ROZHOVOR | Po Zemanovi nezůstane myšlenkové dědictví, jen bonmoty a vzpomínky na deformaci demokracie, říká politolog Kopeček pro EZ

Před 10 lety, 26. ledna 2013, byl hlavou státu zvolen Miloš Zeman. Stalo se tak v historicky první přímé prezidentské volbě v České republice. Tato skutečnost dodala jeho mandátu větší legitimitu, nepochybuje politolog Lubomír Kopeček v rozhovoru pro EurpoZprávy.cz. Profesor působící na Fakultě sociálních studí Masarykovy univerzity a v Národním institutu SYRI se Zemanovi se věnoval v knize „Příběh talentovaného pragmatika: Intelektuál válčící s intelektuály“, a také ve srovnávací biografii českých prezidentů „Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman – paralelní životopisy“. Za nepříjemný dopad zavedení přímé volby prezidenta považuje mimo jiné vybuzené emoce a možné dlouhodobé rozdělení společnosti, jak ukazuje právě Zemanův případ.

Co podle Vás rozhodlo druhé kolo prezidentských voleb v lednu 2013? Byla to skutečně nevybíravá a zavádějící kampaň očerňující Zemanova protikandidáta Karla Schwarzenberga, která bývá často připomínána, nebo šlo o komplexnější faktory, jako například sílící nesouhlas veřejnosti s tehdejší vládou Petra Nečase (ODS)?

Faktorů je určitě víc, některé se navzájem podporovaly. To, že Karel Schwarzenberg byl vicepremiér a ministr financí nepopulární pravicové vlády, Miloši Zemanovi nepochybně nahrálo. Umožnilo mu to právě sem zacílit svou kampaň. Je ale dobré to vidět v kontextu, že už dlouho před prvním kolem se Zeman v kampani úspěšně profiloval jako levicový kritik Nečasovy vlády, což opřel o svou minulost lídra sociální demokracie a premiéra. Po prvním kole voleb, do kterého se Zemanem překvapivě postoupil Schwarzenberg, se to už „jen“ logicky zvýraznilo. Za Zemana se v tu chvíli postavila kompletně celá levice, která tehdy ještě byla politicky vlivná, což mu také pomohlo.  

Negativní kampaň, kterou vedli Zeman a jeho podporovatelé proti Schwarzenbergovi, rovněž určitou roli sehrála. Je ale dobré dodat, že Schwarzenberg to Zemanovi velmi usnadnil nešťastným výrokem v jedné z televizních debat o odsunu sudetských Němců, za něž by podle něj dnes skončil prezident Beneš před mezinárodním tribunálem v Haagu. Těžko se dalo lépe nahrát protikandidátovi před druhým kolem a Zeman i jeho podporovatelé to tehdy přirozeně využili. Svádět všechno na neférovost Zemanovy kampaně je tak nepřesné.     

Jak s odstupem deseti let hodnotíte zavedení přímé volby hlavy státu? Kritické hlasy zpravidla uvádějí, že krok narušil rovnováhu v ústavním pořádku České republiky, jelikož přímo volený prezident získal zdánlivě větší legitimitu, avšak jeho pravomoci a pozice v celém systému se nikterak nezměnily.

Prezident nepochybně získal mandátem přímo od voličů mnohem větší legitimitu, to je podle mě fakt. Argument několika milionů voličských hlasů je silný, navíc s přímou volbou zmizela linka do určité míry svazující hlavu státu s poslanci a senátory, kteří ho předtím volili. I když se tak na pravomocech se zavedením přímé volby formálně téměř nic nezměnilo, jediná malá změna se týkala udělování milostí, pro prezidentovu pozici v politickém systému to byla změna dost podstatná. 

