RECENZE: Pokračování nových Krotitelů duchů: Říše ledu nese břemeno tradice značky a odklání se od komediálního pojetí

Když roku 1984 odpremiérovala strašidelná komedie Krotitelé duchů, stala se jedním z nejvýdělečnějším filmů roku. Film byl vytvořen na základě původního scénáře, což je v pevných a většinou neriskujících strukturách Hollywoodu spíše výjimkou. Neméně úspěšné pokračování následovalo roku 1989, z plánovaného třetího dílu nakonec sešlo. Na fenoménu je pozoruhodné, že ke kultovnímu statutu potřeboval pouhé dva filmy. Jako jeden z prvních kombinoval komedii s hororovými prvky, zároveň předložil univerzální příběh s komplexními postavami, jenž by fungoval i mimo žánrové vymezení. Pod popkulturní úspěch se navíc podepsalo ikonické logo červeně přeškrtnutého ducha, z něhož těží četný merch, a chytlavá ústřední píseň.

Strůjcem Krotitelů byl Ivan Reitman, jenž dvojici titulů produkoval a režíroval. Tvůrce s československými kořeny zemřel před dvěma lety. Jeho tvorba je v podstatě esencí americké kinematografie 80. let, od níž se neodklonil ani v pozdější filmografii. První návrat Krotitelů duchů se konal více než 30 let po premiéře prvního filmu. Reitman jej zaštítil jakožto producent, režie se ujal tvůrce akčních komedií Paul Feig. Nešlo o pokračování, nýbrž o takzvaný reboot, čili předělání původního snímku. V centru stála nová ženská sestava a Feig balancoval na tenké hraně crazy letní komedie, přičemž snímek protkal odkazy na klasické horory. Novinka se od fanouškovské základny setkala s vlnou kritiky, stala se markantním propadákem a k pokračování tak nedošlo.

Namísto toho tvůrci podlehli volání fanoušků a roku 2021 v Krotitelé duchů: Odkaz navázali na kánon původních dvou filmů, v nichž sledují dceru zesnulého protagonisty originálních filmů Spenglera, která se s dvěma dětmi prodírá finanční tísní na maloměstě, přičemž rodinný dům začne okupovat nadpřirozený škůdce. Příběh sledujeme perspektivou dcery Phoebe a syna Trevora, kteří po záhadách pátrají společně s učitelem Garym, přičemž na konci přispěchá na pomoc i původní stará garda, se stejným hereckým obsazením. Snímek režíroval Reitmanův syn Jason, který do té doby točil především indie a nezávislé tituly. U do kin vstupujícího pokračování s podtitulem Říše ledu zůstal už pouze v roli spoluscenáristy a režie se chopil Gil Kenan, který spolupracoval na scénáři Odkazu.

Pokračování pokračuje ve stejných kolejích a náladou i stylem vyprávění jakoby by vypadlo z amerických filmů 80. let. Obzvlášť v Odkazu je velmi cítit inspirace filmy Stevena Spielberga, což se promítá v maloměstském zasazení, rozpadlé rodině a vyobrazení nadpřirozených jevů, které jsou oproti původním Krotitelům značně změkčené. Jistě, původní dvojice filmů stavěla na tom, že si z duchů dělala srandu, nicméně stále bychom v ní našli nepokrytě hororové segmenty. To se teď vytratilo, stejně jako důraz na komediální linku, která v podobě několika gagů a hlášek ustupuje do pozadí. Dominantní je dětská perspektiva a z původní komedie o soupeřících kamarádech se stává spíše rodinná zábava o mladších, primárně pro dětské publikum, čemuž je většina prostředků podmíněná, což neznamená, že by to bylo špatně. Současní Krotitelé duchů jsou zkrátka něčím jiným.

Nosnou linkou Říše ledu je vývoj Phoebe, která kvůli nezletilosti nesmí v lovení duchů s rodinou pokračovat. Snaží se tak vybít frustraci a najít zápal pro jiné věci, navzdory zákazu se potají k záslužné činnosti vrací. Samotná skupina nových krotitelů je médii a starostou považována za hrozbu, mnohem více než zlikvidovaní škůdci většinu zajímají napáchané škody na veřejném prostranství. New York, kam se rodina přestěhovala do původní krotitelské hasičárny, brzy začne ohrožovat tajemný artefakt, jehož jádro skýtá nebezpečné a mrazivé zlo.

