komentář

Politický darebák a lichvář. Trump z mezinárodního obchodu odstraňuje respekt, obětí budou i jeho voliči

Komentář

Komentář

Putin tak dlouho ignoroval Trumpa, až ho rozzuřil. USA mohou brzy promluvit jazykem síly

Po celé měsíce vystupoval americký prezident Donald Trump ve vztahu k válce na Ukrajině zdrženlivě. Jeho vyjádření byla sice často ostrá v tónu, ale obsahově střídmá – ať už směrem ke Kyjevu, nebo Moskvě. Bylo zřejmé, že jeho primárním cílem je uklidnit ruského prezidenta a přimět ho k větší vstřícnosti vůči požadavkům Ukrajiny i západních spojenců. Jenže s rostoucí neochotou Vladimira Putina ustoupit se tento přístup začal jevit jako neúčinný. Změna na sebe nenechala dlouho čekat.

Komentář

Východní křídlo NATO nese tíhu samo. Pokud má Aliance obstát, musí konečně sdílet odpovědnost za jeho fyzickou ochranu

Severoatlantická aliance mluví o kolektivní obraně, ale východní křídlo zůstává na všechno samo. Polsko, Finsko a pobaltské státy čelí přímé hrozbě z Ruska, investují, budují zábrany, odolávají hybridním útokům – a přesto slyší, že to nestačí. Společný rozpočet přitom pokrývá sotva jedno procento výdajů. Je čas přestat jen mluvit o solidaritě a konečně sdílet odpovědnost i prostředky.

Komentář

Z Babiše se stala hlava zkorumpované hydry, kterou zapomněl zlikvidovat

Vrchní soud odmítl kauzu Čapí hnízdo uzavřít a rozhodl o jejím novém projednání. Andrej Babiš se tak po letech úniků, výmluv a teatrálních projevů opět vrátí na soudní lavici. Namísto definitivní tečky přichází další kapitola příběhu, který už dávno překročil hranice právního sporu a stal se politickým zrcadlem celé jedné éry. A s každým novým soudním rozhodnutím je zřejmější, že nejde jen o odpovědnost jednoho muže, ale i o to, jak hluboko se jeho styl vládnutí zakořenil v systému, který původně slíbil očistit.

Komentář

Izrael opět zachraňuje svět. Před čtyřiceti lety se mu to povedlo se Saddámem, teď se pokouší o totéž proti Íránu

Když Izrael v roce 1981 zničil irácký jaderný reaktor Osirak, sklidil celosvětové odsouzení. Přesto se později ukázalo, že šlo o krok s dalekosáhlými důsledky. Dnes se situace opakuje: izraelské letectvo zaútočilo na íránská jaderná zařízení – a Spojené státy se poprvé přidaly. Kritika je silná a riziko eskalace vysoké. Ale možná, že svět opět jednou uzná, že tento zásah přišel v pravou chvíli.

Komentář

Írán není Irák. Trump má před sebou nemožné rozhodnutí

Donald Trump stojí před nezáviděníhodným rozhodnutím, které může na Blízkém východě rozpoutat ještě horší konflikt. Úder proti Íránu by možná uspokojil spojence v Izraeli, ale mohl by stát životy tisíce amerických vojáků, destabilizovat celý svět a vyvolat bouři i uvnitř Spojených států. Ať už se Trump rozhodne jakkoli, musí mít na paměti, že Írán není Irák ani Afghánistán, a Američanům může pobyt v okolí Perského zálivu velmi znepříjemnit.

Komentář

Trump měl hájit zájmy všech Američanů. Nedělá to, proto se Kalifornie ozvala

Ze všech variant vývoje se ta, že se Kalifornie vzbouří proti politikám šéfa Bílého domu Donalda Trumpa jevila jako nejpravděpodobnější. Americký prezident sice přicházel do úřadu s podporou republikánského elektorátu, ale jeho povinností je hájit zájmy všech Američanů – bez ohledu na stranickou příslušnost. Místo toho ale prezident často prosazuje pouze zájmy svých příznivců a liberální Kalifornie zůstává na vedlejší koleji. Není proto překvapivé, že právě tento stát se nyní bouří s intenzitou, jakou třeba Los Angeles dlouho nepamatuje.

