Profil editora

Související články:

Jsme kvůli inflaci opravdu chudí? Začátek léta ukazuje něco jiného

Snad mi dáte za pravdu, že všichni můžeme každý den vidět, slyšet, ale i na vlastní kůži zažít, jaké jsou nejrůznější následky všeobecného zdražování, vyjádřeného ukazatelem inflace. Přestože nejen ekonomové, analytici, ale i politici a lidé z centrální banky, kteří sledují či mají přímo na starosti nutné kroky pro udržení, či ještě lépe řečeno snížení inflace, netrpělivě čekají na červnová čísla o ní, jedno už je teď jasné. Zdá se, že navzdory neustálým výkřikům levicové a extrémistické politické opozice o katastrofální chudobě v tuzemsku, Češi tyhle „politické plky“ ignorují. A možná, že chudobu také.

Stát má lidem pomáhat. Nikoliv však "divně" a na úkor budoucnosti

Pamatujete si na to, jak jsme všichni rádi říkali: Všechno je relativní? Tak tedy je. Začnu ale zdánlivě „od lesa“. Když v říjnu loňského roku uspěly v parlamentních volbách koalice Spolu a PirStan, považovala řada analytiků jejich vítězství za výsledek chutí voličů změnit směřování, fungování, a především vystupování a činy vládních politiků. Lidé chtěli něco jiného, lepšího než osm let předvádělo hnutí ANO a ČSSD s komunisty v zádech. Zvláště když noví vítězové tvrdili, že mají připraveny recepty na nejeden problém. Hlavním trumfem byl navíc předseda ODS Petr Fiala, označovaný za klidného a slušného člověka, který bude mít jako předseda vlády zcela jinou autoritu nejen v tuzemsku, ale i ve světě. Ukázalo se, že to tak v řadě potíží, které Babiš neřešil, může být.

V Česku hrozí splasknutí realitní bubliny. Ceny však výrazně klesat nemusí

Snad každý člověk ví, že hospodářský cyklus má několik fází, které mohou být různě dlouhé. Definice říká, že se sestává obvykle z recese, kdy je tzv. ekonomická aktivita země podle statistik minimální, následovaná fází expanze neboli oživení, kdy je krize překonána a pak už je veseleji - přichází fáze tzv. konjunktury, či růstu ekonomiky a příznivého vývoje. No a celý cyklus by nebyl kompletní bez deprese, tedy poklesu výkonu celé ekonomiky. Tahle definice se dnes více než hodí, protože snad všichni dobře vědí a vidí, že nejen ČR, ale i celý svět neprožívá ekonomicky příliš příznivé období.

Firmy kvůli válce na Ukrajině revidují dodavatelské řetězce. Je to nelehký úkol

Téměř čtyři měsíce trvající ruská barbarská agrese na Ukrajině výrazně zatěžuje stále více globální dodavatelské řetězce - od samotných komodit, přes nejrůznější typy čipů až třeba po automobilové díly či součástky. Producenti právě z automobilového průmyslu, jako je třeba tuzemská Škoda Auto, jsou proto považováni nejen ekonomy, ale stále více i politickými lídry za jedno z vůbec nejohroženější odvětví ekonomiky. Není proto divu, že některá média, ať už specializovaná na ekonomiku, či jen zpravodajství, upozorňují na to, že právě kvůli ruské agresi na Ukrajině a významnému zpřetrhání dodavatelských řetězců je nutné počítat třeba i se zastavením automobilové produkce u řady z nich. Nutnost stát se odolnějšími a najít bezpečnější a efektivní dodavatele proto bude klíčovou otázkou nejbližší doby.

Pohonné hmoty jsou v Česku rekordně drahé. Faktorů je vícero

Při pohledu na rychle se měnící cenovky na stojanech benzínových pump se může lidem zdát, že „ty ceny si dělají, doslova co chtějí“. Veřejné datové zdroje ukazují, že od ceny benzínu 28 korun za litr za Natural 98 v lednu letošního roku se cena tohoto paliva nyní nezadržitelně blíží k hodnotě 48 korun za litr. Tedy zdražení o 71 procent za necelého půl roku. Česká vláda vytáhla v boji proti vysokým cenám benzínu a nafty nejen zrušení povinnosti přimíchávání biosložky do pohonných hmot, či snížení spotřební daně, nebo částečné zrušení silniční daně i sledování marží obchodníků, vysoké ceny ne, a ne začít klesat.

