ANALÝZA | Evropa je v těžké situaci. „Ocelový dikobraz“ bude stát miliardy, koalice ochotných musí fungovat bez mandátu NATO

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová na nedělním summitu evropských lídrů představila vizi Ukrajiny jako „ocelového dikobraza“ – země, která bude natolik odolná a nebezpečná, že bude pro jakéhokoli okupanta „nestravitelná“.

Po rozpadu Sovětského svazu byla Ukrajina už tehdy jakýmsi „dikobrazem“ – ovšem s jadernými ostny. Disponovala třetím největším arzenálem jaderných zbraní na světě. V roce 1994 se však v rámci Budapešťského memoranda tohoto strategického trumfu vzdala výměnou za bezpečnostní záruky ze strany Ruska, Spojených států a Velké Británie.

Tyto sliby se však ukázaly jako iluzorní už v roce 2014, kdy Moskva porušila mezinárodní dohody, napadla Ukrajinu a anektovala Krym. Plnohodnotná invaze v únoru 2022 pak už jen definitivně stvrdila zánik tohoto paktu.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj neúnavně usiluje o nové, tentokrát skutečně udržitelné bezpečnostní záruky pro svou zemi. V tomto duchu evropští lídři, v čele s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a britským premiérem Keirem Starmerem, představili návrh na vytvoření mírových sil, které by přímo na ukrajinském území dohlížely na dodržování případné dohody. Tento plán však vyvolává skepsi, zejména v Polsku a Německu.

Ostrý odpor proti tomuto plánu přichází ze strany administrativy staronového prezidenta Donalda Trumpa. Jeho tým místo bezpečnostních záruk nabídl Ukrajině neurčitou dohodu o nerostném bohatství, která by Američanům zajistila přístup k části ukrajinské produkce surovin. Tato nabídka však zřejmě nikdy neobsahovala konkrétní bezpečnostní závazky vůči Kyjevu. Trump ji vnímal spíše jako nástroj k posílení amerického vlivu a rozšíření obchodních vazeb USA ve východní Evropě.

Páteční ostrá výměna názorů mezi Trumpem, viceprezidentem JD Vancem a Zelenským přímo v Oválné pracovně jen potvrdila, že bezpečnostní záruky pro Ukrajinu zůstanou především v rukou Evropy. Klíčovou překážkou však zůstává několik faktorů – například nadřazenost Smlouvy o NATO nad dohodami v rámci Evropské unie či neochota Bílého domu jakkoliv podpořit případné mírové jednotky na Ukrajině, ať už zpravodajskými informacemi nebo vzdušnou podporou.

Jedním z klíčových způsobů, jak zajistit bezpečnost Ukrajiny, je jednotný evropský přístup. Ten však pravděpodobně bude vyžadovat vznik zcela nové platformy, nezávislé na stávajících strukturách NATO a EU. Důvodem je hierarchie obranných závazků – kolektivní obrana v rámci NATO má přednost před jakýmikoli bezpečnostními mechanismy Evropské unie. To znamená, že evropští spojenci nemohou jednostranně aktivovat žádný článek NATO ani prosadit vytvoření mírových sil v rámci aliance bez souhlasu Spojených států.

Právě z tohoto důvodu začíná krystalizovat takzvaná „koalice ochotných“ – skupina států, které by teoreticky byly připraveny vyslat své vojáky na Ukrajinu k obraně proti případné ruské agresi. Tato iniciativa však bude muset vzniknout zcela nezávisle na stávajících aliančních strukturách, aby nenarážela na právní a politická omezení NATO. Jakákoli dohoda o vzniku takové koalice proto pravděpodobně bude obsahovat ustanovení, že v případě útoku na tyto jednotky nebude možné aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně.

Jak změnit Ukrajinu v ocelového dikobraza?

