ROZHOVOR | Zelenskyj je skromný a pokorný, Pavel udělal dojem, říká pro EZ zmocněnec Kopečný. Česko už se podílí na obnově Ukrajiny

Jak probíhalo rozdělování, kdy nám byla svěřena Dnipropetrovská oblast? Předpokládám, že něco dostali Poláci, něco my a něco jiné země… 

Myšlenka neformálního patronátu nad konkrétními oblastmi vzešla z iniciativy ukrajinského prezidenta a ukrajinského státu v loňském roce. Bylo to před červencovou konferencí o obnově Ukrajiny v Luganu. Jedním ze závěrů tehdy mělo být rozdělení zodpovědnosti či určitého patronátu nad regiony Ukrajiny tak, aby státy, které se chtěly angažovat a pomáhat, cítily silnější vazbu k obnovovaným oblastem. 

Samozřejmě, ne každý stát k tomu takto přistoupil, a ne každý region má svého patrona. Několik z těchto regionů je stále okupováno Ruskem, a to i z téměř sta procent. V případě Krymu je to sto procent, v případě Luhanské oblasti téměř sto procent.  

Patronát nad Dnipropetrovskou oblastí vzešel z naší iniciativy, bylo to něco, co chtěla česká vláda. Usilovali jsme o to především kvůli tomu, že je tato oblast průmyslové srdce Ukrajiny. My jsme zase průmyslovým srdcem Evropy, v Česku tvoří průmysl největší podíl hrubého domácího produktu ze všech zemí Evropské unie. Za druhé i proto, že jsme to pojali ambiciózně se zaměřením na obrovský potenciál obchodní spolupráce, který Dnipropetrovská oblast nabízí. Dnipropetrovský region je z tohoto hlediska za Kyjevem zdaleka nejvýznamnější.  

Jak tam tedy budou působit české firmy? Na co se pomoc vztahuje? Budeme investovat nebo provozovat firmy? 

Chceme tam být co nejvíce aktivní. Jak od těch prvotních forem pomoci, tedy pomoci humanitární, přes projekty rozvojové spolupráce, která se následně překlápí vyloženě do byznysu. Naší ambicí tam je například pomáhat s dekontaminací vodních toků a půdy, protože to je něco, na co jsme se soustředili už dlouhé roky. 

Je to zároveň téma, které je významné a blízké několika českým firmám. Například firma Dekonta v Dnipropetrovské oblasti vybírá lokaci pro své čističky, které by tam měly začít fungovat v co nejbližší možné době. 

Prezident Pavel byl před pár dny u slavnostního předání nemocničních lůžek od společnosti Linet. Těch projektů, ať už z hlediska darů nebo byznysu, je hodně. Petr Pavel tam navštívil i vývojové centrum Škody Transportation, které je právě ve městě Dnipro. Vyvíjí se tam systémy, pomocí kterých se řídí tramvaje nejen na Ukrajině, ale i v Praze a jiných evropských městech.  

Škála spolupráce je opravdu široká a my se tam snažíme soustředit kvůli tomu. Kromě toho, co jsem vyjmenoval, je zde velmi pokročilý univerzitní výzkum například ve vesmírné oblasti.  

Pomáháme také s asimilací a podporou vnitřně vysídleným uprchlíkům. Samozřejmě to přispívá k tomu, že se obyvatelé začnou stabilizovat relativně blízko od fronty nebo od regionů, odkud utekli.  

A tato obnova začne po válce nebo už probíhá? Zajímá mě, jestli je to bezpečné pro české firmy. 

 Na většině území to bezpečné je i z hlediska fyzické bezpečnosti. Není to o nic nebezpečnější než v mnoha jiných oblastech světa, kde normálně české firmy fungují.  

Pokud se například bavíme o městě Dnipro, tak i noc před naším příjezdem, když jsme jeli vlakem z polského Przemyśle do Kyjeva, zde Rusko podniklo útoky na civilní cíle. Takže je bohužel pravdou, že i tam občas něco doletí. Jsou to případy, které jsou nicméně spíše výjimečné a riziko, že se něco stane, je minimální. 