Nastal pro Česko čas na přijetí eura? Politici by se diskuze neměli bát, i kvůli inflaci

O tom, že mezi „tvrdými“ makroekonomickými daty o ekonomice a politickými rozhodnutími je v Česku propastný rozdíl, se můžeme přesvědčovat každý den na každém kroku. Do této kategorie se dá zařadit také desítky let trvající rozpravy o tom, zda má Česká republika vstoupit do eurozóny, tedy přijmout euro za svou národní měnu, nebo nemá. Říká se, že se život v probíhající dekádě smrsknul na pouhé „titulky“ a vnímání krátkých poselství. Tak tedy, pokud se dopustím velkého zjednodušení, pak podle aktuální zprávy Evropského statistického úřadu vystoupala inflace (tedy znehodnocování majetku, cen a zdražování) v Evropské unii v dubnu na rekordních 8,1 procenta, v zemích platících eurem na 7,4 procenta, zatímco podle dat Českého statistického úřadu činila inflace v České republice v květnu 16 procent.

Pomoc domácnostem ohroženým inflací nesmí být „divná“. Nechceme zažívat déjà vu

Definice účetnictví říká, že jde o písemné zaznamenávání informací o hospodářských aktivitách a jevech nějaké firmy (nebo státu či rodiny). A další, rozšířenější podmínkou je také to, aby každá ekonomika, chcete-li stát, měla opravdu reálné informace o tom, jak se firmám a uskupením uvnitř daného území daří, že ony „subjekty“ musejí vykazovat všechny jevy a aktivity v souladu se schválenými pravidly. A hlavně pravdivě. Když se tak neděje, přijde trest. Platí však tahle pravidla i pro stát? Pokud ano, co přijde za trest, když stát hospodaří nad rámec svých možností? A přijde trest i za to, že neumí lidem vysvětlit, proč vlastně hospodaří jinak, než původně sliboval?

KOMENTÁŘ: Češi za mobily stále platí přemrštěné ceny. Najde konečně ČTÚ bič na operátory?

Už nejeden týden svádíme lítý boj se zdražováním. A zatímco na té „celostátní“ úrovni sledujeme nesmlouvaný boj tuzemské centrální banky s rostoucími čísly inflace, zatímco se vláda snaží něco dělat se zděděnými dluhy a nesnižovat plošně za každou cenu DPH, aby byl benzín nebo potraviny levnější (byť, jak se ukazuje, nemá s tím zatím velké úspěchy), nám ostatním nezbývá než platit a platit. Ale zdá se, že bychom už konečně mohli najít onen „bod zlomu“, od kterého se (pevně v to věřme!) ostatní finanční i nefinanční strasti začnou lepšit.

Dovolené zdražují, Čechům to ale nevadí. Sáhnou si hlouběji do kapsy

Už jen několik týdnů zbývá do startu letních dovolených, kdy se dají po Evropě do pohybu desítky milionů lidí, včetně Čechů. Tak si říkám, při sledování výkřiků nejrůznějších politiků, kteří v tuzemsku způsobili ve velkém zdražování snad všeho, co potřebujeme k životu, proč ještě takovou Alenu Schillerovou nebo Andreje Babiše, či Tomia Okamuru nebo nejednoho kandidáta na post prezidenta, nenapadlo vyhlásit stávku kvůli zdražování dovolených. No co, vždyť třeba sama šéfka Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Kateřina Chaloupková, řekla novinářům ze zpravodajského serveru TN.cz, že „dochází k poměrně k výraznému zdražení (dovolených). V průměru o šest až deset procent.“ Tak proč se ještě nestávkuje? Já chci jet do Chorvatska nebo Turecka za stejné peníze jako před covidem, drahota nedrahota. Vy ne?

Lidé už víc spořit nemohou. I kvůli inflaci jim docházejí peníze

Říká se, že statistika nuda je. Už nejeden týden se však ukazuje, že to s tou finanční nudou není úplně pravda. Tak schválně. Podle tuzemského statistického úřadu (ČSÚ) byla míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, který vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za posledních dvanáct měsíců proti průměru stejně dlouhého předchozího období, v dubnu 7 %. A stejný zdroj uvádí, že míra inflace vyjádřená přírůstkem indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku, který vyjadřuje procentní změnu cenové hladiny ve vykazovaném měsíci daného roku proti stejnému měsíci předchozího roku, v dubnu dosáhla 14,2 %.

Zdražování paliv v Česku nepředstavuje tak závažný problém. Proč?

