V bouřlivém vztahu Itálie s Evropou se něco pokazilo, píše Bloomberg

Třetí největší ekonomika sedmadvacítky si už s euroskepticismem pohrávala, když se ohrazovala proti unijním rozpočtovým pravidlům anebo když se s obtížemi potýkala s několika vlnami uprchlíků ze severní Afriky. Když ale nemoc covid-19 udeřila v Lombardii, Italové stále čekali, že jim Evropa pomůže a nebude se přitom na nic ptát. Místo toho se dočkali přezíravosti a obezliček.

Německo a Francie si hromadily ochranné pomůcky pro sebe a šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová finanční tíseň Říma odbyla. Brusel sice poté peníze slíbil a dodal omluvu, ale rána způsobená počátečním váháním zůstala.

Čelní představitelé italské vlády, centrální banky i úřadu premiéra Giuseppa Conteho hovoří o tom, že v zemi, kde každý týden kvůli pandemii umírají tisíce lidí a jejíž ekonomika se hroutí, se zdvihá nebývalá vlna hněvu namířeného proti EU. Někteří z nich dokonce tuto náladu sdílejí.

V jednom z průzkumů veřejného mínění z tohoto měsíce uvedlo 59 procent respondentů, že EU už nyní postrádá smysl. V jiném většina Italů popsala Čínu jako přítele a téměř polovina označila Německo za nepřítele.

Zklamaný je dokonce i bývalý premiér, zapřisáhle prounijní Matteo Renzi. Za problém Itálie považuje to, že část pravice i část vládní koalice "říkají, že za všechno může Evropa".

Conte, který chce karanténní opatření začít uvolňovat od 4. května, bude ve čtvrtek jednat se svými evropskými protějšky prostřednictvím videokonference. Na summitu se chystá zopakovat požadavek společné emise dluhopisů, jež se pro Italy staly symbolem pomoci, kterou jim severní Evropa odpírá.

"Pokud se Italové nedočkají pozitivního výsledku, euroskepticismus bude narůstat a stejně tak protiněmecké směřování, které je patrně z hluboké historie zakořeněno v psychologii země," konstatoval Pier Paolo Baretta z ministerstva financí. "V naší historické paměti bylo Německo v těžkých dobách vždy nepřítelem," dodal.

Conte se téměř jistě nedočká toho, co žádá - politická cena by pro německou kancléřku Angelu Merkelovou a nizozemského premiéra Marka Rutteho byla nyní příliš vysoká. Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že EU by se mohla v důsledku zhroutit.

Tato rétorika si samo sebou hraje s ohněm. Když naposledy hrozilo, že se EU rozpadne, Řekové nakonec kapitulovali. Zástupci Říma uznají, že balíček, s nímž přichází Německo a Nizozemsko, je z hlediska finančních podmínek dobrý. Budou ale nenávidět způsob, jakým se věc odehrává, píše Bloomberg.

Vzpomínají si na ten moment v únoru, kdy byl zrušen benátský karneval, virus se šířil prosperujícím srdcem Itálie, k níž se zbytek Evropy otočil zády.

Německo a Francie zakázaly vývoz roušek a rukavic. Další partneři zavedli hraniční kontroly. Lagardeová zahájila historický výprodej italských (a evropských) dluhopisů a nizozemský ministr financí Wopke Hoekstra oživil debatu o dluhové krizi, z které vyplynulo, že Itálie si za svůj osud může sama.

Takto nastavená politika se od té doby upravila - vyšlo najevo, že Itálie se stala obětí celosvětové pandemie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová se dokonce omluvila, že "tam nebyla". Ale škoda už byla napáchána. Není těžké si představit, jak se dál budou věci odvíjet.

Conte stojí v čele nestabilní koalice protestního Hnutí pěti hvězd a v systému zavedené levicové Demokratické strany - uskupení, která se dala dohromady minulý rok proto, aby ze hry dostala společného nepřítele - Mattea Salviniho, šéfa pravicové populistické Ligy.

Liga je nejpopulárnější italskou stranou, nyní před Demokratickou stranou vede o zhruba osm procentních bodů a Salvini čeká na další příležitost, aby se chopil moci. V minulosti už si s myšlenkou opustit euro pohrával. S politickým vzestupem se ale přizpůsobil náladě v zemi a svou někdejší linii opustil. To už nyní neplatí.

"Není to unie," řekl Salvini 27. března. "Je to hnízdo hadů a šakalů," dodal. A pak Italům vyložil svůj záměr: "Nejprve porazíme koronavirus a pak musíme přehodnotit svůj vztah k Evropě. Pomůže-li to, rozloučíme se. A ani nepoděkujeme."