Operace Barbarossa začala před 82 lety. Němci dokázali Sověty paralyzovat jen dočasně

Když se vůdce nacistického Německa Adolf Hitler chystal zaútočit na Sovětský svaz, dobyl už značnou část Evropy. Ještě na podzim 1939 padla Varšava, během jara 1940 postupně dobýval Dánsko, Norsko, Belgii, Lucembursko, Nizozemsko, a nakonec celou Francii. Československo přeměnil v Protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát. Během dubna 1941 si Třetí říše ve spolupráci s Itálií a Maďarskem podrobila Jugoslávii a pevninské Řecko a začátkem června padlo Řecko úplně po výsadkové invazi na Krétu. 

Útok na Sovětský svaz byl pomyslnou třešničkou na dortu. Hitlerově touze po „životním prostoru“ a nenávisti vůči bolševickému režimu pomohl sovětský diktátor Josif Stalin rozsáhlými čistkami ve velení Rudé armády. Probíhaly už ve 30. letech, nicméně ještě roku 1941 Stalin nechal tajně popravit nebo uvěznit 11 nejvyšších velitelů. 

Moskva a Berlín před útokem na Polsko podepsaly pakt o neútočení Molotov-Ribbentrop. Stalin tak zůstával ve větším klidu, protože nevěřil, že by se Hitler v blízké době odhodlal k tak masivnímu útoku, jaký byl k porážce SSSR zapotřebí. Zatímco si německá strana vytvořila své plány, ta sovětská žádné neměla. Hitler podepsal tajný rozkaz číslo 21 o přípravě na operaci dne 18. prosince 1940. 

Dne 22. června 1941 odstartovala operace Barbarossa. Nutno podotknout, že neútočili jen Němci. Po jejich boku stály armády Rumunska, Finska, Itálie, Maďarska a Slovenska. Hranici překročilo 3,8 milionu vojáků rozdělených podle směru útoků Jih, Střed a Sever. Vedle nich mělo Rudou armádu zlikvidovat přes 3500 tanků a až 5000 letadel. Sověti měli také obrovskou armádu, nikoliv však připravenou. 

Jak uvedl list New York Times, ruská slepota pokračovala i po útoku. Časně ráno volal sovětský maršál Georgij Žukov Stalinovi s tím, že Němci bombardovali Sevastopol a Oděsu. Podle Stalina byly útoky jen provokací namířenou proti Moskvě ze strany německých generálů.

Rusům všechno došlo až v momentu, kdy německý velvyslanec hrabě von Schulenberg nastoupil do Kremlu za sovětským ministrem zahraničí Vjačeslavem Molotovem. Obvinil Moskvu z toho, že podkopává postavení Německa v Evropě a soustřeďuje všechny své síly v pohotovosti na německých hranicích a chystá se Německo napadnout. 

„Je to válka. Vaše letadla právě bombardovala asi deset vesnic. A pak pateticky dodal: ‚Myslíte si, že jsme si to zasloužili?‘,“ řekl údajně Molotov německému velvyslanci. 

Pro Němce byl začátek invaze velmi úspěšný. Sovětské jednotky neustále ustupovaly a Ukrajinci s Bělorusy a občany pobaltských zemí většinou německé jednotky vítali coby osvoboditele. Že se v nich šeredně spletli, ukázaly hned následující týdny, kdy Němci prokázali nulové slitování a podle ideje o podřízenosti slovanských národů je začali bez výjimky vyvražďovat. 

Sovětská města padala jedno po druhém – dnešní ukrajinská metropole Kyjev padla 20. září 1941, běloruský Minsk pro změnu už po jednom týdnu bojů dne 29. června. Deset dní po dobytí Kyjeva už Němci byli připraveni k útoku na Moskvu. V říjnu začala operace Tajfun, která znamenala první německou porážku na východní frontě a postupně i zvrat v průběhu celé druhé světové války. 

Hitler chtěl dobýt Moskvu ještě téhož roku, což se mu nepodařilo. Německé jednotky byly zoufale nepřipravené na válku v zimě a brzdila je logistika – zásobovací trasy měřily přes tisíc kilometrů, bylo nutné přebudovávat železnice na evropský rozvor vlaků. 

Válka na východní frontě, lépe známá jako Velká vlastenecká válka, se postupně změnila v „mlýnek na maso“. Zemřely desítky milionů lidí – vojáků i civilistů. Civilní ztráty činily až 15 milionů mrtvých, v Rudé armádě padlo cca 11 milionů mužů a Němci jich ztratili 5 milionů.