Profil editora

Související články:

Babišova vláda víc slibovala, než konala. Pak nenáviděným EET zaklekla konkurenci

Přinese rok 2022 konečně v náladě lidí v České republice změnu, klid a úlevu od starostí s vysokými cenami snad všech položek týkajících se života, jiné chování politiků či změnu ve fungováním státu? Snad každý z nás jistě přemýšlí o tom, zda už konečně s novým rokem přijde vysvobození od pravidelného zveřejňování počtu nakažených covidovým virem nebo si budeme (někteří už tak činí) muset zvyknout a přizpůsobit se všemu, s čím jsme se museli setkávat a potýkat za poslední dva roky. Jedno je jisté. Vláda levicového populisty Andreje Babiše končí. A když s koncem roku přichází ono zúčtování, sečtěme i jí, co se povedlo a co ne.

Škody, které napáchala Babišova vláda během pandemie. Lze je vůbec vyčíslit?

Dvacátá léta jednadvacátého století se do historie planety Země dozajista zapíšou jako Doba covidová. Zápisky budou jistě obsahovat z pohledu příštích lidí „suchá“ konstatování o tom, kolik obyvatel té které země umřelo, jak kvůli covidu klesly počty pracovních míst, výkon ekonomik a jaké následky řešení tohoto problému muselo lidstvo překonat, aby pandemii dokázalo vzdorovat. Nyní se nám zprávy o tom, že bude líp a že najdeme onen klíč, otevírající dveře ke klidu, zdají jako nereálné. Snad bude ale i pro tuto éru nakonec platit okřídlené moudro známé z českých pohádek, totiž, že vše dobře skončí.

Češi platí za mobilní tarify nejvíc v Evropě. Politici selhali a lidem je to jedno

Z některých států východní Evropy se stávají stále více, chce se říct „bolestivé rány“ kontinentu, plné zbytečných problémů. Stačí se třeba podívat na evropskou mapu „promořenosti“ zákeřným koronavirem kvůli antivaxerským náladám a postojům obyvatel a brzy zjistíte, kde jsou na „starém kontinentu“ ty největší obtíže. Anebo nejnověji pohled na mapu nejdražších mobilních služeb. A hned vám bude jasné, kdo v Evropě platí „jako mourovatej“ za služby, které jinde na tomto kontinentu dokážou nabídnout o dost levněji. Je jasné, že nejsem proto, aby něco někdo diktoval a že jsem pro zachování různorodosti cen, ale co je moc, to je moc. Bohužel je to tak. Čechy nejsou nejen best in covid, ale i „most expensive in mobile services“. Tedy nejdražší v mobilních službách.

V Česku bují skrytý problém. Někteří Češi už nejsou schopni žít od výplaty k výplatě

Jedno procento lidí, nebo chcete-li přes tři procenta zaměstnanců, má v Česku druhou práci. Podle evropského statistického úřadu Eurostat totiž ve druhém čtvrtletí letošního roku stoupl v tuzemsku počet těch, kteří chodí i do druhé práce, na 132 tisíc. Oproti stejnému období loňského roku se jejich počet zvýšil o třináct tisíc. Podle dat je takových lidí v České republice i v porovnání s koncem loňského roku či s prvním čtvrtletím roku letošního opravdu více. Stejný zdroj dat z twitterového účtu říká, že v průměru musí do druhé práce v členských zemích Evropské unie chodit méně než čtyři procenta lidí. Nejvyšší míru v tomto ukazateli mají přitom země jako Nizozemsko (10 %), Finsko a Dánsko (7 %) a Estonsko a Litva (po 6 %).

Důchody se příští rok zvyšují. Řešení problematiky penzí je však v nedohlednu

Dobrou zprávou pro české důchodce je to, že v příštím roce budou dostávat vyšší státní důchod než dosud. Aby bylo jasno: státní důchod se skládá ze základní výměry a procentní výměry důchodu. Jeho výsledná výše je pak součtem zmíněných dvou položek. Dle nových parametrů základní výměra vyroste v příštím roce o 350 korun na 3 900. Ta procentní, aniž bych chtěl nějak zabíhat do příliš velkých podrobností, se zvyšuje o 300 korun, a ještě i o 1,3 procenta aktuálně pobírané procentní výměry. Měsíční částka starobního důchodu přiznaného v roce 2022 bude i dál záviset na získané době pojištění a výši osobního vyměřovacího základu.

