Pozor na populismus, ve východní Evropě sílí, varují americké noviny

Ve východní Evropě je podle NY Times situace zcela opačná. Polsko, Maďarsko, Slovensko i Česká republika jsou vedeny populisty různých barev.

Co to však populismus vůbec je? V NY Times se domnívají, že definice tohoto pojmu není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, protože populistické strany v Evropě nemají jednotnou ideologii. Jediné, na čem se shodnou, je kritika uprchlické politiky Evropské unie. Jejich úspěch nespočívá tolik v politickém programu jako ve snaze co nejvíce fragmentovat politické spektrum, aby se jeho součásti nemohly dohodnout na koalici.

Jako příklad uvádí New York Times situaci v Německu. Tam Angela Merkelová sice vyhrála volby, ale kvůli pomyslnému úspěchu strany AfD to nemá jednoduché se sestavováním vládní koalice. Naopak mladý Sebastian Kurz se stane nejspíš rakouským kancléřem poté, co v předvolební kampani hlásal populistická hesla, především ta protimigrační.

V západní Evropě tedy móda populismu upadá, příklad Německa a Rakouska však podle NY Times naznačují, že se musí mít Západ stále na pozoru.

To ve střední a východní Evropě je situace jiná. Zde populistická hnutí nabírají na síle a vypadá to, že budou tvořit základ politické scény. V některých zemích (Maďarsko) ji už tvoří. Proč však na Východě obliba populistických myšlenek roste, zatímco na Západě klesá?

Odpověď nabízí Milan Nic z Německé rady pro zahraniční vztahy: "Populismus je všude ve světě, Východ však sužuje víc. Je to proto, že jsou státy buď slabé, nebo nechráněné. Demokracie se zde obnovila pouze před 25 lety," řekl pro NY Times.

Každou ze čtyř zemí známé jako Visegrádská čtyřka vede populista, avšak každý se svou politikou liší. Maďar Viktor Orbán je krajně pravicový nacionalista, Polák Jaroslaw Kaczynskije ideolog, který je posedlý Ruskem a smrtí svého bratra. Ministerský předseda Slovenska Robert Fico je levicový politik, zatímco nejspíš budoucí premiér České republiky Andrej Babiš je podobný osobám typu Donalda Trumpa nebo Silvia Berlusconiho, kteří slibovali "vymýtit korupci" a "řídit stát jako firmu".

Co všechno tyto populisty spojuje? Odpověď na tuto otázku dal NY Times český analytik Jiří Pehe: "Všichni vyvolávají vlnu úzkosti. Ať už se to týká globalizace, migrace nebo něčeho nového. Touto vyvolanou vlnou oslovují své voliče - lidi, kteří si žádají ochranu."

U Čechů je podle Peheho problém, že se nevyrovnali se svou minulostí a s rozpadem bývalého státu. "Slováci přijali rozchod s Čechy pozitivně, otevřeli se světu jako nový národ. To Čechy zakryla vlna nostalgie a lítosti," řekl.

"Právě tento nedostatek vlastní identity hrál roli v krizích, jako například v té migrační. Další takové kroky směrem k hlubší evropské integraci vyvolávají následné vlny úzkosti," dodal Pehe.

Jeho slova potvrzuje i Tomáš Valášek, ředitel Carnegie Europe, což je výzkumná organizace sídlící v Bruselu. Podle něj Češi trpí "vrozenou nedůvěrou vůči autoritám". To mohl prý být jeden z důvodů, proč se Andrej Babiš chtěl dostat do politiky.

"Pan Babiš nemá žádnou jasnou ideologii, ani politiku. Rozhodl se vstoupit do politiky, protože cítil, že je česká společnost nalomená, tudíž by se dala dobře ovládat," řekl Valášek.

Jedním z hlavních bodů všech populistických stran východní Evropy byla podle NY Times migrační krize. "Migrace hrála velkou roli ve volbách jak na Západě, tak na Východě," potvrzuje profesor Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně.

Je však s podivem, jakým způsobem získaly populistické strany takovou podporu v zemích, kde se uprchlíci téměř nevyskytují. "I když je v zemích východní Evropy jen velmi malý počet migrantů, všechny vítězné strany ve volbách používali v kampani ostrou protimigrační rétoriku a spojovali ji se strachem z terorismu," poznamenal Mareš.

Jak se bude vyvíjet budoucnost populistických stran ve východní Evropě nadále, ukáže čas. Zatím to ale vypadá, že tyto subjekty budou i nadále velmi úspěšné.