ROZHOVOR | Čeští hudebníci nejsou populární, protože se neumí prodat, říká zpěvačka

Zpěvačka Aiko se objevila na české hudební scéně v SuperStar 2015, kdy se dostala až do semifinále. Od té doby vydala své první EP Aiko a hodně vystupovala v Česku i zahraničí. Má za sebou například vystoupení na festivalech Praha žije hudbou i Žižkovská noc a na jednom z největších hudebních festivalů Evropy Sziget v Budapešti. Také předskakovala Black Honey i Tamino. „Pořád mě lidé poznávají jako účastnici SuperStar. Vždycky se tomu divím, vždyť od té doby jsem udělala spoustu jiných věcí,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz zpěvačka Aiko.

Jak byste popsala vaši hudbu?

Ani nevím, některé písně jsou klidné, některé zase energické. Vždycky si říkám, že je to indie pop ale moc se tím nezaobírám. Momentálně pracuji na tom, aby moje hudba měla nový nádech a elektronické prvky. Už nyní mám čtyři nové písničky, které nejspíš vydám už příští rok společně s dalšími připravovanými písničkami a také plánuji vydat single někdy v polovině října. V porovnání s mojí minulou tvorbou je v nich právě více elektronických nástrojů a jsou i rychlejší. 

Říkala jste, že tvoříte hudbu v noci o samotě. Jak vypadá ten proces tvorby? 

Často je to i přes den. Například když někam jedu a nemusím přemýšlet o něčem konkrétním, vzniká atmosféra, při které mi myšlenky proplouvají a dobře se mi píše. Většinou beru inspiraci někde z různých vjemů, nebo se také dost inspiruji slam poetry. Často písnička vznikne z nějakého tématu nebo i jen slovního spojení. 

Jak to u vás s hudbou začalo?

Začala jsem zpívat, když jsem byla malá a zajímal mě tehdy jenom zpěv. Chvíli před SuperStar jsem začala psát vlastní tvorbu, ale až účast v SuperStar mě pobídla s tím začít pořádně. Ještě před SuperStar jsem zašla do hudebního obchodu a rozhodla jsem se, že budu hrát na kytaru. V té době jsem ještě vůbec nevěděla, co jsou kytary, jak se na to hraje a vybírá, tak jsem prostě zvolila tu, která mi připadala nejhezčí. Učila jsem se na ní doma hrát a postupně jsem začala psát vlastní věci, i když ještě nebyly příliš kvalitní. Po SuperStar jsem začala věnovat vlastní tvorbě mnohem vážněji. Vydala jsem několik coverů, částečně jsem začala připravovat album i obepisovat místa, kde bych chtěla hrát a pak už to prostě šlo nahorů. (Směje se)

Nakolik vlastně takové projekty jako SuperStar podle vás mohou být přínosné pro perspektivní hudebníky, jak mohou pomoci jejich rozvoji nebo naopak jim poškodit?

Pokud někteří účastníci už mají vlastní tvorbu, může jim to pomoci se zviditelnit. Ani nemusí vyhrát, vždyť Superstar sleduje spousta lidí a díky tomu hudebníci mohou získat jistou základnu fanoušků. Poznají tam i hodně lidí z hudebního průmyslů, kteří jim třeba v něčem mohou poradit. Negativní stránkou toho je to, že člověk ještě dlouho po účasti v projektu má nálepku SuperStar. 

Mohou takové projekty pomoci rozvoji hudby ve státě?

Myslím si, že natolik rozvoji hudby ve státě nepomáhají, protože když se už dělají nějaká vystoupení, tak většinou se vybírají písničky v angličtině nebo písničky, které jsou momentálně v topě a tedy většinou také ne z Čech. Na druhou stranu, pomáhá to právě ukazovat nové objevy v hudbě. 

Texty vašich písniček jsou v angličtině. Znamená to, že cílovou skupinu Vaší tvory vidíte především mimo Česko? 