Komentář

Zkáza Hitlerovy námořní pýchy. Krátký, ale nezapomenutelný příběh Bismarcku

Koncem května 1941 se na rozbouřených vlnách severního Atlantiku odehrála jedna z nejdramatičtějších námořních epizod druhé světové války – zoufalý hon desítek britských lodí na německou bitevní loď Bismarck. Tato obrovská a moderní válečná loď, chlouba nacistického Německa, vzbuzovala strach i respekt. Představovala pohyblivou pevnost na moři, kterou nacistická propaganda označovala za prakticky nepotopitelnou.

Komentář

Není spojenec jako spojenec. Máme věřit přátelství mezi Putinovým Ruskem a Kimovou KLDR?

Severní Korea během posledního roku poskytla Rusku značnou vojenskou pomoc – vojáky, balistické rakety a miliony kusů munice. Na oplátku získala moderní ruské zbraně a technologie. Tato skutečnost dokazuje, že autoritářské režimy sice spolupracují proti Západu, jejich spojenectví ale zůstává křehké a postavené na pragmatických zájmech, nikoli na hlubší důvěře. Historie již v řadě případů ukázala, že podobná partnerství často končí rozpadem a konfliktem.

Komentář

NATO nesmí přijmout Putinův návrh. Je to past a pro Rusko další cár papíru

Ruský požadavek na zastavení rozšiřování NATO a zrušení sankcí představuje přímou výzvu západní bezpečnostní architektuře. Ústupek by znamenal kapitulaci před logikou síly, legitimizaci agrese vůči Ukrajině a ohrožení stability celé Evropy. Aliance musí trvat na principech, které ji definují.

Komentář

Německo se tvrdě opřelo do Izraele. Netanjahu si už musí uvědomit, že dělá něco vážně špatně

Kritika izraelské vojenské operace v Pásmu Gazy ze strany německého kancléře Friedricha Merze představuje mimořádně silný signál. Pokud se k negativnímu hodnocení připojuje právě Německo, tedy země, která Izrael tradičně podporuje už kvůli vědomí historické odpovědnosti za holocaust, je zřejmé, že situace dosáhla kritického bodu.

Komentář

Rusko dostává body za nic. Spolu s Běloruskem by ho IIHF měla poslat do nižších divizí

Rusko se záhadným způsobem ocitlo na čele žebříčku Mezinárodní hokejové federace (IIHF), ačkoli se posledních tří mistrovství světa vůbec neúčastnilo. Za každý z těchto tří šampionátů mu však byly přiznány body odpovídající třetímu místu, a to bez jakéhokoli sportovního výkonu či účasti. Tato situace je zcela neudržitelná. Pokud se v budoucnu Rusko a Bělorusko vrátí do mezinárodního hokeje, měla by je IIHF zařadit do nižších divizí. Tam by si měly svou pozici vybojovat znovu, stejně jako to musí činit všechny ostatní reprezentace.

Komentář

Medveděv odhalil Putinovy cíle. Nárazníkovou zónu chce vytvořit na celé Ukrajině

Ruský vládce Vladimir Putin minulý týden oznámil, že ozbrojené síly Ruské federace vytvářejí podél hranic s Ukrajinou takzvanou „bezpečnostní nárazníkovou zónu“. Co si však pod tímto pojmem představit v ruském pojetí, zůstává krajně nejasné – a ještě méně zřetelné je, co dnes vlastně Moskva považuje za ukrajinské hranice. 

