako 3 lidé s různými názory a hudebními vlivy jsme dali dohromady to nejlepší, co jsme v danou chvíli uměli a každý si prosadil něco svého. Proto je pestré, ale zároveň působí kompaktně.

E: Že mne i po půlroce od vydání baví a jsem na něj hrdý. To se ne vždy stává…

Natáčeli jste v Rooftop studiu pod taktovkou zkušeného a vyhledávaného skladatele, producenta a zvukaře Ondřeje Žatkuliaka, jehož klienty jsou Lenny, Marpo, Mirai, Sebastian, Daniel Landa, ale i mnoho dalších. Jak lze popsat tuto zkušenost?

D: S Ondrou se znám už pár let, takže volba byla jasná. Má super techniku, spoustu zkušeností a hromadu praxe. Takže víme, že pokud jdeme nahrávat k němu, kvalita je zaručena.

E: Ondra je skvělý člověk. Za ty roky, co s ním spolupracujeme, náš profesní vztah přešel v čisté přátelství a mám radost, kdykoliv ho vidím, ať už ve studiu nebo u dobré sklenky koňaku v soukromí. A co se týče jeho práce, myslím, že v ČR moc lepších lidí na jeho pozici není, možná nikdo. 

V březnu tohoto roku se uskutečnil váš koncert ve Velkém Meziříčí – rodném městě Ondry. Na vašem profilu na FB, v médiích jste vždy hovořili nadšeně o všech koncertech, které jste letos zažili. Přesto se zeptám: jaké to bylo tady? Doma, na Vysočině!

O: Osobně jsem se na žádný koncert tolik netěšil tak, jak na ten doma. Pod pódiem stáli příbuzní, kamarádi a lidi, které potkávám, když jdu třeba jen pro rohlíkya ve mně bublal koktejl euforie a nervozity. Nakonec téměř vše dopadlo skvěle, jen technika byla chvíli proti nám, ale to už se zkrátka stává a ten pocit z koncertu nám to určitě nezkazí.

D: Pro mě silný zážitek. Před doslova pár lety sen a najednou vidíte, jak vaše hudba baví tolik lidí i skoro doma…

Ondřeji, vy jste se stal roce 2015 vítězem soutěže Vysočina hledá talent. Jak taková regionální soutěž vlastně probíhá? (Jde o podobný scénář, jaký známe z podobných soutěží nebo je v něčem specifická?)

O: Jelikož je to soutěž lokální, tak není tak okázalá jako ty, co běží v televizi, jinak to její formát kopíruje. Já tam vystupoval se svojí grungeovou kapelou s tím, že jsme si to chtěli zkusit ze zajímavosti a pořádalo se to kousek od naší zkušebny. Myslel jsem si už před tím, že jsou tyhle talentové soutěže k ničemu a potvrdilo se mi to i když jsme nečekaně vyhráli.

Je určitě zajímavostí pro vaše fanoušky, že máte bohatou zkušenost i s divadlem. Věnoval jste se vedení divadla, režii, choreografii… Dan dokonce složil i hudbu k divadelnímu představení Hrátky s čertem. Je pro vás tento jiný druh práce relaxací? Věnujete se mu ještě naplno nebo jste musel zvolnit vzhledem k novým projektům?

O: Je to něco jiného i když se to mnohdy práci na hudbě podobá. Zkusil jsem si dramata, komedie a pět let jsem dělal muzikálové projekty, kde se hudba s divadlem protínají. Momentálně nepracuji na ničem, ale vím určitě, že až si tím budu jistý, tak uvedu projekty další. Práce na hrách je pro mě improvizovatelnější. Možná je to jen tím, že v Poetice je nás víc a v divadle je režisér jeden.

D: Pro mě byla spolupráce s divadelníky skvělá zkušenost. Vždy jsem si chtěl zkusit udělat hudbu k nějakému představení, což se mi splnilo. Rád na to vzpomínám, i když už je to dobrých 8 let zpátky. DVD se záznamem ale mám a to je hlavní! 

Všichni jste se od dětství věnovali hudbě, popř. divadlu. Vystřídali několik nástrojů, zúčastnili se hudebních projektů. Eda obzvlášť asi i díky svému tátovi, který patřil k členům úspěšné, jak sami uvádí „zábavné rockové“ kapely z Vysočiny Renovace Rock, psal už jako dítě texty, hrál s tátou v kapele… Co vám důležitého předali vaši rodiče?

E: Hudební geny, pokoru k lidem, lásku k práci, kterou dnes mohu dělat a víru, že je jedno v jaké pozici člověk na svět přijde, ale podstatné je, co za svůj život s tím, co má, dokáže vytvořit.

D: Nejspíš to, že mě vůbec přihlásili na ZUŠ a koupili piano. Bez toho bych se k hudbě dostával daleko složitěji, možná bych se k ní nedostal vůbec a měl úplně jiné koníčky.

Edo, jak vnímal muziku váš táta? (I trošku pro mě osobní otázka: můj tatínek byl také muzikant. Od malička se jí věnoval, nejdříve ve Francii, pak tady, vystřídal několik kapel, hrál převážně na zábavách a muziku prostě miloval! A také už je v hudebním nebi.) Pro mě nádherně jste uvedl, že hudba je pro vás: velká část pozitivní energie mého já. Energie života, motivační impulz, který se co chvíli vrací, aby člověku dodal sílu udělat ten další krok směrem dopředu.