Spíš víc než jenom Česko. Vzhledem k tomu, že se za dva týdny stěhuji do Londýna, psát písně v angličtině je pro mě výhodnější. Také většinou poslouchám anglickou hudbu a automaticky v tomto jazyce i tvořím. Někdy v budoucnu mohou vzniknout i písně v češtině, ruštině nebo jakémkoliv jiném jazyce, ale angličtina je mi v tvoření bližší. 

Odjíždíte do Velké Británie? 

Ano, protože nastupuji na hudební vysokou školu v Londýně. Studuje se tam nejen hudba ale i vystoupení, hudební PR a podobně. Londýn je podle mě hudebně živé město, děje se tam spousta věcí a je tam hodně možností i lidí. Už teď mám domluvené řadu vystoupení v Londýně a zajímá mě, jaké bude tamní publikum. 

Činnost hudebníka je spojená nejen se skladbou a napsáním písní ale i s propagací. Nakolik ta propagace je podle Vás důležitá? Tedy nestačí prostě dělat kvalitní hudbu?

Myslím si, že například v Česku je opravdu hodně dobrých hudebníků, kteří se ale neumí v uvozovkách prodat. A je to škoda, protože se kvůli tomu nestanou známí, i když je jejich hudba kvalitní. Často se vůbec nesnaží dostat nic k lidem, nesnaží se někde hrát i sebepropagovat. Všechno to mi přijde důležité. Samozřejmě záleží na tom, jaké člověk má ambice, jestli třeba dělá hudbu, protože chce vydat jenom dvě písničky nebo skutečně chce dělat kariéru. Člověk se musí naučit psát lidem, vyhledávat správné lidi a nestydět se třeba i zavolat a zeptat se. Je to hodně o komunikaci. Nehraje tedy roli jen hudba ale i to, jak člověk umí být příjemný i sympatický pro ostatní.

Baví vás natáčení klipů stejně jako hudba?

Natáčení je pro mě hodně zajímavé, protože podněty klipů většinou vymýšlím sama. Sháněla jsem sama i herce a lokace. Je to zajímavé i tím, že člověk nikdy neví, jak to bude ve finále vypadat. Proto mám z toho obrovskou radost, když to nakonec výjde.

Nakolik je natáčení klipů náročný proces?

Dá se vytvořit i celý klip o třech lidech. Stačí například kameraman, zpěvák a ještě někdo, kdo vás bude doprovázet. Také jsem nedávno měla šanci zažít natáčení klipu s velkým štábem, vysílačkami a vším všudy a ten proces spíš připomínal natáčení filmu. Z obou případů pak může vyjít skvělý klip, záleží spíš na tom, jak dlouho se člověk na natáčení připravuje a nakolik má promyšlený scénář. Co se týká komplikací, spojených s natáčením klipů, stane se, že se přesouvají data, klip se neodevzdává v čas, herci vám to zruší nebo vzniknou problémy s kostýmy.

Vystupovala jste i před velkým i před malým publikem. Čím se to liší?

Často se dá zažít, že lidí je hodně ale moc se o to nezajímají. Zároveň když je jich hodně a mají o moje vystoupení zájem, cítím se s publikem propojená a vydávám do okolí energii i skvělý pocit. Zažila jsem i hru před menším publikem zhruba o padesáti lidech, kdy všichni musí sedět a poslouchat a nikdo nesmí hovořit nebo dokonce ani cinkat pitím. Člověk je z toho nejrpve poměrně zaražený, ale pak je to velmi příjemné, takže oba typy vystoupení mají své kouzlo. Zároveň na obojí se hodí různé typy hraní, například na menší publikum se dá utáhnout čistě akustické hraní. Když to publikum je větší, zpěvák už potřebuje vydat větší energii, ideálně s kapelou, ale nemusí to tak nutně být. 

Na čem zakládáte svá vystoupení?

Na zpěvu, na kostýmech a v poslední době mě víc začalo zajímat osvětlení. Pro vystoupení v budoucnu se už tedy připravují neonové prvky. Myslím si, že hudebník by hlavně měl mít z vystoupení hezký zážitek. Přijít a odzpívat písničky je jedna věc a udělat z toho celistvý příjemný audiovizuální zážitek je už něco jiného, což je podle mě mnohem důležitější a zároveň náročnější na produkci.