PŘEHLEDNĚ: Co znamená summit BRICS? JAR ukázala Putinovi záda, Číňané promítají svůj vliv všude

Co je to BRICS?

BRICS je neformální sdružení pěti zemí, jak jeho zkratka napovídá – Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky. Podle webových stránek uskupení jeho vznik iniciovala Moskva roku 2006, první summit proběhl v červnu 2009 v ruském Jekatěrinburgu. Úplně původně se jednalo o BRIC, Jihoafrická republika přistoupila formálně až začátkem roku 2011. 

Odborný list Foreign Policy napsal, že byla idea vzniku BRICS od začátku problematická. Zejména mezi Indií a Čínou panuje silná rivalita, jde o mocnosti s velkými ekonomikami a rostoucími ekonomickými výdaji. Nezávislí pozorovatelé tvrdili, že spory mezi Novým Dillí a Pekingem zabrání jakýmkoli nadějím na hladké fungování.

FP sledoval problém i v tom, že pět členských zemí ani nemělo společnou ideologii. Vysvětlil ale tři důvody, proč takovéto instituce fungují: 

V prvé řadě jde o fórum, kde si členové poskytují informace a jejich sdílení tak buduje vzájemnou důvěru. 

Za druhé existuje respekt k tomu, že se členové budou účastnit pouze záležitostí, v nichž leží jejich zájmy.

A v poslední řadě tato instituce může členům poskytnout viditelnost a strukturu, prostřednictvím které mohou provádět složité činnosti – vytvářet konsenzy o dohodách, konkretizovat společné normy a myšlenky, zmírňovat konflikty či řešit vzájemné spory. 

Putinova nejistota

Zejména po ruské invazi proti Ukrajině z února loňského roku svět s napětím sledoval, jak se budou členské země BRICS vůči Moskvě chovat. Ještě větší nejistotu přinesl zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina ze strany Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC) v souvislosti s podezřením na únosy ukrajinských dětí z Ruskem okupovaných území. 

Členská země ICC musí zadržet osobu, na níž je takový zatykač vydán, pokud se vyskytne na jejím území. A Jihoafrická republika členem je, stejně jako více než 120 dalších států. 

JAR dosud neodsoudila ruskou invazi do sousední země, která započala na konci loňského února. Vysvětluje to nestranností a slovy, že preferuje dialog. Prezident země Cyril Ramaphosa ovšem nedávno s dalšími africkými lídry během mírové mise navštívil Rusko i Ukrajinu.

Ruský exprezident Dmitrij Medveděv v březnu zdůraznil, že jakýkoli pokus o zatčení Putina by se rovnal vyhlášení války Moskvě. Medveděv dříve zastával úřad prezidenta i premiéra a nyní je místopředsedou ruské bezpečnostní rady.

Minulý pátek jihoafrický soud rozhodl, že pokud by Putin na summit přijel, úřady ho skutečně musí zatknout. JAR má povinnost se tímto rozhodnutím řídit. Na soud se obrátila největší opoziční strana Demokratické spojenectví, která chce přimět vládu jednat, pokud by Putin přijel na srpnový summit. Už před vydáním verdiktu vyšlo najevo, že jihoafrické ministerstvo spravedlnosti podstoupilo zatykač prokuratuře.

Kreml ale minulý týden oznámil, že ruský prezident se na setkání zástupců zemí BRICS nedostaví. Zastoupí ho ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Jihoafrický prezident dříve požádal ICC, aby nemusel Putina během summitu nechat zatknout.

Nejistota v Indopacifiku

Peking je dlouhodobě v diplomatickém konfliktu se Spojenými státy. Důvodem je zejména to, že pevninská Čína nekontroluje Tchaj-wan (oficiálně Čínskou republiku). Dále už léta probíhá mocenská roztržka mezi ČLR a USA ohledně vlivu v Jihočínském moři. 

V úterý EuroZprávy.cz informovaly o důležitosti indopacifického regionu pro Severoatlantickou alianci. „Indopacifická oblast je pro NATO důležitá vzhledem k tomu, že vývoj v tomto regionu může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Budeme posilovat dialog a spolupráci s novými i stávajícími partnery v Indopacifiku s cílem řešit meziregionální výzvy a sdílenou bezpečnost zájmů,“ zní ze zprávy NATO pro rok 2022.

Jako přední problém Aliance vnímá Čínskou lidovou republiku. „Zlomyslné hybridní a kybernetické operace ČLR a její konfrontační rétorika a dezinformace se zaměřují na spojence a poškozují bezpečnost Aliance. ČLR usiluje o kontrolu klíčových technologických a průmyslových odvětví, kritickou infrastrukturu a strategické materiály a dodavatelské řetězce.“

O posilování vlivu NATO – a zejména Spojených států – v oblasti svědčí zejména blízké vztahy indického premiéra Naréndry Módího a západních lídrů v čele se šéfem Bílého domu Joem Bidenem. Několik pracovníků Bílého domu označilo indicko-americké vztahy za „nejdůležitější bilaterální vztah 21. století“.