Ústava nepočítá s tím, že by prezident měl nabízet voličům rozsáhlejší politický program. Takovou roli totiž má plnit v první řadě vláda, která vzešla ze sněmovních voleb. Při pohledu na prezidentské volební kampaně je ale zjevné, že se kandidáti slibům voličům nevyhnou, jinak by je neměli šanci zaujmout. V horší variantě přitom mohou vypouštět hesla „Stop této vládě!“, jako při své první přímé prezidentské volbě Miloš Zeman či aktuálně Andrej Babiš s nepatrně jiným sloganem „Zastavím vládu“.  Připomněl bych, že do půl roku od voleb, v létě 2013, na to navázal Zemanův svérázný postup s instalací vlastní úřednické vlády Jiřího Rusnoka a hluboký ústavní otřes, který na delší dobu rozkýval Česko.  

Dalším nepříjemnějším efektem přímé volby jsou vybuzené emoce a rozdělení národa na příznivce a odpůrce zvoleného prezidenta, které doznívá dlouho po volbách. Při patřičně kontroverzní osobě vítěze, což Miloš Zeman byl, se z toho dokonce může stát dlouhodobé polarizující dělení. 

Když to shrnu, přímá volba prezidenta prudce zvýšila riziko konfliktů prezidenta s dalšími aktéry, riziko jeho prolamování ústavních mantinelů a riziko polarizace voličů. Netvrdím tím, že to, co jsme zažili se Zemanem, se bude s každým dalším prezidentem opakovat. Ale přímá volba představuje docela účinnou výbušninu, která může čas od času vybuchnout a nadělat velké škody.      

Bylo tedy pro Zemanovo prezidentství určující, že byl zvolen přímo? Nebyl by s ohledem na svou povahu vždy prezidentem, který se snaží aktivně vstupovat do běžné politiky a neváhá jít do střetu s dalšími ústavními činiteli?

Zaprvé, při volbě parlamentem by v roce 2013 neměl Miloš Zeman šanci. Jedinou větší podporující základnou byla jeho vlastní mimoparlamentní strana Zemanovci. 

Za druhé, zkušenost s parlamentem zvolenými Havlem i Klausem ukazuje, že přestože šlo o silné osobnosti, mantinely českého parlamentního režimu a ústavní omezení vnímali. Oba byli například docela aktivní při vetování zákonů, ale respektovali základní princip parlamentního režimu, tedy fakt, že vláda je odpovědná poslanecké sněmovně a není závislá na prezidentovi. Havel i Klaus si sice občas při vytváření vlád a vládních krizích vykládali své ústavní možnosti poměrně volně, ale neodvážili se jít tak daleko, jako později Miloš Zeman. 

Jenom bych připomněl, že tady máme nejenom případ, kdy si Zeman jmenoval v roce 2013 bez souhlasu alespoň části parlamentních stran vlastního premiéra, Jiřího Rusnoka, ale i situaci, kdy jsme měli v roce 2018 přes půl roku vládu bez důvěry Poslanecké sněmovny. Zeman tehdy vytrvale lpěl na jediné možné osobě premiéra, kterým podle něj byl Andrej Babiš. Výčet Zemanových blokování či alespoň zdržování jmenování ministrů by pak byl docela dlouhý.     

Ohlédneme-li se za desetiletým Zemanovým prezidentstvím, vidíte nějaké zásadní rozdíly mezi jeho prvním a druhým funkčním obdobím?

Největší rozdíl je v Zemanově veřejné viditelnosti a agilitě. V prvním prezidentském období Zeman mimořádně intenzivně objížděl Česko, což mimochodem je jeden z hodně důležitých faktorů jeho znovuzvolení v roce 2018. Totéž platí pro intenzitu jeho zahraničních cest. Druhé prezidentské období je velký kontrast, kdy prezident tyto aktivity utlumil na naprosté minimum. Hodně k tomu samozřejmě přispěl jeho zdravotní stav, částečně také koronavirová epidemie a určitě i ztráta motivace, kdy už nepotřeboval usilovat o znovuzvolení. 

