Mnichovská dohoda 1938? Tisíce Čechoslováků musely opustit své domy

Vyhláška se týkala téměř 30.000 obyvatel 62 obcí v oblasti velké zhruba 500 km2 na severu a západě ohraničené řekami Sázavou a Vltavou a na jihu a východě městy Sedlčany a Benešov. Celý proces stěhování byl rozdělen do pěti etap a měl skončit v dubnu 1944. Podmínky se postupně měnily, první vysídlenci si mohli vzít všechen majetek, ti další už většinu museli zanechat na místě. Za vystěhování byla vyměřena finanční kompenzace, mnozí ji však odmítli jako výraz nesouhlasu s vysídlením.

Celkem se vystěhovalo asi 17.000 lidí. Ti, co mohli zůstat, mimo jiné i proto, že ve vysídlené oblasti neměl kdo pracovat, se stali pouhými nádeníky na státních SS. Nucené vystěhování postihlo i některé obyvatele obcí za hranicí cvičiště Sedlčan, Benešova a Bystřice.

Statky (tzv. SS-Hofy) vznikly ze zabraných velkostatků či skupin usedlostí. V prostoru byly zřízeny též lesnické, rybníkářské a zahradnické provozy. Práci obstarávali krom nevystěhovaných obyvatel i vězni. Proto Němci v prostoru zřídili několik pracovních a vězeňských táborů, mimo jiné pro politické vězně či osoby ze smíšených manželství, ale i pro trestané členy SS. Nedaleko Hradišťka u soutoku Vltavy a Sázavy byla pobočka koncentračního tábora Flossenburg se třemi stovkami především ruských a francouzských zajatců.

Ačkoli cvičiště nebylo dokončeno, jednotky SS ho čile využívaly. Vznikla tam například dělostřelecká škola (Benešov), ženijní škola (Hradištko), škola stíhačů tanků (Janovice), škola útočných děl a škola pancéřových granátníků (Prosečnice). Uprostřed území byl vytyčen vlastní cvičební prostor včetně palebné zóny. Jako terče sloužily makety, ale i opuštěné domy.

Ke konci války německá armáda cvičiště opevnila a některé objekty podminovala. Do prostoru také přesunula část svého archívu z evakuovaného Berlína, který po válce u Hradištka objevila americká armáda (tzv. štěchovický archiv). Podle některých informací jsou poblíž stále ukryté bedny s dokumenty a naloupenými cennostmi, tzv. štěchovický poklad.

Po osvobození se většina obyvatel rozhodla vrátit, mnozí však našli pouze rozbořené domy, otrávené studně a pole plná min a granátů. Řada původních obyvatel tak raději odešla do pohraničí, kde osídlila nemovitosti po odsunutých Němcích.

Vyklizení prostoru kolem Neveklova bylo součástí nacistických plánů na likvidaci českého národa. Plán na přesídlení, poněmčení či likvidaci vznikal již před válkou. "Českomoravskou kotlinu ... osídlíme německými rolníky. Čechy přesídlíme na Sibiř nebo do oblastí volyňských... Češi musí pryč ze střední Evropy", řekl Adolf Hitler již v roce 1932.

První, kdo museli opustit své domovy, byly obyvatelé českého pohraničí v důsledku mnichovské dohody z 29. září 1938. Mnichov znamenal pro neněmecké obyvatele, kteří se nechtěli stát druhořadými občany německé říše, nutnost urychleného opuštění majetku a přesídlení do českého vnitrozemí. Do konce roku 1938 pohraničí opustilo více než 114.500 Čechů, 11.500 německých antifašistů, 7000 Židů a přibližně tisíc osob jiných národností.

Po německé okupaci zbytku Česka v březnu 1939 plánovali nacisté postupnou germanizaci českého obyvatelstva, popřípadě přesídlení či likvidaci. Prvním krokem mělo být rozbití českého osídlení enklávami německých přistěhovalců (často z východní Evropy). Mezi prvními museli odejít lidé z okolí vojenských cvičišť v Brdech, u Milovic a u Vyškova, kde do května 1942 přišlo o domovy téměř 15.000 osob. Na Drahanské vrchovině na Moravě, kde chtěli okupanti vytvořit německý ostrůvek spojený se Sudetami na Prostějovsku a německými osadami na Vyškovsku, postihlo nucené vysídlení přes 5000 rodin z asi 30 vesnic.

Nucené stěhování v českých zemích osvobozením neskončilo. Po válce museli obnovené Československo i své majetky opustit téměř tři miliony Němců a desítky tisíc Maďarů.