To není po chuti Pekingu, ten zřejmě americko-indickým vztahům věnuje zvýšenou pozornost. Navíc ani není jisté, že by Módí o úzké přátelství s Bidenem stál. „Pokud Spojené státy očekávají, že se jim podaří Módího uchlácholit a přimět ho k bezpečnostním závazkům v Indopacifiku, které se promítnou do vojenské podpory proti Číně, pokud se Tchaj-wan stane konfliktní zónou, pak si USA dělají iluze a nepochopily, co je hnací silou indo-amerických vztahů,“ zhodnotil analytik Meenakashi Ahamed.

Macronova nesplněná touha

Francouzský prezident Emmanuel Macron se ještě v červnu pokoušel dostat pozvánku na letošní summit BRICS. „Uvažujeme nahlas – ale je to samozřejmě rozhodnutí, které mohou přijmout pouze příslušné země – o možnosti pokračovat v tomto dialogu. A proč ne na summitu BRICS nebo v jiném formátu,“ komentovala šéfka francouzské diplomacie Catherine Colannaová úsilí prezidenta dostat pozvánku.

Jihoafrická ministryně zahraničí Naledi Pandorová uznala, že pozvání není vyloučeno, nicméně konečné rozhodnutí vynese prezident Cyril Ramaphosa. „Pokud by k tomu došlo, jednalo by se o inovaci v rámci současného modelu účasti BRICS, ale mohlo by to posílit globální dosah tohoto fóra,“ podotkla.

Moskva s účastí Macrona ale nesouhlasí, napsala ruská agentura TASS. „Vyslali jsme signál, že při vší úctě k výsadám Jihoafrické republiky jako hostitele zvát jednotlivé hosty je třeba vycházet z toho, že BRICS je aliance zemí, která kategoricky odmítá používání jednostranných sankcí při řešení zahraničněpolitických otázek. Vzhledem k tomu by zde přítomnost západních představitelů byla jednoznačně nevhodná,“ řekl náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Ryabkov.

Brazílie zapomíná na vlastní region

Brazílie zaujímá k celé geopolitické situaci velice nejasný postoj. V květnu se ho v rozhovoru pro EuroZprávy.cz pokusila vysvětlit amerikanistka Kateřina Březinová z Metropolitní univerzity v Praze. „V Brazílii vnímají mezinárodní systém s vícero mocenskými centry jako systém ‚neškodné multipolarity‘ který je pro zemi nejen ekonomicky a politicky výhodný, ale ještě se v něm Brazílie stává důležitým aktérem,“ nastínila.

BRICS tak je pro Brazílii jednoznačně výhodnou platformou. Zároveň se prezident Lula da Silva vidí velmi rád v ohnisku mezinárodního dění. „Svědčí o tom jeho protagonismus v globálních otázkách v prvních dvou mandátech,“ poznamenala Březinová. 

Brazílie pokulhává při jednání v regionu Jižní Ameriky, zatímco věnuje pozornost světovému dění. „Někteří diplomaté z jiných zemí regionu pochybují, nakolik má Lulova Brazílie vůli vzít na sebe úlohu regionální mocnosti, schopné řešit problémy a vyvažovat tenze v rámci Latinské Ameriky. Když bylo v minulosti třeba řešit něco regionálně, Brazílie prý nikdy neměla čas, protože měla zrovna plné ruce práce s jednáním s G7 nebo v rámci BRICS,“ dodala Březinová.  

Region Latinské Ameriky navíc zažívá od roku 2000 výrazný růst čínského vlivu. „Je to právě obrovská čínská poptávka, která v prvním desetiletí 21. století financovala boom některých latinskoamerických ekonomik, jako třeba Argentiny a právě Brazílie. Hlad po nerostných surovinách a potravinách ze strany Číny byl hnacím motorem velkého ekonomického období prosperity, kterého jsme byli svědky v prvních dvou Lulových administrativách na začátku století,“ vysvětlila amerikanistka. 

„V posledních letech se čínská přítomnost v Latinské Americe přetavila z pouhého kupce do významného partnera a investora v klíčových sektorech, jako je těžařství, nebo vývoj a implementace bezpečnostních systémů a infrastrukturních celků,“ pokračovala. 

Řada lídrů v Latinské Americe vnímala přítomnost Číny v regionu donedávna jako jasnou ekonomickou příležitost, spíše než politickou nebo mocenskou záležitost nebo dokonce hrozbu. „Konkrétně v Brazílii panuje přesvědčení, že čím větší multipolarita, tím menší možnost mají Spojené státy americké k jednostrannému prosazování svých zájmů a vlivu, jak tomu mohlo být v minulosti,“ podotkla Březinová s tím, že snaha Brazílie nepřiklánět se k jedné či druhé straně je čím dál složitější vzhledem k stupňujícímu se konfliktu mezi USA a Čínou, zejména pak po ruské invazi na Ukrajinu.