Ceny potravin hýbou burzami. Může se to projevit v našich peněženkách

Pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří si myslí, že sledovat dění na světových burzách je nuda, ani dál tento komentář nečtěte. Fakt. Jenže, i v historii snad nejlepší autorka detektivek, Agatha Christie, moc dobře věděla, že čísla obchodování nejrůznějších komodit jsou nejen inspirací pro psaní napínavých románů, ale bohužel mají i rázný dopad na skutečný život každého z nás. Proto je dobré se nevyhýbat burzovnímu dění, ale naučit se z něj vyvozovat správné závěry. Tak třeba dění z posledních dní na komoditních burzách naznačuje, jak se s největší pravděpodobností budou ubírat ceny potravin v příštích týdnech a měsících. A že to může být pořádná detektivka není snad třeba dodávat.

Češi pijí stále více, zdražování navzdory. Hrozí druhá metanolová aféra?

Dlouhodobé statistiky ukazují, že spotřeba alkoholických nápojů o svátcích v České republice neustále narůstá. Dá se dokonce říct, že dramaticky. A to hlavně o svátcích na Vánoce a na Silvestra. Jenže letos dostanou anály s daty asi čísla spotřeby alkoholu o dost menší. Proč? Možná i kvůli zprávě, vydané v listopadu letošního roku.

Češi se hrdě označují jako Švejkové, jejich povaha ale nepřináší nic příznivého

Zadlužení lidí, vývoj covidové pandemie, exekuce, finanční gramotnost. Pojmy, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ale pohled po jejich „pokličku“ naznačuje, že vazeb, které spojují jednotlivá témata, zvláště v Česku, je více než dost. Bohužel pro nás ale nevyznívají moc dobře. Jako nechtěná výslednice se totiž ukazuje to, že se znovu a znovu vrháme (zbytečně!) do temných vod problémů a ignorujeme nejrůznější doporučení a rady na to, jak neuváznout v bahně. Češi jsou většinou hrdí na to, že se označují jako Švejkové (tedy, že se smějí všem a všemu). Jenže, stále více se ukazuje, že možná kdysi jsme mohli být v tomto ohledu na co hrdí, ale dnes je to spíše smutný výsledek. Jak totiž třeba ukazují dlouhodobá čísla zadluženosti lidí v Česku, ale i poslední statistiky vývoje onemocněním Covid-19, česká povaha, označovaná právě jako „švejkovská“, nepřináší nic příznivého.

Prioritou nové vlády nemusí být jen covid. Hlavně to nemá být nic „lehkého“

Covid, zadlužení země, nové dálnice, rychlostní železnice, digitální stát, školství, důchodová reforma, daně nebo něco dalšího? Co má nová vláda začít řešit jako vůbec ten nejdůležitější úkol po vládě Andreje Babiše? Lidé chtějí vidět a zažít rychle dobré výsledky a změny k lepšímu, a to nejlépe vůbec ve všech oblastech života. Má to ale háček. Nebude třeba sázka jen na ten viditelně nejlehčí úkol, který přinese právě rychle dobré výsledky, brána proto spíše jako prohra než výhra? Nespoléhejme tak jen na to, že nová vláda jsou jen princové na bílých koních, kteří mají v rukávech jednoduché a rychlé recepty na všechny potíže, se kterými se potýkáme. Neschopnost lidí z Babišova týmu ukazuje, že ministři vlády nejsou schopni vyvarovat se stejných chyb (nicnedělání) ani po opakujících se potížích. Neznamená to ale, že bychom měli stejné chyby jen tolerovat i těm, kteří slibovali změnu.

Neštěstí pro státní finance, inflaci a lidi v Česku. Alena Schillerová a spol.

Někdo s oblibou říká, že lidé jsou v Česku na politiky naštvaní proto, že jim lžou. Nebo v lepším případě, že jim řeknou pravdu až tehdy, když už jim, slovy lidového rčení řečeno, teče pořádně do bot. Smutné je, že stávající česká vláda, věřme, že už rychle dosluhující, je toho ještě smutnějším dokladem. Arogance a bohorovnost, se kterou, spoléhejme se na to, že už opravdu velmi brzo exministryně financí Alena Schillerová z hnutí ANO, představila vývoj klíčového a pro lidi nadmíru důležitého ekonomického makro ukazatele, totiž inflace, je vskutku do nebes volající.

