Rozhovory

Související články:

Tvrzení, že agresorem je Ukrajina, je zvrácené. Umírají tam osmnáctiletí kluci, říká ukrajinský rodák

Jizva po Únoru 1948 se nikdy nezacelí. Část lidí si myslela, že komunisté po válce zajistí bezpečí, říká Čapková

Jeho projev na dlouhých čtyřicet let definitivně vyhnal ze země svobodu a demokracii. Po rétorice tehdejšího premiéra Klementa Gottwalda, který 25. února 1948 na pražském Václavském náměstí národu oznámil, že se právě vrací z Hradu a prezident Edvard Beneš všechny jeho návrhy přijal, se po někdejším Československu rozlila rudá barva. Komunistický puč byl dokonán. Producentka dokumentu Umění disentu Mariana Čapková, absolventka University of Nebraska v oborech diplomacie a mezinárodní vztahy tvrdí, že bolševismus zasetý přesně před 74 lety, přerušil přirozený společenský a ekonomický vývoj. „Vytrhl naši zemi ze společnosti kultivovaných demokratických států. Tato jizva nebude nikdy zcela zacelena, negativní dopady bude pociťovat ještě mnoho generací a český národ si ponese ještě mnoho let stigmata a rozdělení ve společnosti, v mezilidských vztazích a v přirozených ekonomických vazbách,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Hlas Ameriky se před 80 lety ozval v éteru. Zářil v něm Werich i Medek. Byl důležitým atributem doby, říká Tomek

Jeho znělka představovala naději i závan svobody pro posluchače v totalitních zemích. Hlas Ameriky (VOA), který se poprvé v rozhlasovém éteru ozval přesně před 80 lety, bojoval nejprve proti nacismu a za studené války se vymezoval vůči komunismu. Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu, který se specializuje i na zahraniční vysílání, tvrdí, že smyslem jeho šíření v době konfliktu byla podpora válečného úsilí. Připomíná, že od poloviny sedmdesátých let nebylo vládní vysílání USA rušené, neboť po helsinské konferenci nechtěl Sovětský svaz cenzurou narušovat vztahy se zámořskou velmocí. „V Hlasu Ameriky je silně patrná i česká stopa. Během čtyřiceti let mluvili pro něj stovky exulantů. V éteru zářili výjimeční Jan Werich a Jiří Voskovec i legendární Ivan Medek či Pavel Pecháček. Vysílání, které bylo hodně poslouchané, se stalo určitým atributem doby. Hlas Ameriky byl pro nás důležitý,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Prokop Tomek.

Putina zaskočila jednota spojenců, svou nečitelnost bere jako hru. Mám obavy, že k agresi dojde, říká Decroix

Poslankyně za ODS a členka sněmovního zahraničního výboru Eva Decroix tvrdí, že obecná jednotná linie mezi spojenci a NATO panující ohledně eskalace rusko-ukrajinského napětí zaskočila administrativu Vladimira Putina. Primární podle zákonodárkyně je, aby od ruské strany byla odmítnuta jakákoliv ultimáta neslučitelná s právním řádem. S velkou obavou ale konstatuje, že i přes neustálá jednání se konflikt zřejmě nepodaří odvrátit. „Přejeme si, aby k agresi nedošlo, ale zatím z mnoha okolností a dostupných zdrojů informací pramení vysoká pravděpodobnost, že k ní dojde. Nejedná se o pesimismus, naopak zdravou racionalitu, která váží a hodnotí možná rizika a nepodceňuje je,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Eva Decroix.

Čeká nás nadprůměrně teplé počasí. Silný vítr zeslábne, ale vrátí se, říká meteoroložka

Silný vítr je pro zimní měsíce v Česku typický a vrátí se i v příštím týdnu. Takové intenzity jako na konci ledna by už ale nabývat neměl, řekla v rozhovoru pro EuroZprávy.cz meteoroložka Dagmar Honsová. Podle ní má být zbytek února teplejší než obvykle, na horách ale zůstane dostatek sněhu.

Umělci před 45 lety morálně selhali. Z Anticharty se někteří pokoušeli vylhat. Gott sehrál režimu trapnou roli, říká Kroupa

Podlehli tlaku komunistického režimu a nechali se jím ostudně zneužít. Přesně před 45 lety morálně selhali umělci, především herci, když v Národním divadle v pátek 28. ledna 1977 podepsali Antichartu, která dehonestovala opozici, jež na sebe upozornila občanskou iniciativou Charta 77 kritizující systém. O týden později 4. února 1977 v pražském Divadle hudby normalizátory podpořili i textaři, hudebníci a zpěváci včetně Karla Gotta. Někdejší signatář Charty 77 Daniel Kroupa dovede pochopit, že někteří měli vážné důvody k tomu, aby špatný skutek v podobě Anticharty udělali. „Mrzí mě, když se z toho někteří lidé i po letech pokoušeli vylhat a při tom se do té hanebnosti propadali ještě hlouběji. Gott sehrál režimu trapnou roli. Chtěl zpívat, mít se dobře,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz bývalý politik Daniel Kroupa.

