recenze

RECENZE: Zlatý drak přináší do Mahenova divadla v Brně divoké historky z asijského bistra

RECENZE: Sandman vtáhne diváka do podivuhodného světa snů, v němž je možné vše

Zajímavě obsazený seriál pochází z pera Neila Gaimana, jednoho z nejznámějších autorů fantasy a komiksů. Seriál má specifickou atmosféru, která se vyznačuje barevností, přepáleností a existencí androgynních bytostí. Sandman patří mezi nejlepší seriály, které můžete na Netflixu nalézt, ale rozhodně není pro každého.

RECENZE: Inscenace Devět křížů je muzikál, jakých u nás nevzniká mnoho

Nová inscenace, hudební drama Devět křížů, byla před pár dny uvedena ve světové premiéře na Hudební scéně Městského divadla v Brně. Je to příběh, který lze bezesporu označit za hororový, premiéra ale napověděla, že se po covidové pauze v Brně zrodilo opět cosi velkého, co stojí za to vidět.

RECENZE: Roberts a Clooney nabídnou v komedii Vstupenka do ráje to, co diváci čekají. Nic víc

S příchodem prvních podzimních dní dorazila do kin odpočinková komedie ze slunného Bali, která dává vzpomenout na letní dovolenou a slunečné pláže. Cílovým publikem jsou především ženy, a to zejména ty, které si pamatují hvězdná léta obou protagonistů. Dokáže snímek nabídnout něco více než osvědčené šablony?

RECENZE: Mary Page Marlowová. Magické drama v Městském divadle v Brně

Je to pro mne opravdu zvláštní. Neznat předního amerického dramatika? Také to se mi může stát? Stalo se. Jako dramatik je Tracy Letts prý známý tím, že psal pro divadla Steppenwolf Theater , Off-Broadway a Broadway. V Evropě se proslavil hrou ZABIJÁK JOE (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama SRPEN V ZEMI INDIÁNŮ získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Kromě psaní textů pro divadlo je v Americe znám také jako výborný herec, propagátor divadelnelních zážitků. Je pokračovatelem dramatiků Eugena O’Neilla, Tennessee Williamse či Edwarda Albeeho. Měl by tedy být u u nás známy. Možná že je a ja se se smutkem přiznávám ke své mezeře ve vzdělání.

RECENZE: Jan Žižka chce být českým filmem, ale záleží na divácích. Jákl odvedl řemeslně dobrou práci

Zřejmě nejočekávanější český film letošního roku dorazil do kin. Jan Žižka vypráví v podstatě neznámý příběh slavného válečníka, protože tvůrci v čele s Petrem Jáklem zasadili děj do doby, z níž toho o husitském vojevůdci mnoho nevíme. Po zhlédnutí historického dramatu se přitom dá konstatovat, že je to ku prospěchu věci.

RECENZE: Střídavka pohřbívá zajímavý námět pod hromadou zkratek, klišé a šablon

Dobře obsazená romantická komedie slibovala neokoukané téma střídavé péče o děti, ale záhy se ukáže, že jde jen o jinak zarámovanou klasickou českou komedii. Nechybí typicky buranské charaktery, lechtivé pomrkávání ani pseudochlapácké honění ega. Střídavka tak sice nenadchne, ani neurazí a cílová skupina bude spokojena.

RECENZE: Velká premiéra je velkým zklamáním s několika dobrými frky

Miroslav Krobot je stále uznávanou personou české filmové a divadelní scény, ale se svými vlastními celovečerními filmy se mu stále nedaří prorazit. Nový snímek je dalším důkazem toho, že režisérský talent s citem pro humor a přesně odpálené vtípky zkrátka nestačí na to, aby dílo dokázalo plnohodnotně držet pohromadě.

RECENZE: Hádkovi jdou ve stopách Vlastníků. Přináší satirický pohled do naší společnosti

Se snímkem Jiřího Havelky mají Hádkovi hodně společného. Podobně jako Vlastníci, Hádkovi se odehrávají na minimálním prostoru, v němž se ocitne několik diametrálně odlišných postav. Aktéři jsou nuceni spolu po určitou dobu přežít, a ještě pro sebe něco urvat. Máme zde nové překvapení, nebo Vojtěch Moravec servíruje další české peklíčko?

RECENZE: Bullet Train mixuje akci Johna Wicka s dialogy ve stylu Tarantina

Položili jste si někdy otázku, jak by vypadal snímek, který by si z vypůjčil akční sekvence z Johna Wicka, dialogy od Tarantina a k tomu přidal estetiku Guye Ritchieho? Pokud ano, tak už si nemusíte lámat hlavu nad výsledkem a můžete rovnou vyrazit do kina. Tento Šinkansen jede proklatě rychle a zastávky trvají přesně minutu.

RECENZE: Film Všechno, všude, najednou konečně přišel do Česka. Přináší neokoukaný styl Matrixu v mnohovesmíru

Jedno z překvapení letošních jarních festivalů se konečně dostalo i do české distribuce. Snímek Všechno, všude, najednou vypráví nápaditou formou příběh neúspěšné ženy středního věku, která najednou dostane možnost cestovat mezi alternativními světy a zachránit je všechny před zkázou.