Na filmu je fascinující především to, že protagonisté jsou opravdu naživu a schopni pozitivních emocí takřka pouze při lovu. Jinak paběrkují a každodenní život téměř neexistuje, jelikož v něm nenacházejí potěšení. Život definuje práce. Vše navíc dělají de facto zadarmo, nepřízni společnosti navzdory. Ikonický automobil v moderním světě působí archaicky. Protagonistům jde o naplnění odkazu předchozí generace, zapomínají však sami na sebe. To film nerozvíjí a je do značné míry diskutabilní, zda šlo vůbec o záměr. Minimálně je pozoruhodné snímek tímto prizmatem vnímat, stejně jako to, v jaké poloze ukazuje starou gardu.

Jako jedna z mála franšíz ukazuje život hrdinů staré generace v jiném světle. Každý má práci, ve společnosti se angažuje odlišným způsobem. Jeden je filantrop, druhý doktor, třetí vede krámek s mystickými předměty a nahrává videa na YouTube. Ačkoli neztratili šarm a tvůrci skrze hlášky či scény odkazují k jejich dobrodružstvím, jde v podstatě o zcela odlišné postavy. Neváže je k sobě přátelství, ale zájem o duchařinu. Jejich vazby jsou rozplynuté. Film je tak nejvíce podnětný v přístupu k retru a současnosti. Ze všeho kousek odkousává a skládá pozoruhodný celek. Pozoruhodnost však vyčnívá pouze tehdy, když nad filmem uvažujeme jako nad celkovým fenoménem v širších souvislostech.

Samotný film stále obstojí jako solidní rodinná týmová zábava, kdy spolu po vzoru Úžasňáků či Spy Kids bojuje celá rodina. Nijak nevyčnívá, nicméně vzhledem k dlouhodobé absenci staromilských rodinných filmů vlastně ani nemá konkurenci. Dynamicky střižené vyprávění dokáže snímek utáhnout, avšak stejně krkolomně, jako chátrající hasičárna, jež je ozvěnou minulých časů, na něž se protagonisté horko těžko snaží navázat. Říše ledu je de facto filmem o sobě samotném. O nutnosti unést břemeno tradice, zároveň je mu však vlivem očekávání znemožněna svébytnost. Série je v pomyslně začarovaném kruhu, stejně jako protagonisté.

Je otázkou, zda se nabízí nějaká cesta ven. Ústřední cesta Phoebe, jež se stane vůči duchům empatičtější a poznává, že život mezi nebem a zemí nabízí i jiné cesty, než groteskní či zlověstné, je ve své podstatě kontraproduktivní. Narativ slibuje, že má poznat krásy dospívání. Skutečný kontakt ale naváže s duchem, který se jí ze života navíc posléze vytratí. Ano, projde poznáním a stane se dospělejší. Život ji však stále udává nadpřirozeno.

Tento text není typickou hodnotící recenzí, jako spíš polemikou s tím, co a jak nám film ukazuje, s ohledem na odkaz celé série. Ostatně, většinu negativních kritik si můžete přečíst i jinde. Byla by ale škoda nové Krotitele duchů odstřelit jako dysfunkční a rozpadlou skládačku, která neví, čím chce být, a konejší publikum laciným fanouškovským servisem v podobě návratu známých hrdinů. Film je reflexí toho, s jakou tendencí a s jakými očekáváními pokračování popkulturních značek sledujeme. A především toho, jaké nároky na ně klademe. 

Hodnocení: 65 %

Režie: Gil Kenan

Scénář: Gil Kenan, Jason Reitman

Hrají: Mckenna Grace, Finn Wolfhard, Paul Rudd, Carrie Coon, Kumail Nanjiani, Patton Oswalt, Logan Kim, Celeste O'Connor, Emily Alyn Lind, James Acaster, Bill Murray

Česká premiéra: 11. dubna 2024

Distributor: Falcon