Z hlediska bezpečnosti finanční a ekonomické to je druhá věc. Jde o pojištění produktů, které tam české firmy dodávají nebo chtějí dodávat. Je to důležitý úkol, který Česká republika má. Vyvíjíme aktivity, aby EGAP, naše hlavní státní exportní, garanční a pojišťovací společnost, byla schopná pojišťovat zakázky českých exportérů na Ukrajinu, takže je bude zároveň možné z ČR financovat komerční cestou. Očekáváme, že se to plně splatí. 

Platební morálka ukrajinského státu je i od 24. února loňského roku, kdy Rusko zaútočilo, pořád excelentní. Nedochází ke zpožďování plateb. Finanční rizika nejsou veliká. Pro firmy je to bezpečné z hlediska fyzického a bude to bezpečné i z hlediska ekonomického, až spustíme tento model pojišťování.  

Takže s financemi nejsou problémy? Očekáváte i nějakou návratnost? 

Jednoznačně. To číslo, které Ukrajinsko-česká obchodní komora vyčíslila, je přes 40 miliard korun obratů. To je číslo, kterého dosahují české firmy působící na Ukrajině nebo tam dodávají. Číslo je relativně vysoké, a to teď se bavím jen o civilní oblasti. 

Ve zbrojní oblasti je ta morálka ještě lepší. Ve zkratce to, co si ukrajinský stát nasmlouval před válkou se nezastavilo. Všechno důležité Ukrajina zveřejňuje přes aplikaci pro veřejné zakázky, která se jmenuje PROZORRO. Tam lze docela dobře sledovat, na co se soustřeďuje. My jsme na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu a také ve spolupráci s Czech Trade spustili něco podobného, aby české firmy, které se chtějí účastnit tendrů, přesně věděly, kde je najdou a jaké jsou podmínky. Když to shrnu, rekonstrukce už probíhá, české firmy se jí účastní a platební morálka ukrajinského státu s ohledem na podepsané kontrakty, je opravdu výborná. Důležité je samozřejmě se v těchto zakázkách uchytit. 

Neméně důležité je ovšem být schopný se účastnit rekonstrukčních projektů ze strany velkých mezinárodních finančních institucí. Protože když si to vyčíslíme, v těchto projektech se bavíme o miliardách EUR jen pro tento rok. Celkové náklady budou ve vyšších stovkách miliard euro. Většina těchto projektů bude financována právě z kapitálu těchto velkých mezinárodních finančních institucí. To znamená, že úspěch českých firem bude záležet na tom, zda se dokáží prosadit v tomto náročném a vysoce konkurenčním prostředí. 

Když to tak poslouchám, zdá se mi, že minimálně po ekonomické stránce zvládá Ukrajina válku tak, že by pak nemusela mít problém s reformami, které jsou potřebné pro vstup do Evropské unie.  

Ukrajina všechny překvapila už vloni, když zvládla v extrémní rychlosti prosadit legislativní reformy, které po ní Evropská unie chtěla. Poté, co jí byl udělen kandidátský status, se nezastavila a pokračuje v tom nadále. Samozřejmě je tam mnoho oblastí, které vyžadují jak přijetí legislativních změn, tak implementaci ze strany státních institucí a dalších organizací. Vypadá to ale, že pokud toto tempo neupadne po skončení bojů, může být Ukrajina lídrem a tahounem všech zemí, které se snaží o vstup do Evropské unie.  

Troufnete si odhadnout, za jak dlouho by byla Ukrajina schopna do Evropské unie vstoupit? 

To je spíše otázka politická. Pokud se budeme bavit o technické stránce čili o splnění potřebných podmínek, tak to nejdůležitější určitě je, aby se co nejdříve stala plnohodnotným členem jednotného evropského trhu. To znamená, aby se obchod a celá ukrajinská ekonomika stala plně kompatibilní a integrovaná na standardy EU. V tuto chvíli už je Ukrajina více integrovaná do jednotného trhu Evropské unie než kupříkladu Velká Británie, která vystoupila, a přesto si ponechala určité pravomoci. 

Myslím si, že během roku nebo dvou bude Ukrajina velmi daleko ve všech bodech seznamu domácích úkolů z EU, které musí být odškrtnuté, aby bylo přijato to politické rozhodnutí o jejím vstupu. Řekněme ze sedmdesáti až devadesáti procent.  