E: Někdy mne mrzí, že jsem se ho osobně nikdy na takovéto otázky nezeptal. Ale pokud mohu tipovat, byla to jeho největší láska, kterou za svůj nepříliš dlouhý život potkal. Nikdy muziku nedělal jen pro peníze. Žil pro pocity a chvíle, kdy mohl s partou kamarádu rozdávat radost a bylo mu jedno jestli ta radost čišela z hraní ve zkušebně pro rodiny, které je často chodily poslouchat, nebo pro stovky až tisíce lidí, které chodili na každé jejich vystoupení. Jeho pohled na hudbu si dnes v sobě nesu i já.

Obligátní otázka: Máte své hudební vzory? Jaké hudební žánry vás nejvíce oslovují?

O: Je to klišé, ale na žánry moc nehledím. Mám rád od všeho něco. Mými hudebními vzory jsou Twenty One Pilots, Ed Sheeran nebo třeba R.E.M.

D: Já asi ani žádné velké vzory nemám. Poslouchám skoro všechno a pokud mě něco zaujme, prozkoumávám tvorbu daného umělce detailněji. Nejvíc ale samozřejmě poslouchám pop - už jen proto, abych věděl, co je v „našem“ žánru nového.

E: Asi nikoho po té předchozí otázce nepřekvapí, když napíšu pouze - TÁTA!

Otázka pro Daniela Hrdličku: Vy a Žďár nad Sázavou? Ve zdejším kulturním domě jste asi zažili mnohé?

D: Mám to tu rád, oceňuji hlavně blízkost přírody a možnosti sportovního vyžití skoro za domem. A je pravda, že jsem v kulturáku zažil spoustu věcí, některé bych raději nezveřejňoval… :D Ale teď beze srandy, možná nejdůležitější zkušenost byla při pomáhání s organizací festivalu Modré dny, který se tu dřív pár let konal, když jsem byl ještě na gymplu. Měl jsem možnost setkat se se známými kapelami, popovídat si s nimi o hudbě a získat tak motivaci pro začátek vlastní hudební kariéry.

Co jiné „kapely z Vysočiny“? Jste v kontaktu?

O: Je to smutné, ale těch hudebních projektů se zde mnoho nerodí a nebo se jim nedaří prorazit na světlo veřejnosti. "Zábavových kapel" je tu ovšem dost. Já jsem v kontaktu se dvěma holkami ze Žďáru, které si říkají AMaTer. Myslím si, že dělají fajn hudbu, ze které vyzařuje jejich vysmátá pozitivita. Toho je vždycky málo.

D: Z okolí Žďáru vím o holkách z AMaTer, potom je tu Anetta a kluci z nu-metalové kapely Scar Industry... Ale pokud bych měl hledat někoho dalšího (i z širšího okolí), co se pokouší prorazit s vlastní tvorbou, hledal bych asi dlouho. Mám obecně pocit, že je to tu v okolí samá zábavová kapela a o vlastní songy se bohužel ani nepokouší.

E: Snažím se mít přehled, ale toho času je čím dál méně. Každopádně třeba Ecce Homo z Bystřice nad Pernštejnem, kluci z Pio Squad nebo lokální kapely v okolí mého rodného města, sleduji pravidelně a těším se s čím novým kdy přijdou.

Pokud by byla ta možnost a oslovila vás nějaká bezejmenná kapela a vás jejich muzika zaujala, co byste jim poradili, jak pomohli?

O: Pokud by hráli dobře a byli normální, tak je třeba dohodíme našemu vydavatelství. Poradit se dá těžko, protože bychom rady uvítali my sami.

D: Jak říká Ondra, sami bychom potřebovali radit. V podstatě jediné, co se dá dělat je předání kontaktů na správné lidi, ale zbytek je stejně na kapele samotné.

E: Pokud cítí, že je to jejich životní cesta, ať tu chůzi po ní nikdy nevzdávají. Co člověk do hudby s čistým srdcem vloží, to se mu vždy vrátí.

Co vy a popularita? Od roku 2016 by se dalo říci, že stoupáte strmě vzhůru. Vaše píseň Zrcadlo něco o ní prozrazuje….

O: Důležitý je z toho nezblbnout a pamatovat na to, že jsme nedávno hráli pro tři lidi za párek a pivo.

D: Případně na to, že jsem dřív hrál i pro prázdný sál, ještě si zaplatil cestu a stejně mě to bavilo.

E: „Nemyslím si, že jsem jinej, stejně jak fasády domů...“

Název vaší kapely je odvozen od citátu Senecy ml. Licentia poetica, jak jste uvedli, který říká, že básník může říci cokoliv, pokud to vyjádří básní. Co vše chcete Vy ještě říci jako kapela?

Ondra: Co se textů týče, tak bych se chtěl zbavit domněnek a psát víc ze sebe. Dávat Poetice více poetiky.

Eda: Poslední dobou si připadám spíše jako ruka, která píše, než hlava, která tvoří. Jsou dny, kdy napíšu text bez hlubšího přemýšlení a pak když ho s odstupem času čtu, si říkám, že jsem to snad ani nepsal já. Nevím, jestli je můza určitý druh prostoupení vyšší moci, nebo jenom nahodilá souhra okolností, ale pokud se mne bude držet, budu říkat to co mi v danou chvíli ukáže. Sám se nechám rád překvapit…