recenze

Recenze: Rod draka je důstojným prequelem Hry o trůny

Recenze: Megahit Netflixu, který uchvátil svět. Wednesday je krásně natočený seriál pro široké publikum

Reimaginace klasického hororového komiksu Addamsova rodina, která se zaměřuje na dceru Wednesday. Od starších verzí se současný seriál značně liší, protože do světa podivné rodinky ještě přidává magické schopnosti a tajemnou školu pro „nepřizpůsobivé“ děti; rozuměj magicky nadané.

Recenze: Black Panther: Wakanda se vypořádává se ztrátou hlavní hvězdy a dojímá k slzám

Snímek Black Panther: Wakanda nechť žije se řadí mezi klasické záležitosti z produkce Marvellu. Vizuálně vypiplané dílo trápí především tvůrčí svázanost a zatím nejasný vývoj univerza, které nejistým krokem míří k dalším velkým týmovkám. Jak si s nelehkou situací poradili autoři se můžete dočíst v naší recenzi.

RECENZE: Dwayne Johnson se jako Black Adam zmůže jen na prázdné fráze a pěsti

Black Adam byl prezentován jako inovativní superhrdinský snímek, který ukáže budoucí cestu DCEU. Místo toho však odhalil bezradnost produkčního týmu, jenž nedokáže vymyslet smysluplný příběh, natož vesmír. To jen ukazuje, jak v této disciplíně zaostávají za Marvelem. Snímek nabídne jen prázdné dialogy a spoustu bitek, jimiž maskuje duševní prázdnotu.

RECENZE: Poslední inscenace letošní sezóny Ti druzí je povedenou duchařskou komedií

Poslední inscenace sedmdesáté osmé sezóny Městského divadla v Brně je jenom třetí v této divadelní sezóně, protože jako všude jinde, i zde zasáhla pandemie, která omezila divadelní premiéry. O to větší svátek máme, když se objeví nová inscenace. Inu, čeho je méně, toho si více vážíme. Nejnovější premiéra inscenace Ti druzí, kterou v roce 2022 napsala již v té době známá britská autorka Pam Valentine, je duchařskou komedií, ovšem není to jenom zábava ke zasmání.

RECENZE: Zlatý drak přináší do Mahenova divadla v Brně divoké historky z asijského bistra

Snad každý z nás už jednou konzumoval jídlo v prostorách rychlého občerstvení, které provozují všude v Evropě, tedy také i u nás, původní obyvatelé Asie. Přiznávám, že dokonce takovou stravu mám docela rád. Jde o restaurace, kde je jídlo připravováno čerstvé, před mými zraky. Vidím za pult, kde si pomáhají (nebo si překáží) malí čilí človíčkové, dodržujíce veškeré hygienické předpisy. (Tedy alespoň pokud to vidím) A mně „Asie“ opravdu chutná.

RECENZE: Sandman vtáhne diváka do podivuhodného světa snů, v němž je možné vše

Zajímavě obsazený seriál pochází z pera Neila Gaimana, jednoho z nejznámějších autorů fantasy a komiksů. Seriál má specifickou atmosféru, která se vyznačuje barevností, přepáleností a existencí androgynních bytostí. Sandman patří mezi nejlepší seriály, které můžete na Netflixu nalézt, ale rozhodně není pro každého.

RECENZE: Inscenace Devět křížů je muzikál, jakých u nás nevzniká mnoho

Nová inscenace, hudební drama Devět křížů, byla před pár dny uvedena ve světové premiéře na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Je to příběh, který lze bezesporu označit za hororový, premiéra ale napověděla, že se po covidové pauze v Brně zrodilo opět cosi velkého, co stojí za to vidět.

RECENZE: Roberts a Clooney nabídnou v komedii Vstupenka do ráje to, co diváci čekají. Nic víc

S příchodem prvních podzimních dní dorazila do kin odpočinková komedie ze slunného Bali, která dává vzpomenout na letní dovolenou a slunečné pláže. Cílovým publikem jsou především ženy, a to zejména ty, které si pamatují hvězdná léta obou protagonistů. Dokáže snímek nabídnout něco více než osvědčené šablony?

RECENZE: Mary Page Marlowová. Magické drama v Městském divadle v Brně

Je to pro mne opravdu zvláštní. Neznat předního amerického dramatika? Také to se mi může stát? Stalo se. Jako dramatik je Tracy Letts prý známý tím, že psal pro divadla Steppenwolf Theater , Off-Broadway a Broadway. V Evropě se proslavil hrou ZABIJÁK JOE (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Kromě psaní textů pro divadlo je v Americe znám také jako výborný herec, propagátor divadelnelních zážitků. Je pokračovatelem dramatiků Eugena O’Neilla, Tennessee Williamse či Edwarda Albeeho. Měl by tedy být u u nás známy. Možná že je a ja se se smutkem přiznávám ke své mezeře ve vzdělání.