Slova Leyenové o proměně Ukrajiny v „ocelového dikobraza“ znějí odhodlaně, avšak skutečná přeměna země v neprostupnou pevnost bránící Evropu bude vyžadovat obrovské finanční i logistické úsilí. Evropská unie a její členské státy dosud Ukrajině poskytovaly významnou podporu, zejména v oblasti obrany. Tato pomoc však byla převážně ad hoc – zaměřená na okamžité potřeby ukrajinské armády, nikoli na dlouhodobou strategii odstrašení a posílení obranných kapacit.

Díky této formě podpory se ukrajinské síly dostaly k široké škále moderní i starší vojenské techniky. Mezi klíčové dodávky patřily německé tanky Leopard II, různé typy obrněných transportérů, pokročilé dělostřelecké systémy a raketomety. Nechyběly ani strategicky zásadní systémy protiletecké obrany, vybavení pro odminování či starší sovětské letouny, které stále hrají významnou roli v bojových operacích.

Jenže rozdíl mezi dodávkami bojového vybavení a skutečnou proměnou Ukrajiny v „ocelového dikobraza“ je zásadní. Pokud má plán Leyenové skutečně fungovat, ukrajinská armáda se musí posunout od systému odvedenců a neustálé výměny techniky k plně profesionálnímu a udržitelnému modelu – k čemuž nutně potřebuje, aby nebyla ve válce.

Proměna ukrajinské armády v plně profesionální a udržitelnou sílu si vyžádá nejen rozsáhlé investice do moderní techniky, ale i do logistiky, údržby a dlouhodobé servisní infrastruktury. Klíčovou roli bude hrát také stabilizace a zkvalitnění personálního složení. V současnosti jsou hlavními kritérii pro nové vojáky věk a schopnost okamžitě se zapojit do obrany země, avšak po válce bude armáda potřebovat vysoce kvalifikované specialisty a vlastní obranný průmysl, který jí zajistí soběstačnost a technologický rozvoj.

Každý z těchto kroků představuje investice v řádu miliard. Pokud chce Evropská unie skutečně přispět k dlouhodobé stabilitě a bezpečnosti Ukrajiny, nebude stačit pouze vyslání mírových sil – bude nutné vybudovat i robustní finanční mechanismus na podporu tohoto ambiciózního plánu. To vše za předpokladu, že „ocelový dikobraz“ má plnit roli prvního obranného valu Evropy.

Jak ospravedlnit podporu Ukrajiny po válce?

Leyenová nedávno prohlásila, že Kyjev by mohl vstoupit do Evropské unie do roku 2030, pokud splní potřebné podmínky a provede klíčové reformy. Avšak vzhledem k dosavadním pravidlům pro vstup do EU se tento scénář jeví jako nepravděpodobný. Mnohem pravděpodobnější je, že za zrychlením celého procesu stojí především politická vůle urychlit integraci Ukrajiny, a to i za cenu určitého zmírnění běžných kritérií.

„Tím, že válka zvýšila bezpečnostní a politická rizika, může posunout podmínky možného členství Ukrajiny i její hodnotu pro Unii. V takovém případě může dojít ke zmírnění současných podmínek a přidání více politických motivů k rozhodnutí o případném vstupu Ukrajiny do EU,“ vysvětlil expert na mezinárodní vztahy Nikolaj Kapitonenko z Univerzity Tarase Ševčenka v Kyjevě v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz.

Členství Ukrajiny v EU by poskytlo legitimní základ pro dlouhodobé financování její obrany. Bez něj však bude mimořádně obtížné získat podporu veřejnosti pro tak rozsáhlé závazky, zejména v situaci, kdy už čtvrtým rokem trvající konflikt citelně zasáhl evropskou ekonomiku i celkovou náladu na kontinentu.

Argumenty, že Ukrajina „chrání celou Evropu“, jsou sice opodstatněné, avšak z pohledu běžných občanů je hlavním garantem evropské bezpečnosti Severoatlantická aliance, především její článek 5 o kolektivní obraně. Kyjev sám o sobě zůstává de facto neutrálním hráčem, stojícím na rozhraní mezi Ruskem a Západem, bez přímého začlenění do aliančních bezpečnostních struktur.