RECENZE: Thor: Láska jako hrom je skrytou parodií na superhrdinské filmy

Filmy s bohem hromu se vždy vyznačovaly nadhledem a velkým důrazem na komediální prvky. Čtvrtý snímek to však dotáhnul ještě o úroveň dál a dostal se až za hranu parodie sebe sama. Kromě téměř neustálého pomrkávání a gagů se můžete těšit také na spoustu cameo rolí. Některých si sotva všimnete, jiné jsou výborné.

RECENZE: Čtvrtá série Stranger Things je ukázkou precizní scenáristické práce

Jedna z největších událostí roku na streamovací platformě Netflix se opět dočkala velmi kladného přijetí kritiků i veřejnosti. Se stárnoucími dětskými hrdiny sice mizí kouzlo dětské naivity, ale zato se komplikují vztahy mladých hrdinů, kteří se musí postavit další hrozbě, jež tentokrát může zničit celý svět.

RECENZE: Smutek sluší Elektře. Premiéra v Mahenově divadle v Brně budí obdiv a evokuje k zamyšlení

Díla amerického dramatika dvacátého století, Eugena O´ Neilla vzbuzovala vždy diskuse o tom, do jaké míry je jeho vidění (nejenom americké) společnosti pravdivé. Jednou se mu vyčítal přílišný skepticismus, jindy uměle vytvořené konflikty, daleké od reality a naopak, zbytečné vyostřování jevů v rodině, ve společnosti, které se přece dali řešit rozumněji a méně dramatickou cestou. Co autorovi však nemohlo být vyčítáno, to je hluboká znalost divadelního dramatu, nosnost postav vytvářet konfliktní situace, ze kterých nelze uniknout bez krize. Ve všech jeho dílech je cítit obdiv k antickému dramatu, které mu bylo vždy inspirací.

RECENZE: Nudná Prezidentka se drží stereotypů a naivního pohledu na svět

Aňa Geislerová se snaží skloubit vztah s vysoko postavenou funkcí. Jak již dobře známe z jiných snímků, je to velmi náročné a to zejména, když je vztah zatížen nevyrovnaností. Petr Vetchý pak ztělesňuje dobré hodnoty, přičemž stojí v opozici k všeobecnému marasmu okolního světa. Samotný snímek pak smutně vyniká svou až pohádkovou naivitou.

RECENZE: Párty Hárder: Summer Massacre jde až za hranu vkusu a korektnosti

Jemná letní komedie o dospívání mladých mužů a jejich emancipaci od rodičů. Párty Hárder však jednoduché a oblíbené téma zasazuje do příběhu, který je lemován dekadentními kulisami a oplzlými vtípky. Ale nakonec se Marty Pohl alias Řezník drží hodně zpátky a snaží se zaujmout širší publikum.

RECENZE: Ztřeštěná roadmovie Tři Tygři ve filmu: JACKPOT jede z kopce na neutrál

Čtveřice známá jako Tři Tygři, která se proslavila humornými skeči, se tentokrát pokusila přenést svůj nekorektní humor na filmová plátna a bohužel to dopadlo podle očekávání. Absurdní improvizační humor bez servítek funguje dobře na jevišti i v krátkých skečích, ale převedení do filmové podoby se příliš nepovedlo.

RECENZE: Pánský klub aneb seznamka pro eroticky závislé muže a panice

Vyprázdněný pokus o přenesení úspěšné divadelní komedie na stříbrná plátna se debutujícímu režisérovi a scénáristovi Matěji Balcarovi příliš nepovedl. Přestože měl k dispozici dostatek herců zvučných jmen, hlavní bolestí snímku se stal nepropracovaný scénář a neschopnost sjednotit projev jednotlivých aktérů.

RECENZE: Šestý Jurský svět: Nadvláda je nejslabším dílem, se špatným scénářem a režií

Režisér Colin Trevorrow chtěl snímkem vzdát hold původním hrdinům. Dorazí tak paleontologové Alan Grand (Sam Neill) a Ellie Sattlerová (Laura Dern) i doktor Ian Malcom (Jeff Goldblum). Ovšem předání pomyslných otěží Chrisi Prattovi šeredně selhává na špatném scénáři a toporné režii. Místo velkolepé oslavy tak divák sleduje nepovedenou tryznu.

RECENZE: I když nebyl vidět, slyšet byl skvěle. Eric Clapton si podmanil Prahu

Po dlouhých devíti letech podpořených opakovaným odsunem koncertu kvůli epidemii koronaviru do Prahy zavítala živoucí rocková legenda Eric Clapton. Navzdory rozlehlosti O2 arény vytvořil komorní atmosféru, v níž sice předvedl své nejlepší hity, ale bohužel nic víc. Ukázalo se však, že Clapton je jedním z mála, kdo si to může dovolit, aniž by to celému večeru ubralo na kráse.