Taky vás už v poslední době pořádně štve (dosaďte si třeba i jadrnější sloveso, které bude lépe vyjadřovat vaše pocity), že benzínky v tuzemsku zdražují, i přes snahu všech možných institucí brzdit jejich cenovou expanzi, doslova jako utržené z řetězu? O důvodech, proč to tak je, tak nějak veřejnost ví, ale zatímco jedni - zejména ti z hnutí ANO, odborů a dalších „rozhazovačných“ partají, které se osm let podílely na plenění státního rozpočtu a zvyšování zadlužování země a nedělaly vůbec nic pro palivovou, energetickou a vůbec celkovou bezpečnost státu - chtějí ještě víc dluhů a ještě větší zadlužení, ti druzí alespoň navenek stěží vybírají rány mířené na jejich „solar“ od těch prvních.

Zaměstnanci se do kanceláří v plné míře nevrátí. Nejde jen o vlastní pohodlí

Kdoví, zda se mnou budete souhlasit, ale český pracovní trh je stále „tajuplným ostrovem“. Potvrzují to i nynější nálezy nejednoho tuzemského zpravodajského serveru o tom, že i když už nejspíš máme po covidových zákazech a příkazech o uzávěrách a (ne)chození do práce (kanceláří), stále je problém najít v těch místnostech víc lidí, tedy aspoň takový počet, který tam byl před pandemickou krizí. Proč? Nechce se těm lidem odcházet z pohodlí domova, nebo zkrátka firmy zjistily, že mohou za menší náklady „vytěžit“ od lidí z kanceláří ne-li stejné, tak hodně podobné výkony? Sami tušíte, milí čtenáři, že pravda může být někde uprostřed.

Vláda povolá do boje se zdražováním státního prodejce energií. Jak může lidem pomoci?

Už dost dlouho není pro většinu lidí světa žádným překvapením, že vývoj ceny zemního plynu vypadá opravdu jako jízda na horské dráze strmým směrem vzhůru. Aktuálně se totiž třeba jen cena zemního plynu za jednu megawatt hodinu (1 MWh) na pražské energetické burze PXE pohybuje okolo necelých 91 euro, když ještě ve stejnou dobu před rokem, tedy počátkem června 2021, se stejné množství plynu prodávalo za necelých 22 euro za 1 MWh. Jde tedy o meziroční nárůst o necelých 314 procent.

Česko v září čeká stávka proti chudobě. Půjde v ní o prezidentský post?

Letošní září má být horké. A to nikoliv podle posledních modelů superpočítače Aladin, který představuje povětrnostní odhady pro českou zemičku, ale podle odborových předáků. Někdo sice může říct, že odbory jsou v poslední době vidět jen u toho, když požadují zvyšování mezd (ale tahle akce má být prý o větším problému), ale jiný by třeba mohl správně namítnout, že se například taková Francie -hodně zjednodušeně řečeno - se svým naturelem lidí „prostávkovala“ a to často právě kvůli navyšování mezd, až do sedmičky ekonomicky nejsilnějších zemí světa, tak proč ne my. Jenže, jak se říká, když dva dělají totéž, není to totéž.

Letošní horší výsledky maturantů nerelativizujme. Ukazují na hlubší potíže

Po prohře českých reprezentantů se Švédském na Mistrovství světa v hokeji ve Finsku se v mojí „sociální bublině“ objevil názor, který mě zaujal, ale se kterým nesouhlasím, a navíc se mi hodí k tomuto komentáři o výsledcích maturit. Šlo o reakci na jeden text jednoho bulvárního deníku, který rozebíral neúspěch českých hráčů. A ta reakce? Prý proč kritizujeme hráče a trenéry, že se nedaří, když oni tam přece nejedou s tím, že chtějí schválně všechno prohrát, vždyť i hokej hrají lidé, kteří nejsou roboti, naprogramovaní na neustálé vyhrávání a úspěchy.

Češi chtějí bydlet ve vlastním, u hypoték jim nevadí ani vysoké úroky

Trpělivost přináší růže, říká snad jedno z nejznámějších tuzemských přísloví a lidových mouder. Že platí i v ekonomice, se i na těchto stránkách psalo hodně. A že tohle pořekadlo platí i ve zběsilých časech, v nichž právě žijeme, ukazuje poslední vývoj a názory odborníků na ekonomiku. Řeč je totiž o tom, že třeba ještě na začátku května, když ještě nebyly známy poslední statistiky ohledně vývoje hypotečního trhu v Česku, se objevovaly názory, které se zaměřovaly právě na trh bydlení. Otázka totiž stála tak, proč si Češi i přes nevyšší základní úrokové sazby od 90. let minulého století stále brali hypotéky, a to i přes tvrzení, že ceny nemovitostí jsou zbytečně nadnesené, a tudíž, že se s nákupem bytu, domu či pozemku vyplatí počkat. Je to ale opravdu tak?

