RECENZE: Adam Sandler jako Kosmonaut z Čech podniká meditativní i tísnivou existenciální cestu za smírem

Kosmonaut procházející malebným a životem pulzujícím lesem, brodící se poklidnou řekou a pevně spjatý s přírodou. Je to sen? Paralelní realita? A nebo snad něco úplně jiného, co je nad rámec lidského chápání vesmíru? Obdobné otázky se v hlavě honí protagonistovi Jakubovi poté, co se z představy osamocený probudí uprostřed vesmírné lodi, kde je již přes půl roku na důležité misi, aby posbíral vzorky z neprozkoumané vesmírné mlhoviny, vznášející se nad naší planetou. Ačkoli se nachází v místech, kam se ještě žádný člověk nepodíval, myšlenkami je stále ukotvený na Zemi. Ačkoli je široko daleko jediný člověk, přesto je neustále pod drobnohledem týmu, jenž monitoruje každý jeho krok. Ačkoli je jedním z nejslavnějších lidí vůbec, cítí především prázdnotu a to, jak se mu vzdaluje jeho žena Lenka, která chce z dlouhodobě rozpadajícího se vztahu odejít.

To jsou výchozí body nového snímku Johana Rencka, jenž vychází ze seriálového prostředí, kdy má za sebou seriály jako Perníkový táta, Vikingové či kriticky oceňovaný Černobyl. Celovečerní film natočil zatím jeden a to roku 2008. Temné drama Kdo chce zabít Nancy? variovalo výchozí zápletku filmu Najal jsem si vraha od Aki Kaurismäkiho a přineslo tísnivý a psychologii pomalu rozkládající zážitek. Jeho novinka uvedená v nesoutěžní sekci berlínského festivalu Kosmonaut z Čech, natočená na motivy populární stejnojmenné literární předlohy Jaroslava Kalfařem, si taktéž zachovává komorní a skličující atmosféru, nabízí však pomalu vyprávěnou, imaginativní a pohlcující zkušenost.

Jakub není uzavřený jen v lodi uprostřed rozpínajícího se vesmíru. Samotná loď jakoby ztělesňovala jeho samotného. Uzavírá se před sebou, světem a emocemi. Žene se za vyšším účelem v podobě poznání, chce však ale doopravdy poznat? Není to jen záminka? Případně jen další položka v bobtnajícím životopise? Reflexi jeho svědomí a nitra explicitně zpřítomňuje mimozemský pavouk, kterého Jakub pojmenuje Hanuš. Stane se jeho nejbližším společníkem a přítelem. Hanušův původ a smířlivá povaha slouží jako připomínka toho, jak moc jsme jako lidé zahledění do sebe a pokládáme se za to vůbec nejdůležitější, co svět nabízí. 

Jakub není černobílým prototypem, na němž by film moralizoval a ukazoval, jak se máme správně chovat. Díky retrospektivním pasážím, jejichž obrazová deformace imituje pavoučí perspektivu pavoučích očí, se dočkáme fragmentů kořenů jeho vztahu s Lenkou i komplikovaného dětství. Ty nemají za cíl jej jako člověka obhajovat či naopak srážet. Portrétují jej jako komplexního člověka, s nímž na jednu stranu soucítíme, na druhou stranu však plně chápeme Lenku, která již ve vztahu s nesdílným a v mnoha ohledech sobeckým mužem nemůže pokračovat. Kosmonaut z Čech na pozadí neobyčejné události pojednává o obyčejných věcech, jež zažívá či řeší každý z nás.

Ústřední téma těžko uchopitelné lidské existence a vesmíru, kde všechno souvisí se vším, se nijak výrazně neliší od obdobných existenciálních sci-fi, z nichž můžeme zmínit obdobně komorní Ad Astra či výpravný Interstellar. Na transcendentální zážitek spojovaný s Tarkovskijho Solaris je pak až příliš doslovný a esteticky odlišný. Ale o to tvůrcům ani nejde. Díky zvolené formě a cílevědomému vyprávění, které je pomalé a nelpí na dramatických zlomech, však dokáže s lehkostí a působivě zprostředkovat komplikovanou k cestu ke kráse života, kterou máme celou před sebou a nevědomky před ní zavíráme očí.

Soustředěnost snímku občas tříští paralelní události na Zemi, kdy snímek od centralizovaného příběhu Jakuba odbíhá k reflex politických či společenských machinací. Například víme, že český výzkumný tým bojuje proti jihokorejskému, dočkáváme se prostorů jak vystřižených ze socialistické éry, konkrétní cíl mise a věci okolo něj postupně mizí v druhém plánu. Tyto aspekty pak občas působí nadbytečně, případně nerozvinutě a zbytečně odtrhávají pozornost od tísnivé sondy k podstatě konkrétního lidského bytí, které na bytí samotné začalo zapomínat. Sklíčenost, starosti a paradoxní bezcílnost má Adam Sandler takřka otisknuté ve tváři a mnohem více než kdy jindy klade důraz na drobnou mimiku a strnulé pohledy, než na excentrický verbální projev, s kterým si jej spojujeme nejčastěji.

Výtvarně se film nesnaží o epičnost a senzaci, jež si se sci-fi automaticky spojujeme. Pokřivené záběry zevnitř lodi jsou v kontrastu s rozlehlým a ustáleným vesmírem. Širokoúhlý formát ačkoli vybízí k rozsáhlosti, slouží jako tísnivý paradox reflektující Jakubovo nitro. I když jsme nablízku poznání tajemství lidské existence, musíme se nejdřív obrátit k sobě samotným. Meditativní i zneklidňující hudba Maxe Richtera zpřítomňuje ambivalentní pocity z poznávání a nenávodně se zarývá pod kůži, díky čemuž podtrhává celkovou imerzi tohoto komorního díla s velkým přesahem.

Kosmonaut z Čech určitě není objevným a hluboce filosofujícím dílem. Poutavě a soustředěně však podněcuje k diváckým myšlenkám, které ve vás mohou zrát i po závěrečných titulkách, aniž by byl banální, explicitní a vtíravý. Jde o na povrchu temný snímek o přijetí životní tíhy a toho, že nikdo nejsme perfektní a musíme se naučit přijmout vnitřní bolest. I přes pomalu plynoucí melancholii nakonec budete rádi, že jste uzavřenou i otevřenou cestu s Jakubem a Hanušem absolvovali.

Hodnocení: 75 %

Režie: Johan Renck

Scénář: Colby Day

Hrají: Adam Sandler, Carey Mulligan, Paul Dano, Isabella Rossellini, Kunal Nayyar, Lena Olin, Sinead Phelps, Jana Procházková, Marian Roden, Zuzana Stivínová

Česká VOD premiéra: 1. března 2024

Platforma: Netflix