Komentář

Slovenský ministr zahraničí přebírá kremelskou propagandu. Zpochybňuje Kosovo, relativizuje ruskou agresi a srovnává Ukrajinu s Irákem

Opoziční Progresívne Slovensko ostře kritizovalo šéfa slovenské diplomacie Juraje Blanára za jeho výroky k jednáním o ukončení války na Ukrajině. Blanár mimo jiné uvedl, že je nutné zabývat se příčinami konfliktu, a svými dalšími komentáři se nebezpečně přiblížil klíčovým narativům ruské propagandy.

Komentář

Putin se vyžívá v ponižování státníků. Kteří světoví lídři jsou další na řadě?

Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva ve středu přiletěl do Moskvy, aby osobně přesvědčil ruského vůdce Vladimira Putina k účasti na mírovém jednání s Volodymyrem Zelenským. Místo diplomatického průlomu však přišla pouhá ignorace. Žádné setkání, jen krátký telefonát z letiště. Kreml tím ponížil nejen Lulovu iniciativu, ale i samotnou soudržnost uskupení BRICS.

Komentář

70 let od vzniku Varšavské smlouvy. Místo kolektivní bezpečnosti přinesla hegemonii Moskvy

Před sedmdesáti lety, 14. května 1955, zástupci osmi evropských zemí ovládaných komunisty uzavřeli pod sovětskou taktovkou Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci. Pro nově založenou vojensko-politickou alianci se podle místa podpisu vžil název Varšavská smlouva. V dobové propagandě byla prezentována jako organizace chránící „mír a socialismus“ a protipól západního NATO. V praxi se na více než tři desetiletí stala jedním z důležitých nástrojů Moskvy pro ovlivňování zahraniční a bezpečnostní politiky ostatní členských zemí.

Komentář

Neexistuje rozumný důvod, proč očekávat mír. Indie a Pákistán se nenávidí

Příměří mezi Indií a Pákistánem, které oznámila administrativa Donalda Trumpa, může působit jako výrazný diplomatický moment, ve skutečnosti však zapadá do dlouhé řady obdobných epizod. Od roku 1947 se konflikt mezi oběma zeměmi vyznačuje opakujícím se vzorcem. Období relativního klidu střídají výbuchy násilí, zatímco hluboká nedůvěra a historické resentimenty brání jakémukoli trvalému řešení. Ani tentokrát není důvod čekat něco jiného.

Komentář

Když se národ stydí za premiéra. Zakomplexovaný Fico plivl do tváře Západu, bez kterého by si Slovensko neškrtlo

Návštěva Roberta Fica na oslavách 80. výročí konce druhé světové války v Moskvě je víc než jen diplomatickou nepřesností – je to otevřený odklon od prozápadních hodnot, na nichž stát před třiceti lety vystavěl svou současnou identitu. Fico svým činem napsal nadpis nad novou kapitolou slovenské zahraniční politiky, kterou by však mnozí občané i experti nejraději vyškrtli.

Komentář

80 let po konci války se hroutí představa trvalého míru. Opakujeme totiž chyby z minulosti

Před osmdesáti lety kapitulovaly poslední německé jednotky na území tehdejšího Československa. Tím definitivně skončila druhá světová válka v Evropě, nejničivější konflikt v dějinách našeho kontinentu. Výročí této události není jen historickou připomínkou, nýbrž výzvou k tomu, abychom znovu a znovu promýšleli význam porážky nacismu a cenu svobody, kterou tehdy naši předkové vybojovali.

Komentář

80 let od rozhodnutí, která nás poslala do dekád temna. Na vině nejsou jen Sověti

Na počátku května 1945 se druhá světová válka v Evropě blížila ke svému neodvratnému závěru. Třetí říše se hroutila, Berlín padl 2. května, Adolf Hitler několik dní předtím spáchal sebevraždu a spojenecké armády – západní i sovětské – postupovaly nezadržitelně vpřed. V tomto kontextu vydal 4. května vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, generál Dwight D. Eisenhower, rozhodující rozkaz k zahájení postupu amerických jednotek na území západního a jihozápadního Československa.