Kryptoměn je už 6500. Znepokojují nejen výdělky, ale i stylem fungování

Ethereum, Ethash, Kadena, Cryptonote, Zerocoin, ale hlavně Bitcoin. Že jste až do toho posledního názvu vůbec netušili, o čem je řeč? Nevadí. Řeč je o kryptoměnách. Chcete-li o digitálních penězích, které jsou podle všeobecné definice považovány za virtuální a k jejich „výrobě“ či platebním transakcím slouží síť počítačů individuálních uživatelů. Ti často rádi, ale také někdy zcela nevědomky, dávají k dispozici část výkonu svého počítače připojeného k internetu. A proč je nutné se o tom bavit právě nyní? Protože růst ceny kryptoměn navozuje v řadě světa řadu otázek, které nejsou zas tak jednoduše zodpověditelné.

Češi mohou brzy přijít o práci, pokud nezačneme řešit ekonomické problémy

Interpretace jednoho z klíčových ukazatelů o výkonu ekonomiky, totiž nezaměstnanosti, je v domácích vodách odvěkým sporem mezi těmi, co vidí sklenici poloprázdnou a těmi, co naopak poloplnou. Zatímco jedni, považují čísla o počtu lidí bez práce v tuzemsku za výsledek nadmíru parádní (připomeňme, že i poprázdninová čísla nezaměstnanosti podle Evropského statistického úřadu za Českou republiku patří k nejlepším v celé EU), jiní to tak skvěle nevidí. Když jsem se nedávno zeptal svých známých a kamarádů mezi firmami, jak to vidí oni, dostalo se mi výstižné odpovědi: „To je jednoduché. V podstatě se docílilo toho, že kdo pracovat mohl a chtěl, tak tak činil. V posledních letech jsme byli na nějaké přirozené míře nezaměstnanosti. Ale neznamená to, že to bez další práce udržíme.“ Inu, není to jednoduché.

Česko potřebuje záchrannou brzdou zastavit Babišovo neúměrné plýtvání

Citelnému zdražování v Česku, zdá se, není konec. A aby se cenová hladina dále překotně nezvyšovala a neroztáčela svá kola ještě rychleji, rozhodla se jediná instituce v zemi, která má ze zákona povinnost hlídat stabilitu cen, že rázně zakročí. Výsledkem je to, že Bankovní rada České národní banky zvýšila základní úrokovou sazbu o 1,25procentního bodu na 2,75 procenta. Lze si o tom myslet své, ale jedinou věcí, na které se shodnou snad všechna tuzemská média je to, že jde o nejvýraznější zvýšení sazeb od roku 1997. Nemá cenu rozebírat, zda to byl od regulátora trhu správný krok nebo ne. Snad si taky řeknete, že lidé v čele centrální banky přece musí vědět, co dělají. Navíc ‒ bankovní rada má sedm členů, takže i kdyby měl někdo nějaký „divný“ názor, bude dozajista přehlasován. Okolnosti tohoto kroku ale ukazují (po kolikáté už za této vlády?) na mnohem závažnější skutečnosti, než je jen zdražování zboží a služeb.

Za státní pomoc u vysokých záloh zaplatíme všichni. Babiš problém nevyřešil, jen odložil

Na krach prodejce energií Bohemia Energy se díky českému jazyku hodí hned několik výstižných pořekadel. Jistě, každý může namítnout, že po bitvě je každý generál a že mudrování o tom, proč a jak teď už nikomu nepomůže, jenže… Jenže ani v tomto případě nelze než říct ono ošklivé: „To se dalo čekat“. A pravdu budou mít i ti, kteří poukazují na to, že za praktiky Bohemia Energy se takový konec dal rozhodně čekat. Smutné ale je, že ani stát nepředvádí bůhví jakou statečnost a nápaditost s pomocí těm lidem, které nejen krach, ale i přestup k náhradním dodavatelům vystavil vážným sociálním potížím. Faktem ale je, že ani Bohemia Energy není ani první ani poslední prodejní společností energií v globálním měřítku, která kvůli neschopnosti udržet rozevírající se nůžky mezi rychle rostoucími nákupními cenami energií na trzích a levnými zálohami od klientů, skončila neslavně svou podnikatelskou pouť.

Bude doprava v Česku (další) luxusní službou pro bohaté?

Dalo se to čekat. Je to jen pár dní, co na rychlý všeobecný růst, který samozřejmě zahrnuje i ocenění energií, zareagovaly první čeští dopravci a přepravci. Zdražení jízdného tuzemskými Českými drahami, které má nastat od prosince (a to o 3,2 procenta), není sice ze soudku „převratných“ čísel, ale… Nikdo totiž neříká, že pokud se rozbouřené cenové moře nezklidní, nepřijdou další cenové rány. A navíc může jít o (cenovou) rozbušku, na kterou čekají i další přepravní a dopravní firmy. Nejde ale o ránu z čistého nebe. Navíc řada dopravních a přepravních podniků už dnes říká, že nějaké výrazné zdražování bude, pokud na to budou síly stačit, odkládat co to půjde.