Česku hrozí zhoršení ratingu. Co to znamená pro běžné občany?

Dalo by se říct, že si v Česku budeme muset po letech zdánlivého klidu rychle zvyknout na život s hodně nedobrými zprávami. Zatímco se intenzivně řeší následky a důsledky v podobě raketově rostoucích cen, způsobené velkou měrou i vyhazováním peněz plnými hrstmi - jak se říká „z vrtulníku“ - především za éry populisticko-levicových vládnoucích reprezentací, možná že ještě důležitější zpráva z tohoto ranku někde zapadla. Stojí proto za připomenutí, že už minulý týden mezinárodní ratingová agentura Fitch Ratings zhoršila výhled hodnocení České republiky, když oznámila, že nám hrozí zhoršení hodnocení schopnosti splácet naše závazky. Agentura Fitch ve svém novém posouzení uvedla, že výhled Česka zrevidovala ze stabilního na negativní stupeň. Říkáte si, že to vás přece nemusí zajímat, to tak ale úplně není.

Zdražování v Česku téměř nemá v EU konkurenci. Konec inflační jízdy je ale na dohled

Říká se, že zjednodušovat stav věcí není nikdy dobré. Ale přesto to řeknu a napíšu. Když si totiž člověk pročítá od začátku tohoto týdne většinu nejen ekonomických zpráv, které se týkají Česka, nemusí z nich mít moc dobrý pocit. Tak schválně: Počet dezinformací podle tří čtvrtin Čechů, dle průzkumu středoevropského výzkumného konsorcia Central European Digital Media Observatory, stoupá. Nebo: Zemědělci s obavami sledují rozšiřující se sucho, navíc pršet v dohledu nemá. A tak by se dalo pokračovat. Jistě ale namítnete, že mediální servis nechrlí, a to nejen tento týden, jenom ty špatné zprávy. A to budete mít, milí čtenáři, rozhodně pravdu. Jenže ‒ ještě tu nezazněla vůbec ta nejhorší zpráva. Tak tedy: Český statistický úřad oznámil, že tuzemská inflace v dubnu meziročně stoupla na 14,2 procenta z březnových 12,7 procenta. Je nejvyšší od prosince 1993 a jak upozorňují ekonomové společnosti Patria Finance, rostla podesáté za sebou.

Ukrajinští uprchlíci mohou pomoci českému pracovnímu trhu. Nejen díky jejich počtu

Je všeobecně známo, že statistická data o výkonnosti oboru stavebnictví jsou považovány nejen odbornou veřejností za jakýsi lakmusový papírek toho, jak se dál bude vyvíjet celá ekonomika. A když ještě na konce ledna letošního roku vydal Český statistický úřad (ČSÚ) průzkum, ze kterého vyplynulo, že v meziročním srovnání je letos v obor rozhodně vyšší důvěra, snad všichni se těšili, že po měsících restrikcí a zákazů se konečně začne průmyslu, stavebnictví v to rozhodně počítaje, dařit. A to bez ohledu na to, že už v té době si většina majitelů firem v oboru stěžovala na to, že jim chybí dostatek lidí.

Češi dostanou datové schránky, ať už chtějí nebo ne. Tím česká digitalizace nekončí

Jen několik týdnů poté, co na podzim loňského roku české parlamentní volby ovládly a následně utvořily vládní koalice Spolu, kterou tvoří ODS, TOP 09 a KDU-ČSL a koalice Pirátů se STAN, zveřejnili její politici vládní prohlášení, jehož jednou z nejdůležitějších součástí byla i, vzletně řečeno, „digitální revoluce“. A nebylo divu, nejeden server, zabývající se touto problematikou varoval před tím, že Česko v oblasti eGovernmentu dlouhodobě zaostává za evropským průměrem a často přes různé plány digitalizace státu vázne. Jak by řekl laik: výsledky tu byly, ale bohužel jen omezené a člověk tak měl pocit, že žije ve státě, který si více než na čemkoliv zakládá na „temném“ středověku.