Palachova pochodeň nikdy nezhasla. I díky němu žijeme přes třicet let v demokracii, říká starostka Udženija

Poprvé se zde nadechl, když přišel na svět, a přesně před 53 lety, i naposledy vydechl. Krátký životní osud Jana Palacha (20), který 19. ledna 1969 v 15:30 hodin zemřel v někdejším Borůvkově sanatoriu na následky upálení, jímž chtěl společnost vyburcovat z apatie po sovětské invazi v roce 1968, je úzce spjatý s Městskou částí Prahy 2. Její starostka Alexandra Udženija (ODS) považuje studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy za hrdinu, jehož odkaz přesahuje hranice země a v roce 1989 pomohl jeho čin vybojovat svobodu. „Palachova pochodeň nikdy nezhasla, její plamínek byl v srdci a mysli téměř každého z nás. A i když neprobudila náš národ z letargie v roce 1969, podařilo se to o dvacet let později. I díky němu žijeme už více než třicet let v demokracii,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Alexandra Udženija.

Palachův čin se stal trvalým závazkem nekolaborovat. Zůstal pevný do posledního vydechnutí, říká kněz Halík

Zůstal morálně čistý, a to hlavně díky odkazu Jana Palacha, od jehož upálení, kterým chtěl probudit národ z letargie po sovětské okupaci, uplynulo právě dnes 53 let. Studentova oběť byla pro katolického kněze Tomáše Halíka symbolem, aby se nezapletl s komunistickým režimem. „Palachův čin se stal trvalým závazkem nekolaborovat alespoň pro několik procent lidí, a to už mělo význam. Malá skupina tu jiskru pronesla sychravým časem normalizace a ona zas vzplála po dvaceti letech při Palachově týdnu v lednu 1989 a pak v listopadových událostech, které doprovázely kolaps komunismu. Obdivuji na něm, že zůstal pevný do posledního vydechnutí,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz profesor Tomáš Halík.

Charta 77 pronikla před 45 lety za železnou oponu. „Bez Havlových kontaktů by o nás na Západě nevěděli,“ tvrdí Němcová

O jejich aktivitě se dozvěděli za železnou oponou a podařilo se jim tak rudé propagandě zasadit nečekaný úder, po němž totalitní moc nemohla odpůrce režimu ignorovat. Zveřejněné prohlášení Charty 77 na stránkách renomovaného západního tisku přesně před 45 lety znamenalo první výrazné vítězství tehdejšího disentu usilující o dodržování lidských práv v někdejším normalizačním, komunistickém Československu. Dana Němcová označuje 7. leden 1977 za velký den signatářů. Publikace textu totiž v demokratickém světě zabránila ještě větší perzekuci. „Klíčové bylo, že Václav Havel měl zahraniční kontakty, a to i na západní média, která jeho osobnost uznávala. Bez jeho známostí by se Charta 77 nedostala ven do britských Timesů, amerického deníku The New York Times německého listu Frankfurter Allgemeine Zeitung a pařížského Le Mondu,“ říká ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Dana Němcová, rozená Valtrová.

Divokou honičkou se StB před 45 lety pokusila zničit Chartu 77. Největší reklamu nám udělalo Rudé právo, říká Němcová

Provedli zásah, který měl zničit rodící se vzdor opozičního hnutí. Dana Němcová vzpomíná, jak akce ze strany StB, která po divoké automobilové honičce 6. ledna 1977 znemožnila přesně před 45 lety rozeslat Václavu Havlovi, Pavlu Landovskému a Ludvíku Vaculíkovi opisy signatářům Charty 77, ještě více zviditelnila občanskou iniciativu usilující o dodržování lidských práv. „Zátah na trio pošťáků nás nezlomil. Naopak se náš efekt vstupu na opoziční jeviště tím ještě zvýšil. Estébáci nám udělali velkou reklamu. O ještě větší propagaci se postaralo komunistické Rudé právo, po jeho článku Ztroskotanci a Samozvanci a také po Antichartě nás kontaktovali další lidé, kteří prohlášení podepsali. Zájem o nás stoupl,“ říká v první části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Dana Němcová, významná tvář disentu a vzdoru.

Pandemie radikalizuje část společnosti. Odpor k očkování se stal agendou radikální pravice, tvrdí sociolog Císař

Přísliby jednoduchých řešení ze strany politické reprezentace, které ve skutečnosti nejdou splnit, nejsou šťastné, jelikož se mohou projevit v dalším poklesu důvěry části společnosti v politické instituce. Myslí si to profesor Ondřej Císař, sociolog působící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze v Sociologickém ústavu Akademie věd. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz rozebral dění v tuzemské společnosti po téměř dvouletém trvání koronavirové pandemie.