Zajímavý rozdíl je patrný také při pohledu na jeho zahraniční priority. Některé z jeho počinů z prvního období se v tom druhém ukázaly jako politické fiasko. Vypíchnu tady především jeho proruské a pročínské aktivity. Tady to ale podle mne není rozděleno prvním a druhým funkčním období, ale spíše plynutím času, kdy se ukázalo, že vsadil na špatné karty.         

Co zpětně vnímáte jako politicky nejproblematičtější krok Miloše Zemana coby prezidenta republiky? Byla to již zmíněná situace ohledně „úřednické“ vlády Jiřího Rusnoka, která v srpnu 2013 nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, ale Zeman ji nehledě na to nechal dlouhé měsíce řídit zemi?

Nevypichoval bych jeden izolovaný moment, ale několik oblastí, kde pan prezident projevoval značnou vytrvalost. Tou první oblastí je deformace české demokracie, do které kauza Rusnokovy vlády zapadá, nicméně těch příkladů, jak jsem už zmínil, je v souvislosti s vládami a ministry víc. Druhou oblastí je zpochybnění české orientace na Západ, kdy tato země díky Zemanovi opakovaně vypadala jako loajální podporovatel Ruska a Číny. Zeman šel daleko za hranice představ o vzájemně výhodných ekonomických vztazích, které se navíc ukázaly jako utopie. Třetí oblastí je pak cílevědomá Zemanova konfrontační strategie dělící společnost a občas kořeněná vulgaritami. Na jedné straně mu pomohla v roce 2018 k znovuzvolení, na druhé straně napáchala značné škody.         

Podtitul Vaší knihy o Miloši Zemanovi zní Příběh talentovaného pragmatika: intelektuál válčící s intelektuály. Má implikovat, že stylizace do pomyslného muže z lidu, který hájí zájmy většiny populace proti, řekněme, velkoměstským elitám, je ryze pragmatickým krokem, k němuž se Zeman uchýlil v jistém bodě své politické kariéry, protože jej považoval za výhodný?  

Je dobré to více vysvětlit. Miloš Zeman měl v průběhu své kariéry výborný politický instinkt pro podchycení poptávky, která se v části české společnosti objevila. Začátkem devadesátých let se tak do té doby intelektuálně vystupující sociální liberál Zeman, který odmítal populismus a podbízení se davu, změnil v radikálního lidového tribuna útočícího na občanskou pravici. 

Později jako prezident zase využil strach z migrantů k působivému protiimigračnímu tažení a ještě to spojil s útoky na své odpůrce, které onálepkoval jako „vítače migrantů“ a „pražskou kavárnu“. Do tohoto „dortu“, trochu připomínajícího vaření pejska a kočičky, pak přidal požadavek na referendum o českém členství v Evropské unii, jež byla v té době velmi nepopulární. To, že se předtím označoval za eurofederalistu, pro něj nic neznamenalo. 

Zeman zkrátka používal účelovou a dobře promyšlenou strategii, která mu opakovaně zajistila politický úspěch. Nemyslím, že je podstatné, zda se s těmito názorovými obraty vnitřně ztotožnil. Jeden můj známý trochu nadneseně říká, že politika je jako kasino. Když jsem vevnitř, chci hrát a vyhrávat. Přesně to vystihuje Zemanovo uvažování. 

Současně ale je dobré dodat, že Zeman zaplatil za své pragmatické názorové obraty určitou cenu. Tou cenou je jistá bezpáteřnost a chybějící myšlenkové dědictví. S Havlem a Klausem nemusíte názorově souhlasit, ale v mnoha věcech byli poměrně konzistentní a intenzivně se své myšlení a představy o světě snažili promítnout do nejrůznějších textů a projevů. Po Zemanovi žádný větší myšlenkový odkaz nezbude, protože není na čem ho vystavět. Zůstanou jenom jeho bonmoty a vzpomínka na zemitého prezidenta, který měnil své názory, deformoval demokracii a rozděloval občany této země.  