RECENZE: Jan Žižka chce být českým filmem, ale záleží na divácích. Jákl odvedl řemeslně dobrou práci

Zřejmě nejočekávanější český film letošního roku dorazil do kin. Jan Žižka vypráví v podstatě neznámý příběh slavného válečníka, protože tvůrci v čele s Petrem Jáklem zasadili děj do doby, z níž toho o husitském vojevůdci mnoho nevíme. Po zhlédnutí historického dramatu se přitom dá konstatovat, že je to ku prospěchu věci.

RECENZE: Střídavka pohřbívá zajímavý námět pod hromadou zkratek, klišé a šablon

Dobře obsazená romantická komedie slibovala neokoukané téma střídavé péče o děti, ale záhy se ukáže, že jde jen o jinak zarámovanou klasickou českou komedii. Nechybí typicky buranské charaktery, lechtivé pomrkávání ani pseudochlapácké honění ega. Střídavka tak sice nenadchne, ani neurazí a cílová skupina bude spokojena.

RECENZE: Velká premiéra je velkým zklamáním s několika dobrými frky

Miroslav Krobot je stále uznávanou personou české filmové a divadelní scény, ale se svými vlastními celovečerními filmy se mu stále nedaří prorazit. Nový snímek je dalším důkazem toho, že režisérský talent s citem pro humor a přesně odpálené vtípky zkrátka nestačí na to, aby dílo dokázalo plnohodnotně držet pohromadě.

RECENZE: Hádkovi jdou ve stopách Vlastníků. Přináší satirický pohled do naší společnosti

Se snímkem Jiřího Havelky mají Hádkovi hodně společného. Podobně jako Vlastníci, Hádkovi se odehrávají na minimálním prostoru, v němž se ocitne několik diametrálně odlišných postav. Aktéři jsou nuceni spolu po určitou dobu přežít, a ještě pro sebe něco urvat. Máme zde nové překvapení, nebo Vojtěch Moravec servíruje další české peklíčko?

RECENZE: Bullet Train mixuje akci Johna Wicka s dialogy ve stylu Tarantina

Položili jste si někdy otázku, jak by vypadal snímek, který by si z vypůjčil akční sekvence z Johna Wicka, dialogy od Tarantina a k tomu přidal estetiku Guye Ritchieho? Pokud ano, tak už si nemusíte lámat hlavu nad výsledkem a můžete rovnou vyrazit do kina. Tento Šinkansen jede proklatě rychle a zastávky trvají přesně minutu.

RECENZE: Film Všechno, všude, najednou konečně přišel do Česka. Přináší neokoukaný styl Matrixu v mnohovesmíru

Jedno z překvapení letošních jarních festivalů se konečně dostalo i do české distribuce. Snímek Všechno, všude, najednou vypráví nápaditou formou příběh neúspěšné ženy středního věku, která najednou dostane možnost cestovat mezi alternativními světy a zachránit je všechny před zkázou.

RECENZE: Thor: Láska jako hrom je skrytou parodií na superhrdinské filmy

Filmy s bohem hromu se vždy vyznačovaly nadhledem a velkým důrazem na komediální prvky. Čtvrtý snímek to však dotáhnul ještě o úroveň dál a dostal se až za hranu parodie sebe sama. Kromě téměř neustálého pomrkávání a gagů se můžete těšit také na spoustu cameo rolí. Některých si sotva všimnete, jiné jsou výborné.

RECENZE: Čtvrtá série Stranger Things je ukázkou precizní scenáristické práce

Jedna z největších událostí roku na streamovací platformě Netflix se opět dočkala velmi kladného přijetí kritiků i veřejnosti. Se stárnoucími dětskými hrdiny sice mizí kouzlo dětské naivity, ale zato se komplikují vztahy mladých hrdinů, kteří se musí postavit další hrozbě, jež tentokrát může zničit celý svět.

RECENZE: Smutek sluší Elektře. Premiéra v Mahenově divadle v Brně budí obdiv a evokuje k zamyšlení

Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.

RECENZE: Nudná Prezidentka se drží stereotypů a naivního pohledu na svět

Aňa Geislerová se snaží skloubit vztah s vysoko postavenou funkcí. Jak již dobře známe z jiných snímků, je to velmi náročné a to zejména, když je vztah zatížen nevyrovnaností. Petr Vetchý pak ztělesňuje dobré hodnoty, přičemž stojí v opozici k všeobecnému marasmu okolního světa. Samotný snímek pak smutně vyniká svou až pohádkovou naivitou.