Deset let od úmrtí Václava Havla. Oslovoval mě pravdivostí, uměl se obětovat. Na osud si nestýskal, říká biskup Malý

Tuší, že jej přemůže dojetí, až mu při sobotní bohoslužbě v hlavě ožijí všechny vzpomínky na Václava Havla (†75), od jehož úmrtí právě dnes uplynulo deset let. Pomocný biskup pražský Václav Malý, kterého v disentu pojilo s prvním českým prezidentem velké přátelství, přiznává, že po spisovateli a dramatikovi zůstává v jeho duši prázdno, i když na své životní pouti potkal několik dalších statečných lidí. „Havel mě oslovoval pravdivostí, nepletichařil. Řekl na sebe věci, které by jiný skrýval. Dokonale naplňoval svůj citát a o lásce a pravdě, zvláště když se uměl obětovat pro druhé. Nikdy neopustil své myšlenky a přesvědčení,“ říká v exkluzivním obsáhlém rozhovoru pro EuroZprávy.cz Václav Malý.

Havel se dobrovolně zřekl vlastního komfortu ve prospěch nespravedlivě stíhaných, tvrdí producentka filmu

Netají se obdivem k bývalému prezidentu Václavu Havlovi, jehož považuje za morální a ideový vzor, který deset let po své smrti tady stále chybí. Mariana Čapková, producentka a spolutvůrkyně česko-amerického dokumentu Umění disentu, který Česká televize vysílala včera na ČT Art, byla okouzlena, jak velkému respektu se spisovatel a dramatik těšil u signatářů Charty 77. „Všechny si získal tím, že se zastával nespravedlivě nařčených a stíhaných, a to na úkor vlastního komfortu a bezpečí. Bojoval za správnou věc, i když v podstatě nemusel a dobrovolně si tím zkomplikoval život. Když jsme pak dávali dohromady druhou část filmu, kdy už byl v úřadu, musela jsem si řadu zažitých postojů trochu poopravit a zvolit jiný úhel pohledu,“ říká ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Umění disentu nabízí pohled na vlastní historii očima americké kultury. Film není jen o Havlovi, říká Čapková

Byli ohromeni, když zjistili, kolik statečných a atraktivních lidí obklopovalo za minulého režimu Václava Havla, o němž původně chtěli natočit film, kterým by bývalému prezidentovi vzdali hold ohledně desetiletého výročí jeho smrti. Poutavé vyprávění od okolí je pohltilo natolik, že jim bylo líto, aby snímek měl jen jednoho hrdinu bojujícího proti komunistické totalitě. Proto se producentka a spolutvůrkyně Mariana Čapková s režisérem a americkým profesorem na Univerzitě v Nebrasce Jamesem Deanem Le Sueurem rozhodli natočit dokument s názvem Umění disentu (The Art of Dissent), který dnes od 22 hodin odvysílá Česká televize na programu ČT Art. „Americký pohled na disent je v mnohém více obdivný, než jakého jsme schopni my. Možnost podívat se na vlastní historii očima jiné kultury přináší překvapivé momenty,“ říká v první části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Mariana Čapková.

Štrougal s Vajnarem nemusí ohledně železné opony skončit před justicí. I tak Ústavní soud dojal pozůstalé, říká advokát

Advokát Lubomír Müller se po pátečním vyhlášení nálezu Ústavního soudu, který zrušil rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze o zastavení trestního stíhání komunistických prominentů bývalého předsedy vlády Lubomíra Štrougala a někdejšího federálního ministra vnitra Vratislava Vajnara za mrtvé a zraněné na železné oponě, chystal okamžitě napsat radostnou zprávu pozůstalým i zraněným občanům bývalé NDR, jež zastupuje. Šestice jeho klientů napadla ustanovení, podle něhož představitelé bývalého režimu nejsou na základě znaleckých posudků schopni vnímat smysl trestního řízení kvůli duševní chorobě. „Jistě některým ukápne slza dojetí, ale zdaleka ještě není jisté, že bývalí funkcionáři stanou před justicí. Vítězství je daleko. Ústavní soud jen stanovil jasná kritéria, že posudky nemohou vypracovat znalci, kteří za minulého režimu byli ideologicky podřízeni představitelům totalitního systému. Nyní musíme čekat, jak rozhodnou nově ustanovení znalci, říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Lubomír Müller.