Kam kráčíš, české školství? Stát ke vzdělávání stále přistupuje jako v předminulém století

České školství (stále!) neodpovídá potřebám zaměstnavatelů. Trpí problémy, které dlouhodobě neřeší a přesto, že se díky posledním měsícům ukázalo, že kvůli problémům s docházkou dětí a studentů do škol je schopné reagovat i na velmi těžké výzvy, přístup státu k němu neodpovídá 21. století. Nejen, že neumíme poslouchat rady od zkušenějších a chytřejších, ale i když poslechneme, neumíme pak většinou ta doporučení převést do každodenní praxe. Bohužel, nejen ke škodě současných dětí a škol, ale ke škodě všech těch budoucích studentů a institucí.

Končící vláda dala ekonomice další ránu pěstí. Ta nová bude mít co slepovat

Již tak dost výrazně nemocné české státní finance dostanou v nejbližší době další, a to pořádnou, „ťafku“. Proč, ptáte se? Protože stát, jak už i na těchto stránkách zaznělo, bude platit z programu Antivirus (což je dle Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky program podpory zaměstnanosti, určený na zmírnění negativních dopadů celosvětového šíření onemocnění COVID-19) automobilkám a jejich dodavatelům příspěvky na náhradu mzdy zaměstnancům, a to prosím ne kvůli zákeřné nemoci, ale kvůli nedostatku čipů. To ale není všechno, chystají se totiž i další velké platby ze státní kasy, a to hlavně na zmírnění následků energetické krize. Rozhodování a kroky odcházející vlády Andreje Babiše ale působí i přes zdánlivou „lidskost“ humpolácky, a navíc budou mít podle názoru ekonomů velmi negativní dopad na státní finance a na další, nutno podotknout, že NUTNÉ kroky příští vlády. Ta totiž bude muset kvůli výše řečenému šetřit o to víc.

Přestat svítit či topit? Nemožné. Česko ani Evropa přitom nemají ucelené balíčky na energetickou krizi

Ceny elektřiny, zemního plynu, nafty, ropy a vůbec komodit, které slouží k nějakému tomu „pohonu“ míří stále výš a výš. Což o to, řeknete si, jistě, tak nebudu jezdit autem, ale třeba vlakem nebo autobusem, když je ta ropa tak drahá (mimochodem, přijde mi, že vývoj ceny ropy a posléze benzínu tu obyvatelé tak nějak ignorují, protože intenzita dopravy, alespoň v místě mého bydliště, je oproti zvyklostem vskutku o dost vyšší“ právě v těchto dnech), jenže přestat svítit nebo topit, zvláště před nadcházející zimou moc nepůjde. Lidi trápí otázka, jak to pak všechno zaplatí. Přijdou na řadu svíčky, když nebudou mít na drahou elektřinu a plyn?

Ropná krize může doprovázet tu energetickou. Rostoucí cena černého zlata komplikuje lidem život

Ještě ani neutichly diskuse o tom, jak se bude ve světě řešit energetická krize v podobě extrémního nárůstu cen elektrické energie a zemního plynu pro spotřebitele, a máme tu, zdá se další problém. Pamětníci jistě znají palcové titulky novin ze sedmdesátých let minulého století, vysmívající se tomu, že západní svět potkaly ropné krize. Jasně, žili jsme v socialismu, který žádné krize neznal, přece. Jenže něco podobného tu máme dnes. A reálně. Černé zlato, jak se ropě s oblibou říká, totiž vystoupalo na cenu kolem 80 dolarů za barel, což je nejvíce za posledních několik let. A to nevěstí vůbec nic dobrého.

Krach levice v Česku. Uplácení důchody nestačí, voliči dali košem komunistickým manýrům

Nejstarší levicová strana v tuzemsku, ČSSD, se poprvé v novodobé historii České republiky nedostala do parlamentu. Znamená to, že ideály levicové politiky jsou vyčpělé nebo je jen její političtí zástupci nebyli kvůli vlastní neschopnosti a aroganci při osmiletém vládnutí s komunisty a populisty prosadit a uplatnit? Možná je ale pravdou to, jak už mediálním světem zaznělo, že levicoví voliči, kteří nechtěli být spojováni s komunistickou mašinérií, měli zkrátka už dost stále intenzivnějšího a užšího propojování „socdem“ se stranou, která tu zabíjela lidi, kradla jejich majetky a oslavovala masové vrahy, a to jenom kvůli třídním rozdílům.