Související

Fidel Castro Rozhovor

Castro se chopil moci před 65 lety. Kubánský režim má neuvěřitelnou schopnost redefinovat se v zájmu přežití, uvádí Březinová

Před pětašedesáti lety, 16. února 1959, se předsedou vlády na Kubě stal Fidel Castro. Právě on byl klíčovou postavou revoluce, která krátce předtím svrhla diktátora Fulgencia Batistu. Hlavní motivací tehdejších změn byla touha kubánské společnosti po naplnění skutečné nezávislosti země, domnívá se Kateřina Březinová v rozsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Amerikanistka působící na Metropolitní univerzitě v Praze také připomněla, že Castro v této době odmítal, že by byl komunistou – k ideologii marxismu-leninismu se přihlásil později. Odbornice na Latinskou Ameriku však problematizuje interpretaci, že se tak stalo pouze pod vlivem probíhající studené války, byť špatné vztahy mezi Kubou a Spojenými státy v orientaci Castrova režimu na Sovětský svaz podle ní sehrály svou roli.
Írán se připravuje na oslavy výročí islámské republiky.

Většina Íránců kritizujících současný režim by návrat před rok 1979 nechtěla, uvádí Horčička

Uplynulo 45 let od oficiálního zrušení monarchie v Íránu, čímž byla završena islámská revoluce vedená duchovním Rúholláhem Chomejním. Následný proces islamizace země postupoval velmi rychle a její ráz proměnil během několika málo let, uvádí Matouš Horčička v rozhovoru pro EuroZprávy.cz. Odborník na Blízký východ působící v Asociaci pro mezinárodní otázky v té souvislosti upozorňuje, že svržená vláda šáha Muhammada Rezy Pahlavího svou prozápadní a sekulární orientací neodrážela postoje velké části íránské společnosti, která byla tradičně a nábožensky laděná. Dále vysvětlil například to, proč uchopení moci Chomejním představovalo logické vyústění tehdejších událostí nebo jaké jsou nástroje, kterými z revoluce vzešlý systém udržuje v zemi dlouhá desetiletí status quo.

Více souvisejících

rozhovor Lubomír Kopeček Miloš Zeman prezident čr ústava čr demokracie Čína Rusko Pražský Hrad

Aktuálně se děje

včera

včera

Alexej Navalnyj

Moskva vydala Navalného tělo. Není však jasné, jak bude vypadat pohřeb

Ruský stát v sobotu předal tělo zesnulého opozičního politika Alexeje Navalného jeho matce Ljudmile, oznámila to mluvčí Kira Jarmyšová. Vdova Julija Navalná předtím vyzvala Moskvu, aby rodině vydala tělo za účelem uspořádání pohřbu. Obvinila také prezidenta Vladimira Putina z toho, že mučí Navalného mrtvolu. Označila to za pohanství a satanismus. 

včera

Aktualizováno včera

včera

Petr Fiala

Fialova vláda získala štempl od agentury Fitch. Ke zlepšení výhledu stačilo jen málo

Agentura Fitch Ratings včera večer zlepšila ratingový výhled České republiky; z „negativního“ na „stabilní“. Rating ponechala na úrovni „AA-“. Chválí Českou národní banku, resp. měnovou politiku Česka za podporu výrazného snížení inflace a rovněž Fialovu vládu za stabilizaci veřejného zadlužení, a to na stále podprůměrné úrovni v porovnání se střední hodnotou zadlužení zemí, jimž přisuzuje srovnatelný rating jako právě Česku. 