Babišova vláda podcenila v létě očkování třetí dávkou. Nemocnice jsou zahlceny a personál je na limitu, říká Němeček

Šéf Bohumínské městské nemocnice a bývalý ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD) se domnívá, že za opětovným zahlcením zdravotnických zařízení a rekordním nárůstu nakažených na covid-19 stojí liknavost a podcenění končící Babišovy vlády, která měla v létě iniciovat, aby se třetí dávkou očkovalo co nejvíce lidí. „Už jsme snad všichni zjistili, že koronavirus není žádná vyšší moc, s níž se nedá nic dělat a jedinou cestou je vakcinace. Současný resort zdravotnictví zase situaci nezvládl, pokračuje ve svém chaosu. Přitom kdyby na silnicích denně umíralo dvě stě lidí, jsem si jistý, že by se proti tak zneklidňující statistice bojovalo, například varujícími spoty. Mám pocit, že narůstající oběti na covid-19 dosluhující kabinet systémově neřeší,“ říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz Svatopluk Němeček.

Za propuštěním Hlůškové jsou stovky hodin vyjednávání. Šlo o velmi náročný proces, říká Zdechovský

Europoslanec Tomáš Zdechovský líčí, jak bylo těžké pozvat pákistánskou stranu k jednacímu stolu, aby zahájila rokování o propuštění Terezy Hlůškové, která byla v jižní Asii původně odsouzena za pašování drog k osmi letům a osmi měsícům. Na začátku listopadu ji soud zprostil obžaloby. Češka vyšla na svobodu z vězení v sobotu po vyhotovení písemného rozsudku a místopředseda KDU-ČSL se v jejím případu angažoval. „Za její svobodou se skrývají stovky hodin vyjednávání, schůzek a psaní e-mailů i oficiálních dopisů. Šlo o velmi složitý a náročný proces,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Tomáš Zdechovský.

Fascinovalo mě, jak rychle v Listopadu 1989 odešlo zlo. Havlovu inauguraci jsem emočně prožíval, tvrdí Naegele

V jeho očích se objevovaly slzy dojetí, ačkoli si snažil zachovat profesionální nadhled. Bývalý zpravodaj protirežimního Hlasu Ameriky (Voice of America) Jolyon Naegele přiznává, že při Sametové revoluci, která vypukla přesně před 32 lety, jej pohltily emoce. I přes množství práce, kvůli které téměř nespal, si po 17. listopadu 1989 užíval pádu komunistického režimu, který jej v Československu šikanoval. „Nejvíce na mě při revoluci zapůsobilo, jak se příslušníci StB ve zlomu okamžiku stali pouhými pasivními pozorovateli chodu dějin. Zlo náhle odešlo. Emočně jsem prožíval inauguraci Václava Havla, nenapadlo mě, že se stane prezidentem,“ přiznává ve druhé části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz Jolyon Naegele u příležitosti Dne boje za svobodu a demokracii i Mezinárodního dne studenstva (1939/1989).

Agenti StB mě označili za nebezpečného novináře. Při první návštěvě mě polekaly samopaly pohraničníků, říká Naegele

Jeho hlas šířený v éteru vzbuzoval v rodinách zdecimovaných komunistickým bezprávím naději a vzpruhu. Skvostnými reportážemi zejména před 17. listopadem 1989 prosvětloval socialistickou šeď. Bývalý zpravodaj Hlasu Ameriky (VOA) Jolyon Naegele, který působil především v někdejším Československu, však při své práci v totalitní zemi čelil šikaně ze strany StB i zdejších orgánů. „Agenti StB v tiskovém odboru ministerstva zahraničích věcí moje reportáže a zájmy dost důkladně analyzovali a popsali mě vzhledem ke své jazykové dovednosti a znalosti zdejších poměrů jako velmi nebezpečného novináře. Zpočátku mě zdejší úřady považovaly za možného eléva CIA,“ říká v předvečer 32. výročí Sametové revoluce rodák z New Yorku Jolyon Naegele, a to v první části exkluzivního rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

David na nás myslí, jeho texty vám vlezou pod kůži, říká bubeník ze Stypkovy kapely

Bandjeez nebyli nikdy jen doprovodná kapela Davida Stypky. Jak i uvedl sám David, vždy to byla plnohodnotnotná skupina, která spolu dohromady hrála a tvořila. Po zbytečně brzké smrti jejich zpěváka, Davida Stypky, by se nikdo nedivil, kdyby to prostě zabalili. Místo toho se Matěj Drabina, Maro Zeman a Pavel Sotoniak rozhodli pro dvě věci. Že chtějí odkaz Stypkových písní předávat dál, a tak vznikl projekt Dělám, jako že je, a že je pro ně živé hraní natolik důležité, že se spojili s dlouhodobou kamarádkou, zpěvačkou Kateřinou Marií Tichou a vytvořili společnou kapelu, se kterou aktuálně odstartovali první turné a dokončili i album Dýchej, vydané půl roku do Stypkově smrti.