ROZHOVOR | Ed Sheeran je guru, otevřel dveře muzikantům, jako jsem já, říká Tereza Balonová

Buď sám sebou. To je nejlepší rada, jakou ti dokážu dát. Na světě je sedm miliard lidí, ale nikdo jako ty. Řekl Ed Sheeran. I vy Terezo, si jdete svou cestou. Jak moc byla zatím klikatá?

A existuje pro mě vůbec nějaká jiná cesta než moje vlastní? Nikdy žádná cesta není tak úplně bez zatáček. Ale já to zatím všechno vybírám bez bouraček.

Ale cesta nebyla přesto přímočará. Už první kytaru jste si vyprosila. Opravdu v rodině nemáte nějaký výrazný hudební talent? Rodiče vám ale si v ničem nebrání a můžete si plnit své sny, že? 

Naše rodina jsou spíš sportovci, ale praděda byl muzikant, zpíval v učitelském sboru, s kterým jezdil po světě. V tomhle životě jsme se minuli, takže ho znám jen od babičky z vyprávění. Táta chtěl ze mě mít volejbalistku, o to víc si vážím toho, že respektuje, že jsem se vydala, jak vy říkáte, svojí vlastní cestou.

"Tereza plynule přechází od nástroje k nástroji a s každým si dělá, co chce, vládne andělským hlasem, který ve svojí vyzrálosti a emociálnosti nemá obdoby. Její texty mě okamžitě vtáhly do děje svou hloubkou. Pracovat s takovouto umělkyní je privilegium a čirý požitek." To o vás prohlásil Martin Ledvina. Jak vznikla vaše spolupráce? A co to vás jako začínající znamená?

To bylo osudové setkání na Portě loni v létě. Martin tam byl s Jelenem. S Jindrou Polákem za mnou přišli po mém vystoupení, pokecali jsme a já jim na sebe dala kontakt, a pak jsem se trochu nestačila divit. První nahrávání, turné s Jelenem, EP. Teď připravujeme celou desku. Martin mi ukázal, že v muzice si můžu dělat, co chci, že uhraju a uzpívám v podstatě jakýkoli žánr, a že si můžu klidně vytvořit i svůj vlastní. O to se teď snažím.

Zhasni den, proměň ho zas v noc. Zpíváte ve své písni. Co vás inspirovalo?

Noc. Mám ráda noční život, jsem tak trochu noční pták. Gympl, kamarádi, neplánované akce na jeden, dva, tři dny. Jsem v maturitním ročníku, takže dostáváme ve škole docela nakládačku a někdy potřebuju opravdu vypnout. Zhasni den je o takovém jednom vypnutí, kde se něco úplně jiného a dost zajímavého zase naopak zaplo. 

Už se o vás ví, že hudbou opravdu žijete. Na koncertě jakoby v jibem, v tom svém hudebním snu. Co všechno v ten okamžik prožíváte?

Adrenalin, strach, úzkost, nádech, výdech, jdeme na to, slast, požitek, pohoda. Plus minus i v tomto pořadí. Když zjistím, že jsem publikum přesvědčila, že něco umím a cítím, že v tom jsou lidi se mnou, blíží se to extázi. 

Našel by se ve vašem životě okamžik, doba, kdy byste chtěla zastavit čas?

Ono se to celkem často děje. Když hraju a úplně se do toho ponořím, čas přestane plynout, někde jsem slyšela, že se tomu říká přítomný okamžik. 

Hodně vás inspiroval právě zmiňovaný Ed Sheeran. Vzpomínáte si na první setkání s jeho hudbou?

Ed je guru, on otevřel dveře všem muzikantům, jako jsem já. Poprvé jsem ho slyšela někdy kolem mých třinácti let. Myslím, že mi zrovna kamarádi, kluci z mojí tehdejší kapely nedorazili na koncert a mně to lezlo krkem. Zahlédla jsem, jak si Ed sám dokáže udělat celou kapelu jen s looperem. Našetřila jsem si na ten nejlevnější a začala s ním hrát a hraju tak dodnes.

Máte i jiné hudební vzory či jaká hudba vás nejvíce těší, s kterou se nejvíce ztotožňujete?

Miluju Guns’n’Roses, ACDC, Sigrid, U2, ale poslouchám všechno, hlavně kdo mi co pustí. Možná to nevypadá, ale uvnitř jsem pravověrná rockerka!

A jiná vaše stránka: Hrála jste závodně volejbal, ale hudba zvítězila. I když vám sport určitě dal vytrvalost, soutěživost, snahu zvítězit, něco dokázat. Přesto se zeptám: nelitujete někdy? Ve volejbale by bylo se prosadit možná snazší. 

Asi ani ne. Sportu se věnuji pořád. Zjistila jsem, že bez něj nejsem moc schopna fungovat. Je to neuvěřitelný relax a přiznávám, že když se nehejbu, stačí zajít s kamaradama na pár drinků a hned je to na mně znát. Žádná dieta není pro mě účinnější než trocha pohybu. 

Jak jste uvedla, svůj opravdový koncert před obrovským publikem jste zažila jako host při vystoupení kapely Jelen ve Foru Karlín. Byla jsem navíc u toho a absolutně jsem  u vás nezaznamenala rozpačitost, nervozitu.. nebo to byl jen dojem? Jak se vám s nimi spolupracovalo, spolupracuje. 

Ano, to byl jen dojem, v podstatě si nepamatuju, co se tam dělo. Takové to, když se děje něco, co vám mozek nebere. Viděla jsem pak záznam, a teda byla jsem na sebe vlastně pyšná, že jsem to dala. Lidi v publiku my strašně pomohli, že mě vzali. Kluci z Jelena mi se vším pomohli a byli úplně nejzlatější na světě. A Káťa Tichá mě naučila, jak se mám líčit. Věřte nebo ne, nikdy před tím jsem na sobě make up neměla.