Pak mám otázky ohledně personální stránky věci. Bude tam třeba možnost nějakých brigád pro studenty, aby pomáhali s tou fyzickou obnovou? Budeme tam vysílat například zdravotníky a policisty?  

Určitě to bude potřeba a bude to velmi ceněné. Uvedu příklad – už teď nečekáme na to, až skončí boje. Vysílali jsme české doktory do ukrajinských nemocnic, je to pár týdnů. Nejprve na inspekce a teď jsme náš vládní program MEDEVAC, který byl původně zaměřen jen na evakuaci zraněných občanů do Česka, úplně obrátili, a to tak, abychom co nejvíce činností mohli provádět přímo na Ukrajině. Zatímco v Česku jsme schopni za rok vyléčit pár desítek lidí, tak když budeme schopni budovat kapacity na Ukrajině, bavíme se o tisících a tisících lidech, kterým můžeme pomoct a vyléčit je.  

Samozřejmě tam nějaké zkušenosti předáváme my, ale většinou to naši lidé vnímají tak, že obohatí i sami sebe. Nikde jinde nemůžou získat zkušenosti z tak krizové situace než takto blízko válečné fronty. Pro mnoho českých nemocnic je toto výjimečná příležitost, jak zlepšit schopnosti svého zdravotnického personálu.  

Kromě know-how, které my budeme předávat ukrajinským lékařům, a oni nám zase na oplátku předají zkušenosti, které se prostě nedají naučit z knížek, je tam také byznysová část. Řada českých firem již nyní dodává vybavení do ukrajinských nemocnic na komerční bázi. Už jsem zmiňoval Linet, dále můžu uvést Block CRS a MZ Liberec. Máme i další firmy, které se věnují rekonvalescenci vojáků, co se musí třeba znovu naučit chodit. Jedna česká firma vyvíjí například pasivní exoskelety, které umožňují pohyb lidem s ochrnutím v dolní polovině těla (Mebster s.r.o. - pozn redakce). V měkkém přenosu zkušeností a pomoci se už teď děje hodně aktivit a rozhodně to je něco, co bychom měli po skončení bojů posunout ještě o úroveň výše. Nikde jinde nebudeme moci nabrat tolik zkušeností, jako právě na Ukrajině.  

Vy jste byl na Ukrajině s panem prezidentem Pavlem? 

Ano. 

Sdílel byste nějakou osobní zkušenost, jaké to tam pro vás bylo? 

Bylo to výjimečné. Přítomnost prezidenta Petra Pavla, tedy přítomnost prezidenta země, která je lídrem pomoci vojenské, ale i vzorem toho, jak konstruujeme naši pomoc celkově, měla extrémně silný dopad. 

To, že navštívil několik míst v Kyjevě a v Kyjevské oblasti, rezonuje samo o sobě. Dále to, že přijel se slovenskou prezidentkou Čaputovou, je obrovský symbol našich společných aktivit. Sám potom vyrazil do Dnipra a Dinpropetrovské oblasti, to bylo něco naprosto výjimečného. Žádný jiný prezident za dobu invaze nebyl tak daleko na východě, a tak blízko frontové linie.  

Leadership se strany Petra Pavla tam zanechal hluboký dojem. Od prezidenta Ukrajiny až po regionální administrativu a lidi z nemocnic, které pan prezident navštívil. Byl to pro ně životní zážitek a viděli, že na ně myslíme jako země, že náš nejvyšší představitel na ně myslí a přijel za nimi až do jejich země a na jejich pracoviště do Dnipra. Hodně také znamenalo, že s sebou vezl konkrétní projekty, návrhy spolupráce, ale i nějaké ty dary.  

Znáte osobně pana Zelenského? 

Osobně jsem se s ním před válkou neznal, ale je pravda, že jsme se už potkali. 

Jak na vás působí? 

Působí velice skromně, až pokorně, řekl bych. Velmi lidsky a vřele. Není to lídr, který by dával najevo, že je někdo pod jeho rozlišovací schopností. Je to i můj osobní pocit, že když jsem s ním měl možnost hovořit, tak si nehraje na žádnou hierarchii a jde mu o to, kdo přichází s jakými nápady a myšlenkami. Co jsem měl možnost pozorovat u jednání pana prezidenta Zelenského s panem prezidentem Pavlem, tak jejich osobní chemie fungovala velice dobře.