Aktualizováno včera

včera

AC Sparta Praha, stadion na Letné

Sparta postoupila do osmifinále Evropské ligy. Galatasaray porazila i díky přesilovce jasně 4:1

O velkém úspěchu může mluvit český klubový fotbal poté, co ve čtvrtek Sparta doma na Letné nakonec celkem jasně porazila turecký Galatasaray Istanbul 4:1 a v součtu s předešlým venkovním výsledkem (3:2 pro Galatasaray) tak postoupila do osmifinále Evropské ligy. V osmifinále dvou evropských soutěží (Evropská liga a Konferenční liga) se tak nacházejí hned tři čeští zástupci. Kromě Sparty se v osmifinále EL představí také Slavia, v osmifinále EKL pak Plzeň.

včera

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Dva roky války na Ukrajině: Putinovy lži, brutální bitvy a konec v nedohlednu

Před dvěma lety ruské jednotky překročily hranice suverénní Ukrajiny. Hned brzy ráno první šrámy války utrpěla řada měst v čele s Kyjevem, Charkovem či Oděsou. Ruské rakety začaly nevybíravě brát životy mužů, žen a dětí. Dne 24. února 2022 se rozhořel největší konflikt v Evropě od konce druhé světové války.

včera

včera

včera

včera

včera

včera

včera

Španělská chřipka

Španělská chřipka si nedala pokoj, před 105 lety opět udeřila. Komu se stala osudnou?

V prvních měsících roku 1919, tedy před 105 lety, začala po krátké pauze ve světě znovu řádit španělská chřipka. Obávaná nemoc tehdy udeřila již ve třetí vlně, a ačkoliv se už neprojevila v plné síle, znovu zabíjela. V některých zemích se nemocnice rychle plnily nakaženými, nestíhaly se vyrábět rakve pro oběti epidemie, umírali významní státníci nebo třeba umělci.

včera

Policie ČR

Muž z Plzeňska vyhrožoval střelbou. Doma měl granátomet

Policie po tragickém prosincovém útoku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy poměrně často zasahuje proti lidem, kteří vyhrožují tím, že se stane něco podobného. Strážci zákona v tomto týdnu zadrželi muže, který hrozil střelbou a zároveň měl doma protitankový granátomet.

včera

Fotbal, ilustrační fotografie.

František Straka se vrací k trenérskému kormidlu. Míří na Slovensko zachraňovat další klub

Bývalý trenér Sparty, Slavie i české fotbalové reprezentace František Straka byl po čase opět povolán do služby a opět na Slovensko. Tam se vrací po roce, kdy ho povolal Trenčín nacházející se tehdy na předposledním místě tabulky slovenské ligy, aby ho zachránil. To se povedlo, když Trenčín nakonec skončil devátý a to poté, co Straka se svými svěřenci dokázal uhrát 14 bodů během osmi duelů. Nyní ho čeká podobná záchranářská mise, přičemž bude pro změnu trénovat Michalovce.

včera

včera

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Konec v nedohlednu. Ohlédnutí za dvěma roky války na Ukrajině

Uplynuly dva roky od zahájení otevřené vojenské agrese Ruska vůči Ukrajině. Konflikt si za tu dobu vyžádal téměř jistě šestimístný počet životů. Zahynuly také tisíce, v drtivé většině případů ukrajinských civilistů. Více než 3,5 milionu lidí před boji uprchlo z domovů. Válka, jejíž konec není v dohledu, nadále představuje jeden z hlavních zdrojů mezinárodního napětí. Během 24 měsíců o ní bylo v tuzemském veřejném prostoru napsáno a řečeno mnohé. Potvrdila se přitom jen malá část predikcí a interpretací. Pochmurné výročí tak může komentátorům a analytikům nabídnout dobrý moment pro kritické zhodnocení svých slov. 

včera

Počasí se o víkendu mírně oteplí. V neděli naměříme 13 stupňů

V sobotu ráno postoupí zvlněná studená fronta dále k severovýchodu. Počasí u nás bude nadále ovlivňovat brázda nízkého tlaku vzduchu nad západní Evropou. Uvedl to ČHMÚ.cz.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy